Doc. MUDr. Petr Pohunek, CSc., obhájil profesuru

Naše fakulta bude zase bohatší o nového profesora. 29. listopadu obhájil MUDr. Petr Pohunek, CSc., akademický pracovník Pediatrické kliniky UK 2. LF a FN Motol, profesuru na vědecké radě UK.
 
Vaše inaugurační práce se jmenuje: „Časné projevy bronchiální obstrukce v dětském věku“. Mohl byste ji, prosím, stručně charakterizovat?
Moje práce vycházela z toho, co se s celým týmem, který se zabývá respirační problematikou, snažíme mít v popředí našeho zájmu – péčí o astma, a to především u malých dětí. Moje přednáška před vědeckou radou naší fakulty se zabývala možnostmi časné diagnostiky astmatu u dětí. Domnívám se totiž, že právě v časném dětském věku je klíč k tomu, co se bude dít s astmatem dále v době dospívání a v dospělosti. Časné odhalení prvních příznaků a především správná diagnostika nemoci je totiž nutným předpokladem správné léčby.
 
Na které lékařské fakultě jste studoval?
Studoval jsem jako správný pediatr na fakultě dětského lékařství tady v Motole.
 
Byl jste na nějaké dlouhodobější stáži v zahraničí?
Měl jsem možnost řady krátkodobých i dlouhodobějších stáží. Již v roce 1990 jsem si sám zařídil stáž na zajímavém pracovišti dětské pneumologie v Inselspital v Bernu ve Švýcarsku. Od toho se pak odvíjely některé další kontakty a řada kratších pobytů na odděleních některých renomovaných odborníků v oboru. V roce 1994 jsem byl z grantu Catching Up Trust manželů Starkových čtyři měsíce v Southamptonu ve Velké Británii na pracovišti vedeném jedním z předních světových odborníků v oboru dětského astmatu, profesorem Johnem Warnerem. O dva roky později jsem strávil tři měsíce v rámci známého stážového programu v Houstonu v Texas Children`s Hospital. To byla také nesmírně užitečná zkušenost, protože právě v Texas Children´s pracují někteří světově uznávaní odborníci v oboru.
 
Jakého svého úspěchu na poli medicíny si nejvíce ceníte?
Nejvíce si cením toho, že se nám povedlo docela dobře rozeběhnout obor dětské pneumologie v České republice. Po dvouleté absolventské praxi v Benešově jsem nastoupil u pana prof. Špičáka na dětském oddělení na Bulovce. Profesor Špičák mne tehdy nasměroval k péči o dětské respirační nemoci. Po deseti letech práce na Bulovce jsem přešel v roce 1994 na motolskou fakultu. Měl jsem velké štěstí, že jsem tu zažil odborníky, kteří prakticky tvořili českou dětskou respirační medicínu – především paní doc. Sukovou, pana profesora Zapletala a dodnes v plné síle stále ještě pracující paní doc. Vávrovou, hlavní představitelku české péče o nemocné s cystickou fibrózou. S těmito lidmi jsem měl možnost pracovat a jakoby převzít štafetu. Mezitím se zde i jinde po republice našli lidé, kteří se o tento obor zajímají. Společně se nám podařilo dát mu určitý evropský standard a dětská pneumologie v České republice se stala docela známá po Evropě i po světě. Důkazem toho jsou četná pozvání k přednáškám na mezinárodních kongresech, doktorských kurzech nebo pozvání k účasti na práci mezinárodních pracovních skupin a na publikační činnosti. To, že se nám podařilo plnohodnotně vstoupit do evropského a možná i světového prostředí na poli dětské pneumologie, považuji za velký úspěch.
 
Máte nějaký cíl, který byste ještě chtěl dosáhnout?
Myslíte jako ještě teď ... před koncem? 
Ne..., já bych se ještě velice rád dostal k poznání některých patogenetických mechanismů časného dětského astmatu. Jedna z našich nejznámějších a nejcitovanějších prací ve světě je práce ukazující velice časné známky přestavby dýchacích cest u dětí s prvními projevy astmatu. Na naše výsledky navázaly i některé týmy ve světě a my bychom velice rádi v tomto tématu pokračovali. V současné době se připravujeme s některými kolegy z fakulty na to, že bychom se pokusili tento problém popostrčit zase o trošku kupředu. Bohužel tu máme poněkud limitované možnosti oproti některým zahraničním výzkumným týmům, a to jak finančně, tak personálně. Přesto si ale myslím, že máme docela slušný potenciál něco k tomu ještě říct. To bych ještě rád dotáhl, než třeba ... jednou ... odejdu ... do penze .
 
Teď už bych se chtěla zeptat jen krátce na dvě otázky. Řeknete nám něco o vaší rodině a o vašem největším koníčku?
Jsem ženatý už 28 let. Moje žena je učitelka, takže jsme v dnešní době taková výhodná kombinace povolání – lékař a učitel . Syn je archeolog. Dcera sice vystudovala zdravotní školu, ale po bližším seznámení se zdravotním systémem v České republice nechce zatím tímto směrem pokračovat. Dělá jiný obor a zatím ke zdravotnictví netíhne.
Koníček je u mne možná trochu znám. Před časem jsem se dal na létání na ultralehkých letadlech. Nějakou dobou už také provozuji rekreačně přístrojové potápění. To jsou dvě věci, které mě docela baví, které si užívám a při kterých jsem schopen nádherně relaxovat. Na jiné koníčky mi už moc času nezbývá.
 
Děkuji za rozhovor.
-RaK-