Prof. Jitka Palich Fučíková se věnuje nádorové imunologii. Kombinuje akademickou vědu s prací v biotechnologické firmě. Loni v létě byla jmenovaná profesorkou, jednou z nejmladších v historii Univerzity Karlovy. Velký smysl vidí v učení a diskusích s mladými lidmi. Chce dělat špičkovou vědu, přispět k léčbě rakoviny vaječníků i dobře vychovat své děti. Hraje na několik hudebních nástrojů a ráda chodí po horách.
S vaším jménem se pojí motiv mladá: mladá profesorka, mladá nadějná vědkyně. Jak se v tom cítíte?
Dobře, ještě ať to chvíli vydrží, že jsem mladá. (směje se). Současně cítím velkou vděčnost a uvědomuji si také závazky, které mám jako profesorka Karlovy univerzity.
Do kdy je člověk ve vědě mladý?
Tabulková hranice je, myslím, 35 let. Nicméně věda je o kreativitě, odvaze udělat chybu a neustále pochybovat. Zde věk nehraje žádnou roli. Přirozeně s věkem přichází úvahy, jak energii smysluplně rozložit. Pro mě je to vedle mojí rodiny, translační výzkum, který propojuje špičkovou vědu s excelentní medicínou a který má přímý vliv na léčbu pacientů. Proto jsem hrdá, že mohu působit také na 2. lékařské fakultě, kde se koncentrují špičky ve svém oboru a kde mohu část svých znalostí předávat studentům.
Co vás na vědě baví?
Na vědě mě nejvíc baví možnost posouvat poznání dál, neustále stát před novými výzvami, pochopit nové souvislosti a vyprávět vědecký příběh podloženými kvalitními důkazy. Nejvíce si vážím možnosti aplikovat výsledky naší výzkumné práce přímo v léčbě onkologických pacientů, to je nesmírně motivující.
Jak vnímáte vztah akademického prostředí a biotechnologické společnosti?
Vidím v tom obrovský potenciál pro sebe i studenty. Spolupráce s biotechnologickou firmou nám nabízí možnost přímo se podílet na preklinickém a klinickém testování nových léčiv, což je něco, co je extrémně nákladné a co se až na výjimky v časných fázích nedá realizovat v akademickém prostředí. Díky této spolupráci se můžeme věnovat komplexní analýze vzorků pacientů, kteří dostávali unikátní léčbu, a pochopit, jak léčivý přípravek ovlivňuje imunitní systém konkrétního pacienta, jak se mu bude dařit a jak bude na tu léčbu odpovídat.
Pro studenty je možnost věnovat se částečně výzkumné práci v biotechnologické firmě unikátní příležitostí překročit hranice akademického prostředí již během vlastního studia, což může zásadně ovlivnit jejich další vědecké působení. V tomto ohledu se snažím sdílet svoji zkušenost, zejména hodnoty, které vnímám jako klíčové pro úspěšné dokončení doktorského studia, ale zejména pro následnou vědeckou kariéru. Pravidelně tak naši laboratoř navštěvují stážisté z prestižních evropských univerzit, kteří si uvědomují benefit z propojení akademického a biotechnologického výzkumu.
Vědecké stáže jsou klíčovým zdrojem nových poznatků, inspirace a kontaktů, které jsou podstatné pro budování vlastního vědeckého týmu.
Jací studenti ze zahraničí k vám přicházejí?
V současné chvíli se k nám hlásí na dlouhodobé stáže také studenti z prestižních evropských univerzit. Myslím, že si uvědomují unikátní propojení akademického výzkumu s biotechnologickou sférou v naší práci. Tyto stáže jsou oboustranně obohacující, přináší motivaci, energii a nové kontakty. Současně díky intenzivní spolupráci s předními vědeckými instituty mohou naši studenti jezdit na dlouhodobé zahraniční stáže, což má zásadní vliv na kvalitu našich vědeckých projektů a jejich osobní rozvoj.
