V pondělí 10. 12. 2012 proběhla v sále před Velkou posluchárnou v Motole vernisáž otevírající výstavu Motolart 2012. Výstava, kterou pořádá studentský spolek Motolák, se rok co rok pyšní fotografiemi, obrazy a nejrůznějšími díly z rukou studentů a pedagogů naší fakulty.
Letošní rok si zde můžete prohlídnout díla Honzy Balka, Vítka Drochýtka, Simony Felšöové, Dominiky Kačalové, Petry Kalíkové, Honzy Kučery, Kateřiny Kufrové, Jany Lůžkové, Lucie Přívratské, Martiny Růžičkové, Šárky Zavazalové a Zdeňka Kabelky.
Kuriozitou letošního ročníku je bezpochyby práce Vítka Drochýtka, který své dílo vytvořil s pomocí všech zkouškových otázek, kterými se musí medik za šest let studia prokousat. Doporučuji – šesťákům pro dobrý pocit, prvákům pro výstrahu!
Organizátorem celé výstavy je už po tolikáté Jan Balko ze šestého ročníku.
V rychlosti a krátkosti rozhovor s Honzou Balkem:
Honzo, jsi už tradiční pořadatel této akce, ale zároveň víme, že jsi také v šesťáku. Po kolikáté pořádáš Motolart a jak to bude s výstavou příští rok? Máš v plánu zůstat dál na fakultě, nebo předáváš štafetu do mladších rukou?
Pravda, letí to až hrůza. Výstavu pořádám už popáté s tím, že jsem k ní přišel jako slepý k houslím. Nikdy jsem nebyl organizační typ, chodím pozdě na vernisáže, působím chaoticky, lekám se telefonu a pořád nemám diář. Ale snažím se i tak umožnit výtvarným nadšencům z fakulty vystavit jejich dílka a oživit místnost před velkou posluchárnou pro ostatní. Ačkoli bych moc rád zůstal v naší fakultě (bavilo by mě učit, už po zkušenostech z lektorování histologie), příští rok komukoli ochotně předám štafetu a zamáčknu slzu dojetí, pokud tradice přežije...
Jak vybíráš vystavující? Hledáš aktivně nové, ozýváš se opětovně těm pravidelně vystavujícím?
Vždy probíhá zevrubné přijímací řízení s přísnými podmínkami, řadou nástrah a nebezpečných úskalí, tzn. že každý účastník se musí posadit k počítači a napsat mi mail. Nikdy jsem nikoho neodmítnul a každý rok se místa během pár dní po vystavení plakátů akorát zaplnila. Starším vystavujícím se ozývám většinou, když na ně narazím při blouděním motolským labyrintem a stočíme řeč.
Jak se v tvých očích Motolart posunul od doby, kdy jsi ho poprvé pořádal?
Každý rok se ukáže víc lidí jak na straně vystavujících, tak na straně návštěvníků. Bohužel se nám nedaří zapojit víc pedagogický sbor, což bylo ale obtížné i v dobách propagace pomocí plakátů. Letos situaci možná ztížilo šíření akce jenom prostřednictvím facebooku. Ale i to stačilo a přišlo mnohem víc lidí, než vloni. A vypila se pomalu cisterna vína.
Co tě nejvíc potěšilo na letošním ročníku?
Potěšila návštěvnost a opět děkanát. Podpora děkanátu je vždy bezchybná a co se návštěvnosti týče, vystřídala se na vernisáži neuvěřitelná spousta lidí. Aby člověk všechny alespoň pozdravil, musel pobíhat doslova jako fretka. Taky se akce samovolně rozšířila a ozvali se zájemci z jiných oborů i fakult. To potěšilo. Tímto všem znovu posílám díky za bezvadnou atmosféru, kterou pomohli vytvořit a která s námi zůstala i po následném odsunu do „Kočky“.
Tvá tvorba je vynikající a velmi osobitá. Jak dlouho už maluješ? Vystavuješ i jinde? Přivyděláváš si k medicíně malováním?
Díky za pochvalu, červenám se.
Kreslím už odjakživa, výtvarný kroužek se mě nemohl zbavit, a základní uměleckou školu jsem tudíž absolvoval dvakrát. Střední jsem uniknul, protože jsem si spletl obor. A závěrem, namísto animátora na FAMU jsem potom zvolil medicínu. K zakázkám... když už někomu něco vytvářím, platit si většinou nenechávám (a potom se živím měsíc o rohlících). Větší přivýdělek představovaly akorát ceny za grafiku v indie počítačových hrách dřív, to bylo fajn. Jedinou výstavou, kam přispívám, ale zůstává pořád Motolart, proto díky za vaši případnou návštěvu i za rozhovor!
Výstava potrvá čtrnáct dní a všichni, kdo jste ještě neviděli, jste zváni do sálu před Velkou posluchárnou si všechna díla v klidu a vánoční pohodě prohlídnut.
-DankaHumlová-
