Vědecká konference 2012

Vědecká konference 2012 okem organisátora

Letošní konference byla z organisačních důvodů přesunuta na časnější termín, než je obvyklé. Což byla současně proti minulým letům jediná odchylka... Zaslaná abstrakta byla ve většině kvalitní, formální chybičky (jako v podobě zapomenutého prvního autora – že, Sašo?) snad i díky přesnému návodu k vyplnění byly jen velmi řídké.
 
Vědecký výbor vybral 23 přednášky, zbytek presentací byl představen na posterech. Celková kvalita vystoupení i posterů byla velmi dobrá, návštěvnost slušná (v odpolední sekci jsme končili s 80 aktivními posluchači, což je proti předchozím letům stálý trvalý nárůst).
 
Co obzvlášť potěšilo srdce organisátora?
Jednak to byla vysoká kvalita přednášek hlavních a vyzvaných řečníků. Prof. Tesař i dr. Vepřek přesvědčili o tom, že jsou ve svých (velmi odlišných) oborech odborníky. Když nám všem dr. Vepřek vysvětlil, co je to  DRG a proč jsme si museli budovat systém zdravotního pojištění od bolestivých začátků, měli jsme i my příležitost tlumočit mu naše obavy z chystaných nových pravidel fungování tzv. universitních nemocnic. A budeme se těšit na odpověď na otázku, zda je inhibice NFKβ skutečně účinným a současně bezpečným řešením diabetické nefropatie.
 
Nezklamali ani vyzvaní řečníci z naší fakulty, vyslechl jsem všechny s jedinou výjimkou (Jiří, promiň!) a všechny byly zajímavé a dokazovaly vědeckou erudici přednášejících. Nikoho snad neurazím, když za Mistra edukační přednášky označím Ondřeje Cinka, který s bravurou zvládl napohled nepříliš chytlavé téma molekulární epidemiologie potenciálně diabetogenních virů (píšu to správně, Ondřeji?!). Jinak převládli imunologové, ale zato nám dokázali šíři spektra svého oboru.
 
Třetím příjemným faktem byla výborná úroveň přednášek a posterů pregraduálních studentů. Mezi přednášky se jejich příspěvků dostalo tentokrát rekordních pět, a jeden z presentujících (David Jonáš) utrhl nově vyhlašovanou cenu posluchačů, neoficiálně zvanou Miss sympatie. Stejně jako v případě doktorandů je zřejmé, že kvalita výsledků i presentace závisí především na školitelích. Z tohoto pohledu bodovala letos především Pediatrická klinika se silným diabetologickým, cysticko-fibrotickým a nefrologickým týmem, dále neurologie a rehabilitace, tradičně fysiologie, dětská hematologie/onkologie a genetika, ale i interna a dětská chirurgie! Trošku odjinud jsou pro nás některé presentace našich studentů působících na pracovištích Akademie věd, ale nešť!
 
O přidělení jednotlivých cen rozhoduje Vědecký výbor Konference – tedy ti jeho členové, kteří sledovali celý program konference. Jejich závěrečná diskuse se rozhodně nenesla v selankovém duchu, názory byly ostré, ale neformální autorita předsedy výboru doc. Zuny a proděkana pro vědu nakonec zahladila veškeré ostré hrany (že, Josefe?). Přehled cen a jejich letošních držitelů (či spíše držitelek) najdete na konci článku, připomínám jen, že není důležité zvítězit, ale především se čestně zúčastnit.

 
Podle smíchu a potlesku soudím, že opět zaujal i Jára Rudiš, svou výřečností, vtipnými komentáři své čerstvě zažité slávy, ale především četbou úryvků ze své poslední a (podle mne jako zcela amatérského kritika jeho díla ) zatím nejlepší knihy Konec punku v Helsinkách. Kdo se bojí, že je opravdu z Finska (ne každý má Finsko tak rád, ehm), ať se nebojí a raději si jí přečte.
 
Motolské míli nepřálo významně počasí, pro naše běžce to však byl jistě výtečný trénink na sobotní půlmaratón, který se nesl v podobném duchu. Souboj o vítězství byl na krev a neznehodnotil ho ani limitovaný počet účastníků v některých kategoriích... Výsledkové listiny najdete na jiném místě.

 
Líbil se mi i večírek pod narychlo zajištěným stanem (bravo asistentce děkana Heleně Ulovcové!) s kapelou Mimo realitu a DJem. Ukázalo se, že studenti vcelku spolehlivě posoudí, co je baví, a nečekají, až jim to doporučí o generaci starší pedagogové... poučení i pro příští ročníky.
 
Výhrady mám – pro pravidelné čtenáře mých hodnocení VK – v podstatě také tradiční. Pro spoustu našich kolegů usilujících o vědecké a akademické kvalifikace by bylo velmi poučné si vyslechnout, jak vypadá skutečná vědecká přednáška. Obsahem i formou. Asi by byli překvapeni, neboť jejich presentace tak zhusta nevypadají. Nikdy však nepřijdou, zcela jistě zahlceni svou prací. V případě lékařů – kliniků je zde vždy ultimativní argument čekajících zástupů pacientů, paralelně probíhajících konferencí či neodkladných cest. V případě kolegů z teoretických ústavů mne jejich absence překvapuje ještě více.

 
Formální chyby se v presentacích vyskytují rok od roku méně často. Přeci jen: dostanu-li se v desetiminutové přednášce teprve po sedmi minutách od úvodu k metodám, je někde chyba. Takže jen pro připomenutí, hlavní součástí vědeckého sdělení musejí být výsledky a jejich diskuse, nikoli úvod do problematiky. Ne úplně funkční videa, „ilustrační“ obrázky... to jsou už jen drobnosti. Povinností autora je přizpůsobit úroveň sdělení posluchačům (v našem případě především medikům) a dodržet čas. To se podařilo 22 z 23 přednášejících studentů, ne však všem velezkušeným vyzvaným řečníkům! 

Drobností naopak není nepřítomnost autora u posteru v době komentované prohlídky (vím, někteří z vás se omlouvali kvůli jiným pracovním povinnostem) či dokonce neznalost některých zdrojových dat vlastní presentace.
 
Na závěr bych chtěl poděkovat všem účinkujícím: presentujícím, vyzvaným řečníkům, předsedajícím (kteří profesionálně vedli jim přidělené sekce!), členům Vědeckého i Organisačního výboru, pracovníkům děkanátu, kteří odložili své běžné pracovní povinnosti a vyrazili pomáhat.
 
Takže příští rok (doufejme) v přibližně stejnou dobu na stejném místě!

Hitparáda cen:

 
-jt-
 
Další momentky z VK najdete ve fotogalerii.