Vy se zabýváte nádorovou imunologií. Pojďme si představit Váš výzkum blíže…
Cílem naší výzkumné práce je zjistit, jak imunitní systém rozpoznává nádorové buňky a jak dochází k aktivaci protinádorové imunitní odpovědi, která jednoznačně ovlivňuje prognózu pacientů a jejich odpověď na terapii. Nádorové buňky jsou imunitním systémem rozpoznávány zejména díky existenci nádorových antigenů, tedy nádorových bílkovin. Současně na sebe může nádorová buňka upozorňovat imunitní systém tím, že vystaví tzv. stresové signály, které souvisí s metabolickými a vnitrobuněčnými procesy. Náš dlouhodobý výzkum v této oblasti nám pomáhá lépe objasnit mechanismy, které vedou k aktivaci protinádorové imunity.
Současně se pomocí nejnovějších technologií snažíme zjistit, jak vypadá protinádorová imunitní odpověď přímo v nádorové tkáni konkrétního pacienta. Právě genetický a imunitní profil nádoru konkrétního pacienta je klíčový pro správný výběr terapie. Hlubší poznání těchto mechanismů bude zásadní pro optimální nastavení léčebných přístupů v onkologické léčbě.
Předmětem vašeho zájmu jsou nádory vaječníků a plic. Proč zrovna tyto orgány?
Karcinom vaječníků je z imunologického hlediska spíše „naivní“ nádorové onemocnění, které se nám zatím nedaří léčit pomocí imunoterapie. To je samozřejmě velká výzva. Proto se ve spolupráci s lékaři Karlovy univerzity snažíme lépe pochopit, jak vypadá nádorové mikroprostředí konkrétních pacientů, jak se chovají jejich imunitní buňky. Snažíme se přijít na to, z jakého důvodu je právě karcinom vaječníků nádor, který neodpovídá na imunoterapii, a jak to v budoucnu změnit.
A v rámci mnoha vědeckých diskuzí nás napadla zdánlivě jednoduchá otázka, jaký je rozdíl v aktivaci protinádorové imunity mezi imunologicky naivními jako karcinom vaječníků a aktivními nádory, jako je například karcinom plic. To je také předmětem naší nejnovější studie publikované v časopise Nature Communications. Stěžejní roli v odpovědi na imunoterapii hraje aktivita cytotoxických bílých krvinek, kterou pozitivně ovlivňuje tvorba tzv. terciálních lymfoidních struktur (TLS), tedy malých lymfatických uzlin v nádoru. Oproti nádoru plic dochází v nádorové tkáni pacientek s karcinomem vaječníků pouze omezeně k tvorbě a aktivaci TLS, což nám napomáhá pochopit, proč některé nádory méně reagují na imunoterapeutickou léčbu a jak toto nastavení pozitivně ovlivnit např. kombinovanou léčbou.
Co vás vůbec přivedlo k nádorové imunologii?
Klíčová byla moje první dlouhodobá vědecká stáž v posledním ročníku magisterského studia farmaceutické fakulty. Díky programu Erasmus jsem měla možnost vypracovat diplomovou práci v laboratoři INSERM v Paříži. Věnovala jsem se roli imunitního systému v léčbě hematologických nádorových onemocnění. Zde jsem se poprvé setkala s translačním výzkumem a pochopila, že můžeme imunitní systém využívat v léčbě onkologických onemocnění.
Doktorské studium jste absolvovala na 2. lékařské fakultě…
Zejména díky této unikátní příležitosti jsem se rozhodla pro doktorské studium lékařské imunologie zde na 2. lékařské fakultě v týmu profesorky Jiřiny Bartůňkové. V rámci svého studia jsem se zabývala rolí imunogenní buněčné apoptózy v preklinickém vývoji imunoterapeutické léčby. Myslím, že jsem plně docenila rozsah a kvalitu této výzkumné práce, až postupně v řádu let. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem mohla být součástí excelentního týmu a měla jsem možnost už během doktorského studia vidět, jak probíhá translační výzkum s přesahem do preklinického a klinického testování.
Jaké bylo doktorské studium v Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty?
Bylo to krásné období v mém životě, plné, milých, inspirativních a motivujících lidí. Ve své kariéře jsem měla jsem měla možnost pracovat vedle velkých vzorů, vědců a lékařů, jejichž příklad byl motivující pro moji další práci, mým školitelem byl prof. Radek Špíšek. Stále věřím, že přátelské prostředí v laboratoři je klíčové pro kvalitní výzkumnou práci, kterou trávíme velké množství času. Moc ráda vzpomínám na toto období spojené s naší fakultou.
