Tradiční pohled na Vědeckou konferenci očima organisátora

Nebudu zde popisovat, co a jak se dělo, to se čtenář může dozvědět z článku Kamily Volné. Pozastavil bych se jen u několika věcí, které mě zaujaly. Zaujala mě (positivně) návštěva: na přednášky vyzvaných řečníků dorazilo tolik lidí, že velká posluchárna praskala ve švech (tj. lidé seděli na schodech, protože se všechna místa zaplnila). Další bloky samozřejmě tak velkou návštěvou netrpěly, ale nešť. I poslední sekce po oba dny přilákaly důstojný počet návštěvníků, díky jim za vytrvalost!

Oba hlavní řečníci Konference předvedli brilantní přednášky, třebaže každý jiným způsobem. Jaroslav Flegr prokázal, že jeho silnou stránkou je popularisace a vyprávění – v tom nejlepším slova smyslu. Diapositivy pro něj nejsou ničím než připomenutím, aby se vrátil k původnímu tématu, když se vzdálí příliš daleko (ostatně většinu času k nim stojí zády, aby byl v lepším kontaktu s publikem). Umění popularisace pak prokazoval použitím jednoduchých příkladů či paralel z jiných oblastí života (než je genetika). Excelentní edukační přednášku předvedl Jakub Tolar (mimochodem, podle mne jednu z nejlepších, jaké jsem kdy slyšel!). V jeho provedení dominovala dokonalá příprava každého diapositivu, soulad s mluveným slovem a pointa. Přestože se jednalo o technicky složité téma a vzácnou chorobu, všichni, kteří dávali pozor, pochopili a odcházeli dokonale poučeni.

Dobrý ohlas měla i trochu neobvyklá přednáška Meritxell Alberich Jorda (častěji nám o pobytu v zahraničí vyprávějí „navrátilci“ než cizinci). Její pohled na vědeckou karieru byl vtipný, ale přesný a nic nezakrývající. Podle ohlasu, který jsem zaslechl, se teď s českými postdoky na Harvardu dveře netrhnou... Vyzdvihl bych i přednášky „našich“ vyzvaných řečníků: Jiřího Froňka, Hany Maxové, Tomáše KalinyJakuba Horta. Uchopili svá témata tak, že posluchače zaujala.

Opakovat, že studenti (ano, studenti, třebaže věkové spektrum bylo široké...) vybraní k přednáškám podali profesionální výkon, by bylo zbytečné. Dodržení času, kvalitní podklady, většinou dobrá data a diskuse jsou už nějakou dobu na Konferenci samozřejmostí. Občas se hodí připomenout, že ve vědecké přednášce jde především o výsledky, a ty by měly tvořit rozhodující část přednášky. Trvá-li tedy úvod do problematiky 7 minut z celkových 10, je někde chyba.

Omlouvám se všem, jejichž postery jsem neviděl. Viděl jsem však řadu takových, které by obstály na kterékoli kvalitní konferenci, a to i jako přednášky.

Nyní přichází moje již tradiční povzdechnutí. V auditoriu chyběli pedagogové – s čestnými výjimkami. Předpokládám, že byli (když výuka byla zrušena) plně zaujati výzkumem. Škoda – mohli se aspoň poučit, jak se opravdová věda dělá. Nebo je pro ně publikace v New England Journal of Medicine (IF = 53) běžnou věcí? Dále mi přijde přinejmenším podivné, že na přednášku studenta (či jeho diskusi u posteru) nedorazí ani jeho školitel. Ukazuje tím, jak mu asi na jeho studentovi/studentce záleží...

Čímž se dostáváme k závěru, zhodnocení „zábavné“ části Konference (tedy pro ty z nás, kteří nepovažují za zábavu samotnou vědu). EKG k nám letos dorazilo v masivní sestavě a s radikálním programem. Řadě z nás se jistě líbilo a bavilo nás, někoho mohlo provokovat a někoho iritovat. Ty poslední prosím, aby se mi ozvali – zpětná vazba je potřebná.


Seznam vítězů cen – všem upřímně ještě jednou gratuluji!

za nejlepší přednášku: Mgr. Dávid DŽAMBA (školitelka dr. Miroslava Anděrová; Oddělení buněčné neurofysiologie, Ústav experimentální medicíny AV ČR)

proděkana pro V&V: Mgr. Simona PARTLOVÁ (školitel prof. Radek Špíšek; Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol)

za nejlepší práci pregraduálního studenta: Michael SVATOŇ (školitelka dr. Eva Froňková; Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol)

za nejlepší poster: Mgr. Karolina KRAMARZOVÁ (školitel prof. Jan Trka; Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol), Adam KLOCPERK (školitelka prof. Anna Šedivá; Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol)

návštěvníků konference: Mgr. Dávid DŽAMBA (školitelka dr. Miroslava Anděrová; Oddělení buněčné neurofysiologie, Ústav experimentální medicíny AV ČR)

-jt-

Poslední aktualizace: 2. 9. 2016 / prof. MUDr. Jan Trka, Ph.D.
Byla tato stránka užitečná?