Doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D., děkan fakulty
Sám o sobě říká:
„Jsem člověk, který má rád medicínu a přitom se mi líbí, když se podaří objevit něco nového, co má šanci trochu posunout medicínu dopředu, i když jsou to malé kousky. Nemám rád, když se coby věda vydávají věci samoúčelné.“
Trocha historie:
1990 – promoval na Fakultě dětského lékařství
1990 – začal Ph.D. studium na Graduate School, New York („Byla to určitě velká zkušenost, bylo to jiné než jsem čekal, když jsem tam odjížděl. Škola byla vedená tak, abychom se orientovali v informacích, nastolil se problém a bylo demonstrováno, jakým způsobem se problém zodpoví, proč je otázka relevantní..., ne že by vysypali něco dělíme na to, to, to a to.“)
1993 – nastoupil na Kliniku dětské onkologie
1996 – nastoupil na Ústav imunologie – Laboratoř průtokové cytometrie
1999 – dokončil Ph.D. studium (Etiopatogeneze a klinické souvislosti imunofenotypu dětské akutní lymfoblastické leukémie)
2003 – habilitace, 2. LF
2006 – Klinika dětské hematologie a onkologie
Současnost:
Doc. Hrušák chce pokračovat nadále v odborné práci na Klinice dětské hematologie a onkologie, ale nechce „dělat kompromisy kolem děkanské funkce; takže v poslední době odborná práce často ustupuje organizačním povinnostem. Snad je to otázka času, než se oba harmonogramy sladí“.
Nadále se věnuje především diagnostice leukémií u dětí a zajímají jej všechny výzkumné otázky, které si člověk může v této oblasti položit. „Těch otázek je spousta, takže jsme se zabývali vším možným, co může alespoň trochu zodpovědět, proč leukémie vznikají – od epidemiologie, po molekulární genetiku, navazovalo to i na znalost imunologie.“
Co pro vás znamená „práce děkana“?
Nechci, aby to na vás působilo, že předstírám patos, ale opravdu to znamená zodpovědnost – fakulta je poměrně velká organizace, která má svou tradici. Navíc fakulta rozhoduje o fungování řady klinik, což v důsledku ovlivňuje i to, jak se léčí pacienti.
Myslíte-li každodenní „úřednické“ povinnosti, znamenalo to seznámit se s běžnou agendou, což se mi doufám podařilo. Při vedení fakulty je leccos analogické jako při vedení malé skupiny, ale jiné je například to, že se nesmím snažit sám na všechny detaily dohlížet. Učím se práci rozdělovat.
Co chystáte v nejbližší době nového?
Zprovoznit web v nové podobě. Grafické řešení už máme, ale nechceme jen překlopit původní web do nového kabátu. Je jasné, že se změnou internetových stránek bude ještě hodně práce, navíc web není pochopitelně typ díla, od kterého se jednoho dne odejdeme a už se na něj budeme chodit jen spokojeně dívat.
Pak nás jistě zaměstná rekonstrukce na Plzeňské. Stavba je pro tuto fakultu něco nového – a pro mě osobně, přiznám se, také. Je zajímavé, kolik i docela smělých plánů dospělo do stádia architektonické studie a nikoliv dál. Jelikož sami jsme v tom také amatéři, radíme se s profesionály, jak představy zhmotnit. Při tom jsou určitě inspirující ty studie a plány, které jsou tu z minulosti.
Co už se od vašeho zvolení děkanem provedlo a/nebo povedlo?
Proběhla Vědecká konference, myslím, že úspěšně – ukázala, že věda tu je, že není odtržena od života a že máme na fakultě mnoho chytrých a sympatických lidí.
Pár menších změn se týkalo prostorů kolem motolských 3 poslucháren – domluvili jsme se na „operaci Jarní úklid“, která se zaměřila na drobnější záležitosti typu vyčištění opon apod. Její výsledky bychom měli mít možnost posoudit na začátku akademického roku.