Během doktorského studia jsem absolvovala klíčovou stáž na Ludwig Institute for Cancer Research v Melbourne. V laboratoři jsem se věnovala imunoterapii maligního melanomu. Zde jsem se poprvé zabývala komplexním hodnocením imunitní odpovědi v nádorové tkáni v rámci imunoterapeutické léčby. Tato zkušenost pak jednoznačně vedla k mému dalšímu post-doktorskému pobytu v laboratoři Centre de Recherche des Cordelliers v Paříži. Tam jsem se věnovala roli protinádorové imunity v léčbě pacientů s karcinomem plic v týmu profesorky Catherine Fridman. Tyto dlouhodobé vědecké stáže zásadním způsobem pozitivně ovlivnily moje vědecké myšlení a zápal pro translační výzkum v oblasti nádorové imunologie.
Zdá se, že ve vaší vědecké kariéře sehrály zásadní roli zahraniční stáže. V čem tkví jejich magie?
Vědecké stáže jsou klíčovým zdrojem nových poznatků, inspirace a kontaktů, které jsou podstatné pro budování vlastního vědeckého týmu. Ale naprosto zásadní podle mě je, že během stáží se dá získat určitá míra sebedůvěry, což pro mě bylo hrozně důležité. Najednou zjistíte, že tady doma v laboratoři pracujete na hodně podobných věcech. A to znamená, že děláte špičkový výzkum, který má v celosvětové perspektivě význam.
Jak by podle vás měl vypadat absolvent doktorského studia?
Student, který dokončuje doktorské studium, by měl umět kriticky přemýšlet, klást si správné otázky a umět je experimentálně řešit. Měl by současně umět poznatky své práce prezentovat, umět je vysvětlit nejen vědecké komunitě, ale také široké veřejnosti, komunikace vědy ze zásadní. Zároveň by měl znát význam svojí práce, její uplatnění a význam pro klinickou praxi.
Jaká jste školitelka?
Já se snažím se studenty trávit hodně času, povídat si o naší práci a motivovat je umět říct svůj názor. Snažím se je inspirovat k systematické vědecké práci, která stojí na hledání relevantních otázek a kvalitních odpovědí. Každý pokus musí odpovídat na dobře položenou otázku a jeho výsledek musí vést k další diskusi, která napomáhá vytvářet ucelený příběh. Úspěch celého týmu pak odráží zejména motivace, kterou vlastním příkladem musíme předávat studentů, aby se z nich stali zapálení vědci. Ve chvíli, kdy student dokáže vést kritickou diskuzi o svých výsledcích, poznávám, že děláme dobrou práci.
Jaká jste učitelka pro pregraduální stupeň?
Já se účastním základních kurzů imunologie na 2. lékařské fakultě. Výuka a kontakt se studenty mě moc baví. Líbí se mi naše aktivní diskuse, které při přednáškách vedeme. Přednášky obohacují i mě, nejsem lékař a studenti mi pokládají také otázky, na které někdy neznám odpověď. Naučila jsem se říct nevím a společně nad tématem diskutujeme. Právě v tom je pro mě výuka nesmírně obohacující a na přednášky se vždy těším.
Jaké jsou vlastně podmínky pro špičkovou vědu u nás?
Myslím, že v České republice podmínky pro špičkovou vědu jsou, což jasně dokládá úroveň české vědy. Imunologie má v České republice velkou historii a prestiž.
Pro vlastní vědeckou práci jsou zejména zatěžující obavy o financování a s tím spojená příprava grantových žádostí. V tomto ohledu by byla osvobozující možnost žádat o delší grantovou podporu či jiné zdroje financování výzkumné práce. V rámci zahraničních stáží jsem viděla možnosti propojování financování vědy ze státní i soukromé sféry. Zásadně to napomáhalo kvalitě vědecké práce. To si myslím, že v Čechách stále zcela neumíme. V tomto ohledu vnímám obrovský potenciál věnovat se vědecké práci s podporou soukromého investora. Vědecké nápady a jejich realizaci tak nemusím podmiňovat délce trvání grantu. Skutečně to přináší velkou svobodu, která je pro vědu a nápady stěžejní.
Myslím, že můj příběh jasně ukazuje, že vědcem se člověk nerodí, ale může se jím postupně stát.
Je něco, co by se neměl pominout student či studentka, které zajímá imunologický výzkum?
