V Praze, 24. 4. 2006
Vážení členové akademické obce,
jak řada z vás již ví, minulý týden vydal ředitel FN Motol rozhodnutí týkající se Ústavu klinické biochemie a patobiochemie UK 2. LF a FN Motol. Odňal jeho vedoucímu ekonomickou pravomoc. Stalo se to bez předchozí diskuse s fakultou.
V den, kdy zmíněné rozhodnutí vstoupilo v platnost, jsem s ředitelem FN Motol o věci krátce hovořil. On zmínil důvody, které jej k tomuto rozhodnutí vedly a současně skutečnost, že podobná situace podle něj nehrozí jinému pracovišti. Já jsem mu sdělil, že z pohledu fakulty není postup zcela opomíjející názor fakulty přijatelný. Navíc není ani logický, protože pokud nemocnice neznala stanovisko fakulty, nemohla předpokládat, zda bude odlišné či souhlasné.
Úspěšnost FN Motol je rozhodně i zájmem UK 2. LF. Totéž je jistě pravdou o zájmu FN Motol na úspěchu UK 2. LF. Přednostové a vedoucí společných pracovišť jsou proto jmenováni děkanem fakulty a ředitelem nemocnice. Je tedy jasné, že zásadní rozhodnutí o pravomocích přednostů musí opět vycházet z dohody mezi nemocnicí a fakultou. Tento názor hájíme při jednáních s MZ ČR a hodláme záležitost vyřešit.
Není to jediná konfliktní situace mezi UK 2. LF a FN Motol. Problém existence (či spíše neexistence) kardiologických klinik trvá již déle než dva roky. Kvůli zásadní neshodě v otázce způsobu obsazení vedoucích míst tyto kliniky nikdy nezačaly plnit svou úlohu v systému UK 2. LF. Vzniklou patovou situaci, kdy kliniky celou dobu fungují pod prozatímním vedením, odešlo z nich několik kvalitních pracovníků a současně vzniká čistě nemocniční kardiologické oddělení, řešíme prostřednictvím UK a MŠMT.
Vedle těchto „mediálně atraktivních“ témat jsme již během prvních měsíců funkčního období zaznamenali několik příkladů, kdy vedení nemocnice reagovalo velmi vstřícně na potřeby fakulty. Stejně tak fakulta ráda přispívá k prestiži FN Motol.
Systém řízení ve fakultních nemocnicích je nedokonalý zejména tehdy, když má vedení nemocnice odlišný názor od vedení fakulty. Mnohé by se vyřešilo zavedením univerzitních nemocnic, kde by systém řízení byl propracovanější než dosud. Problémy by měly být překonatelné neboť obě instituce mají totožné cíle: špičkovou a ekonomicky prováděnou zdravotní péčí, výuku studentů a mezinárodně kompetitivní lékařský výzkum.
Kvalitní vyřešení zmíněných problémů může fakultě i nemocnici pomoci do budoucna. Řešení, které proběhne za účasti MZ ČR, přispěje k zakotvení obecných pravidel řízení společných pracovišť fakulty a nemocnice.
Je možné, že některé z těchto situací ovlivňuje předvolební nervozita. Nicméně stabilita akademických institucí právě v takové době pomáhá normálnímu fungování společných pracovišť.
Nepochybuji, že většina akademické obce nás (vedení fakulty a nemocnice) podpoří při hledání optimálního způsobu řešení podobných situací.
Ondřej Hrušák