A jaké jsou vaše hlavní cíle v dohledné době?
Já mám pořád pocit hlavních dvou dluhů, které fakulta má vůči akademické obci. Vůči učitelům jsou to nízké platy a vůči studentům prostory, ve kterých někdy učíme. Obojí do jisté míry závisí na různých „vyšších silách“, ale s obojím se snažíme něco dělat. Tento rozhovor by měl být na webu v době, kdy už budou osloveny firmy ke zpracování projektů na Plzeňské. O průběhu hodláme informovat rovněž na našich stránkách. Od podzimu chceme zvýšit mzdy učitelů – chceme to udělat diferencovaně podle výkonu pracovišť.
Také chceme snížit administrativní náročnost úkonů, které procházejí přes děkanát. Myslím, že řada věcí probíhá docela nebyrokraticky, ale pořád se dá co zlepšovat, například nesmyslné opisování zkoušek do dotazníku při zápisu do dalšího ročníku. Víc komunikujeme emailem, což je sice šetrnější k lesům, ale informační nálož to samo o sobě neřeší – snažíme se neposílat informace zbytečně. Během podzimu se na omezování byrokracie zaměříme systematicky.
Bulvární okénko – Ondřej Hrušák bez funkcí a titulů
Co vás naposledy rozesmálo?
Já se směji celkem často, ale teď jste mne zaskočila – dnes to byl jeden vtípek, co jsem dostal po e-mailu – chcete ho ukázat? ). A mám malé děti, což je občas také zdroj legračních příhod.
Jaký je váš oblíbený film?
Forest Gump, Obecná škola, líbil se mi Ghándí, několik filmů od W. Allena, ale ne všechny, Knoflíkáři, Nenápadný půvab buržoazie...
Představte si, že máte neomezený zdroj financí. Kam byste se jel podívat?
Nemám moc velké cestovatelské ambice, ale kdybych to měl využít, tak někam do Tichomoří, možná Nový Zéland, ale nejel bych tam na orchideje .
Představte si, že jste ulovil zlatou rybku, máte jedno přání, co si budete přát?
Co bych si tak přál? Teď se ode mě asi čeká, že řeknu něco o fakultě. Ale co mě nejvíc vadí v tuhle chvíli, jsou různé jevy ve společnosti spíše celosvětové. Přál bych si, aby se klima v těchto věcech uklidnilo – že si některé skupiny lidí nedokáží porozumět a že svou energii používají na vytváření nenávisti. Aby se tohle napravilo, to by bylo asi největší přání. Ale nevím, jestli by mi neřekla rybka, že to zní jako nějaká fráze a nehupla by zpátky do vody...
Co nám všem chce ještě říct (aneb Poselství na závěr)
„Přidal bych to k té zlaté rybce – ve vztahu k fakultě bych si přál, aby to byla taková instituce, kde lidé vědí, že to je instituce, na kterou skutečně mají být hrdi, kde budou nadšeně pracovat. Já si myslím, že řada lidí, ať už z oprávněných důvodů nebo ne, měla nebo i má skeptické nálady ohledně fakulty (a stejné je to na jiných fakultách). Chceme, aby lidé vzájemně o sobě věděli, co kdo dělá dobrého. My se budeme snažit tomu dávat maximální publicitu, hledat nové lidi, stimulovat mladé učitele a schopné studenty. Budeme se snažit, aby lidé chodili na společenské akce, kterých ale nesmí být moc – typu fakultní ples – aby se tam setkávali studenti a vyučující, aby to nebyla formální záležitost, ale aby tam lidi šli spontánně. Aby se tam seznamovali blíž třeba i pedagogové a studenti, aby se viděli z jiné stránky. Při tom všem musíme myslet na hlavní úkol fakulty – kvalitně učit, svědomitě se učit, posouvat lékařské (případně biologické) poznání kupředu a pěstovat tvůrčí prostředí. Přeji vám hezký začátek akademického roku.“