Absolutně bioinformatiku. Se současným rozvojem technologií, s narůstajícím množstvím veřejně dostupných dat ve vědeckých databázích je zásadní správné bioinformatické zpracování. V budoucnu se budeme stále více konfrontovat s obrovským množstvím dat, které je spojené s genetickou analýzou a digitální patologií. Mapovat tak rozsáhlé množství výsledků nelze bez kvalitní bioinformatické analýzy. Dle mého názoru středem výzkumné skupiny, která se věnuje translačnímu výzkumu, je právě bioinformatik, který hodnotí výsledky komplexně a konfrontuje je s veřejně dostupnými databázemi.
Nakolik se ve vašem oboru a výzkumu může uplatnit umělá inteligence?
Umělá inteligence je v našem oboru velká výzva. My se zabýváme nádorovým mikroprostředím pacientů. Zajímá nás, jak vypadají buňky přímo v nádorové tkáni. K tomuto účelu využíváme technologie, které se neuvěřitelně rychle vyvíjejí. Od jedno- či dvouparametrového hodnocení nádoru, se najednou dostáváme k multiparametrickémuhodnocení nádorové tkáně, které nám umožňuje hodnotit nádor komplexně, také pomocí metod digitální patologie. Právě tyto nástroje jsou v současné chvíli již běžně vybaveny algoritmy umělé inteligence, to je samozřejmě naprosto adekvátní využití těchto přístupů.
Myslím si, že v onkologii obecně bude hrát umělá inteligence velkou roli, jak ve vlastní diagnostice, která bude přesnější a rychlejší, tak v predikci odpovědi na onkologickou léčbu a imunoterapii.
Mluvíme o diagnostice, ale ještě jsme si vlastně neřekly, co je imunoterapie.
Imunoterapie představuje léčebný směr, který aktivně nebo pasivně aktivuje imunitní systém pacienta tak, aby lépe bojoval proti nádorovým buňkám. Nejedná se o jeden léčivý přípravek, ale jsou to různé směry, které se snaží aktivovat protinádorovou imunitu pacienta. Obrovskou revoluci imunoterapie vyvolal objev tzv. kontrolních bodů imunitních reakcí, za který byla udělena Nobelova cena v roce 2018. Vědci přišli na to, že na povrchu bílých krvinek existují určité molekuly, které bílý lymfocyt uspí, pokud se dostane do přímého kontaktu s nádorovými buňkami. Tento zásadní objev nám pomohl pochopit jeden z mechanismů, který vede k úniku nádorových buněk před dohledem imunitního systému a rozvoji nádorového onemocnění. Současně přinesl jednoznačný důkaz, že imunitní systém hraje zásadní roli v evoluci nádorového onemocnění a má zásadní potenciál v onkologické léčbě.
A jaké jsou současné trendy imunoterapie?
Klíčovou otázkou stále zůstává optimální načasování standartní onkologické léčby (chirurgická léčba, chemoterapie a radioterapie) a imunoterapie pro výsledné zlepšení klinické odpovědi pacienta. Probíhá intenzivní hodnocení podávání imunoterapie také v neadjuvantním podání, před vlastní chirurgickou léčbou např. u pacientů s karcinomem plic. Tomu se v současné době věnují přední klinická pracoviště, včetně týmu profesora Lischkeho z III. Chirurgické kliniky ve FN Motol.
Dalším současným trendem je kombinace imunoterapeutických přístupů, které by se mohli vzájemně doplňovat pro zlepšení klinické odpovědi pacienta. Opět je cílem mnoha klinických studií zejména hodnotit správné načasování a kombinaci přístupů.
No a do třetice je klíčovou otázkou budoucí úspěšné onkologické léčby personalizace imunoterapie. Je stěžejní si uvědomit, že odpověď na imunoterapeutickou léčbu je značně heterogenní v závislosti na genetickém a také imunitním profilu konkrétního pacienta. Z tohoto důvodu je nezbytné detailně charakterizovat nádorové mikroprostředí pacienta pro výběr optimální léčebné strategie. I v tomto jsou klíčové výsledky naší výzkumné práce. Výzkum v této oblasti je již částečně využívám v diagnostické praxi. Do popředí zájmů se dostávají zejména ukazatele, která nám jsou schopné identifikovat skupinu pacientů, kteří budou z dané terapie nejlépe profitovat.
