22. listopadu 2011 proběhla vernisáž výstavy, která potrvá následujících čtrnáct dní. Nebudu vás příliš zatěžovat zbytečnými slovy. MotolArt je především o vizuálních dojmech, estetických prožitcích a obdivu k těm studentům a pedagogům, kteří si v tom všem shonu dnešní doby najdou čas a chuť i na zachycení krásy a kouzla okamžiku – tužkou, štětcem, s nůžkami nebo v hledáčku fotoaparátu.
Jan Balko
Na letošní, již čtvrtý MotolArt se tak přihlásilo 13 vystavujících, jejichž práce si můžete prohlédnout ve vestibulu děkanátu 2. lékařské fakulty před Velkou posluchárnou:
Jan Balko
Štěpán Čapek
Simona Felšöová
Filip Grimm
doc. MUDr. Zdeněk Kabelka
Kristína Kičová
Jan Kučera
Vanda Lukáčová
Daniel Suk
Hanka Šedivá
Anton Vik
Michaela Záleská
Šárka Zavázalová
A jaký je pohled Honzy Balka, tvůrce myšlenky a kurátora MotolArt? Přečtěte si sami:
Jak bys zhodnotil letošní ročník MotolArt?
Oproti loňskému roku přišlo víc lidí, vypilo se mnohonásobně víc vína a snědlo víc brambůrků. Dohromady vzato se mi čtvrtý ročník výstavy zdá jako povedený.
Aniž bys musel být politicky korektní – vypíchl bys něčí letošní vystavované práce?
Všechny se mi líbily, i když jsem řadu z nich nestačil prohlídnout pořádně a „hodit vočko“ detailněji. Líbí se mi hlavně nová ruční dílka, jsou čím dál lepší. Fotky taky, ale těm tolik nerozumím, sám fotím jenom rozostřený momentky z prapodivných akcí.
Každopádně nejvíc mě překvapily Hanka Šedivá (nápadem), Šárka Zavázalová (rok od roku lepší stálice) a Vanda Lukáčová, o které jsem se až letos dozvěděl, že kreslí.
Myslíš, že by mělo mít umění pevné místo v životě každého (i budoucího) lékaře? Nebo každého člověka?
Místo má určitě pro každého člověka, bez něj bychom se všichni navzájem pojedli. Medicína bývá taky považována za umělecký obor a určitě tím nikdo nemyslí zevrubná kreslení anatomických obrázků průřezu krkem v pozdních nočních hodinách za vydatného stresu a půllitru kávy u ruky.
Co znamená umění konkrétně pro tebe?
Šáhnul jsem na všechny různé techniky od tužky po linoryt, videa i PC hry a krom koníčku je to i občasný zdroj příjmu.
Fandím umění jako stará konzerva, která odmítá modernu od poloviny 20. století, protože si myslím, že musí jít kromě nápadu i o zpracování. Končím u začínajících -ismů a líbí se mi klasika, částečně až lartpourlartismus. Popart, konceptuální umění, hyperrealismus a další, i digitální tvorba a manga mají myslím svoje mouchy.
Nejradši mám tvoje surrealistické, snové obrázky – letos jsi dal přednost více realistické tvorbě. Co kreslíš raději?
Díky, vždycky mě bavila spíš fantazijní část, ale portréty jsou ideální k cvičení a taková vysoká „řemeslná laťka“, takže v těch kousíčcích volna se vrhám po nich.
Jaký má podle tebe MotolArt výstup? Je jenom potěchou oka a duše, nebo má nějaký hlubší přesah pro vystavující a návštěvníky?
Věřím, že je potěchou. Hlavně pomůže ukázat jinou stránku fakulty a uspořádat kulturnější společenskou akci vedle vojákovských slévání. A zkrášlí na čtrnáct dní sál před velkou posluchárnou.
Co by sis přál do příštího ročníku MotolArt?
Děkanát nám vždy vychází naprosto úžasně vstříc, a to nám umožňuje rozšiřovat každý ročník. Bylo by tedy fajn šířit i dál a uchovat tradici tím, že najdu dalšího nadšence, který by se výstavy ujal i následující ročníky. A taky musím na příští vernisáž asi zajistit víc vína, protože letos zmizelo tak rychle jako elán o zkouškovém.
-jv-
