Nepochybně jste v minulých dnech a týdnech zaznamenali prostřednictvím médií vývoj situace kolem jednání o dotacích ze státního rozpočtu na vysoké školy pro příští rok. Již dále neúnosná situace vedla v pátek 12. října 2001 akademický senát Univerzity Karlovy k přijetí deklarace, v níž mimo jiné vyzývá členy akademické obce Univerzity k protestním akcím. Za těchto podmínek je jistě vhodné, abyste Vy, studenti 2. LF, byli seznámeni s několika zásadními fakty.
Problematika financování vysokých škol není v žádném případě nová. Když každoročně vysoké školy přicházejí s prosbami o peníze, jsou ujištěny, že dostanou mnohem více než vloni. Realita je však jiná. Zatímco v zemích OECD se průměrně na vysoké školy vynakládá 1,7 % HDP, v České republice jen 0,8 %. Od roku 1993 se počet studentů zvýšil o 80 %, zatímco reálná hodnota dotace klesla o 33 %. Prostě tragédie.
Přitom vysoké školy finance samozřejmě potřebují. A nejen na platy učitelů. Dnes nejsou peníze na vybavení knihoven (a s přibývajícím počtem studentů se bude situace dále zhoršovat), nejsou peníze na nové počítače, výukové pomůcky. Nejsme schopni zaplatit špičkové zahraniční učitele. Trpí koleje. Nejenže nejsou stavěny nové, ale ani ty stávající nejsou opravovány. Kulturnost bydlení a hlavně stravování na kolejích nakonec můžete posoudit sami. Máme-li dnes v 1. ročníku 9 kruhů, znamená to i o 1/9 větší výdaje na topení, elektřinu, vodu... Situace je však ještě tíživější při představě, že ceny energií jdou neustále výš a výš.
Je chronický nedostatek mladých učitelů. Špičkoví odborníci Univerzitu Karlovu opouštějí a stalo se dokonce, že některým oborům musela být odebrána akreditace (nemohou se vyučovat, protože je nemá kdo učit).
Co s tím?
Ministerstvo školství písemně doporučilo na jaře tohoto roku všem vysokým školám, aby přijaly větší počet studentů a zavázalo se k financování tohoto růstu poskytnutím dotace ve výši dvou nebo dokonce tří miliard korun. Ještě v průběhu přijímacích řízení byla Univerzita Karlova ujištěna, že může přijmout o 9 % více studentů. Byl to výsledek mnohých jednání rektorů vysokých škol, v čele s rektorem Univerzity Karlovy prof. Wilhelmem.
Ze dne na den – bez jakéhokoliv jednání s akademickou reprezentací – vydalo ministerstvo prohlášení, že žádné 2 miliardy vysokým školám nedá. Ačkoliv existuje písemný důkaz ve formě dopisu náměstka ministra Průši, popírá dokonce i to, že by je kdy bylo slíbilo.
Začala probíhat další jednání mezi vládou a vysokými školami. Řešení formou půjčky vysoké školy odmítly, protože za situace, kdy není vyjasněné další financování by to byl krok hodný hazardního hráče.
Jak reaguje Univerzita Karlova?
My bychom mohli dnes říct, dobrá, naletěli jsme slibům ministra, začneme šetřit, kde se dá (třeba na topení) a nějak se tím rokem protlučeme. To se však stát nesmí. Přijali bychom tím spoluzodpovědnost za nedobrý stav vysokého školství, podíleli bychom se na eskalaci problémů a netečně bychom přihlíželi, jak se Univerzita řítí do katastrofy. Navíc bychom příští rok, kdy se opět začne diskutovat o výši dotací na vysoké školy, nestáli ani na startu, ale nesměle natahovali ručičku tam někde vzadu za ostatními.
Dnes se nerozhoduje „pouze“ o výši rozpočtu na rok 2002. Dnes jde především o to, zda se doslova za minutu dvanáct podaří zvrátit dosavadní vývoj financování vysokého školství a nastartovat postupnou obnovu VŠ. Vnitřní rezervy UK byly již vyčerpány a reálně hrozí destrukce řady úkolů, které UK plní, musí plnit a plnit chce.
Stávající stav se zcela nepochybně dotkne počtu v příštím roce přijatých studentů. Kdyby VŠ měly postupovat přesně podle gesce ministerstva školství, nemohly by zodpovědně příští rok přijmout téměř nikoho, protože na nové studenty prostě nebudou mít peníze. Někteří tvrdí, že se tímto způsobem vysoké školy snaží vydírat. Omyl, nevydíráme my, ale ministerstvo školství. Vysoké školy se snažily dlouho vyjednávat. Nezmohly však nic. Tak se pouze od jiných společenských odvětví přiučily, jakým způsobem snad lze dosáhnout oprávněných požadavků. A na tom, jaká je dnes v ČR politická kultura, už vysoké školy nenesou vinu ani náhodou.
I proto vyzval akademický senát UK jednomyslně fakulty, aby se po dohodě připojily k protestním akcím, které již na některých vysokých školách proběhly. Vím, že studenti šli do ulic vždy kvůli jakýmsi obecnějším a na první pohled zásadnějším problémům. Připusťme však, že zhroucení systému vysokých škol v České republice (a to není jen nadnesená proklamace, to reálně hrozí), je neméně zásadním tématem.
AS UK zároveň vyzývá ministra školství, aby přehodnotil svá stanoviska, nebo aby odstoupil. Současně se s podobným požadavkem obrací i na širokou politickou reprezentaci státu.
Pevně věřím, že i kvůli výše zmíněným důvodům, ale současně i kvůli tomu, že Univerzita Karlova ve své více než 650leté historii vždy zastávala důležitou pozici v české společnosti, k jejímuž rozvoji také zásadně přispěla,
připojíme se k případným protestním shromážděním, které mají nenásilnou formou a s veškerou slušností připomenout, že studentům Univerzity Karlovy není osud jejich školy lhostejný.
Forma protestů bude projednána rektorem s vedením jednotlivých fakult a o jejich výsledku Vás budeme informovat.
Michal Pelíšek
místopředseda AS 2. LF