Jsou nějaké předpoklady, které potřebuje člověk, aby se mohl imunologii věnovat?
Nevím, jestli existují nějaké předpoklady pro náš obor. Myslím si, že ve vědě je dobré vědět, co od své práce očekávám a kam se chci posunout. A je dobré, když si člověk dokáže dobře zorganizovat čas. Klíčové je umět včas vyhodnotit, jaké experimenty a analýzy nás opravdu posouvají dál. Prostředí vědy je hodně konkurenční a není tam prostor plýtvat časem na pokusech, které nikam nevedou. Současně k vědě patří určitá míra pozitivity a trpělivosti, bez toho lze těžce zvládat pravidelnou frustraci, kterou výzkumná práce přináší.
Život není jen práce. Daří se vám jako špičkové vědkyni udržovat work-life balance?
Work-life balance neustále hledám a myslím, že s mi daří nějak udržovat zejména díky rodině a dětem. Mám dvě malé děti, takže z práce musím a chci odejít domů. Věda je úžasná a hodně pohlcující, ale já si samozřejmě uvědomuji, že teď je také zásadní věnovat se dětem a dát jim svůj čas. Mám obrovskou podporu ve svém manželovi, který je úžasný člověk. Také díky mému muži si myslím, že work-life balance u nás doma nějak funguje.
Jsem z hudební rodiny, moje dětství bylo opravdu hodně intenzivně propojené s hudbou. Hudba je pro mě taky způsob, jak uniknout starostem.
Podobnou formou odpočinku je pro mě také chození po horách a v lese, což je naše rodinná vášeň. Společně už hodně cestujeme, chodíme po horách a jezdíme na kole.
Zmiňujete hudební rodinu. Můžeme to rozvézt?
Moje dětství bylo jednoznačně ovlivněné hudbou. Moje maminka vystudovala operní zpěv a zpěv také vyučuje na hudební škole. V dětství jsem tak hrála jsem na několik hudebních nástrojů anebo se učila u maminky ve třídě pod klavírem, to byl můj druhý domov. Jako dítě jsem si nedokázala představit, že budu dělat něco jiného, než je hudba. Ale život se vždycky nasměruje tak zajímavě. Nevím, jestli člověk úplně ovlivňuje, jaká budou jeho rozhodnutí. Myslím, že to jsou spíš různé okamžiky, na které je potřeba včas vhodně reagovat.
Na jaké hudební nástroje hrajete?
Hraju na příčnou flétnu a violoncello. Děti se začaly učit na klavír, tak to tak s nimi tak nějak vstřebávám a možná se ještě něco přiučím.
Vybavujete si okamžik, který vás nasměroval na farmacii, která vás pak přivedla k imunologii?
Dlouhé diskuze s rodiči, které vedly k tomu, že si mám vybrat nějaký racionální obor. Dlouho jsem přemýšlela, jestli medicínu nebo farmacii, a vybrala jsem si farmacii. A pak už to byla opravdu souhra velice šťastných náhod. Myslím, že můj příběh jasně ukazuje, že vědcem se člověk nerodí, ale může se jím postupně stát.
Vidíte nějakou podobnost mezi hudbou a vědou?
Já myslím, že hudba i věda jsou umění. V obou disciplínách je potřeba talent, oboje vyžaduje velkou dávku disciplíny, motivace, energie a času, jedině to může vést k nějaké formě excelence.
Další z vašich koníčku jsou hory…
Než se narodily děti, měla jsem možnost opravdu hodně cestovat. Byla jsem na spoustě nádherných míst po celém světě, a když to šlo chodila jsem vždy po horách, v Patagonii, Nepálu, Africe, Novém Zélandu, Kanadě, ten seznam je dlouhý. Poslední několikadenní trek byl s baťohem na zádech v Nepálu a Kostarice.
Související:
Profesorka Jitka Palich Fučíková převzala jmenovací dekret
Cena Neuron pro doc. Jitku Palich Fučíkovou
Doc. Jitka Palich Fučíková z Ústavu imunologie obdržela Cenu Učené společnosti
Jitka Palich Fučíková získala ocenění Pro ženy ve vědě
Dr. Jitka Palich Fučíková držitelkou ocenění Česká hlava
Žebříček magazínu Forbes mezi nejlepší lékaře Česka vybral několik osobností 2. lékařské fakulty
