Studentka 4. ročníku všeobecného lékařství Tereza Jaklová stážovala v Medellínu v Kolumbii. Posílá nám esej a fotografie.
Vyjela jsem na měsíc do Kolumbie. Nevěděla jsem, co od své první stáže čekat, a přátelé a rodina mě zrazovali, že samotná holka přece do Kolumbie jet nemůže.
Medellín je druhé největší město hned po Bogotě. Vybrala jsem si internu a místní Universidad CES mi přidělila praxi na klinice CES, kam jsem docházela vždy dopoledne, a v nemocnici Manuel Uribe Angel, kde jsem strávila některá odpoledne pod vedením doktora Pedra Quintera. Byla jsem ve skupince s místními studenty a jednou studentkou z Panamy. V šest ráno jsme se vždy sešli v nemocnici a rozdělili si pacienty na oddělení, vyšetřili je, případně přijali nové, navrhli plán léčby, a pak to vše sepsali. Poté jsme šli s doktorem na vizitu a prezentovali pacienty a diskutovali o tom, jak probíhá léčba. Náš lékař zkontroloval, co jsme napsali, a uložil do systému. Výuka zde probíhá rozdílně, studenti jsou vedeni už od třetího ročníku k individuální práci s pacienty, tráví s nimi mnohem více času, pomáhají doktorovi, překvapená jsem byla také jejich velkými znalostmi. Zpočátku byla tato stáž náročná nejen proto, že probíhala ve španělštině, ale také protože vyžadovala každodenní přípravu; v nemocnici jsme někdy strávili i víkend a občas jsme odcházeli až po páté hodině. I přes tuto náročnost jsem si tuto stáž nesmírně užila, z profesní stránky to pro mě byla obrovská zkušenost, pan doktor Quientero je vynikající lékař i člověk, a proto mi bylo ctí, že jsem se od něj mohla učit.
CES je soukromá klinika, proto jsem byla ráda i za čas strávený ve státní nemocnici Manuel Uribe Angel. Rozdíly byly obrovské. CES je nová luxusní nemocnice, kterou si zdaleka nemůžou dovolit všichni. Výskyt onemocnění byl rozdílný, zatímco na klinice jsem byla překvapena kromě jiného obrovským výskytem autoimunit, ve státní nemocnici to byla hlavně infekční onemocnění. Styl léčby se lišil, zatímco na soukromé klinice jsme mohli udělat všechna potřebná vyšetření, ve státní jsme zvažovali, co přesně udělat a jaký druh léčby zvolit. Díky univerzitě jsem se zúčastnila kardiologického kongresu, což bylo velice přínosné, protože jsem se setkala s kardiology z celé Kolumbie.
Ubytovaná jsem byla v rodině místního studenta, která se o mě úžasně starala. Kolumbijci jsou velice ochotní, milí, otevření a vždy připraveni pomoci. Nikdy jsem se nesetkala s žádným problémem ve městě, i když jsem každý den cestovala sama.
Po práci jsem cestovala a poznávala místní kulturu. Medellín je velké a krásné město obklopené horami, nachází se v nadmořské výšce 1500 metrů. V srpnu tu probíhá jeden z největších festivalů Feria de flores, svátek květin. Medellín je známý pro pěstování květin, a proto se vždy na jeden víkend v srpnu zahalí do květin. Jsou tu průvody květin, tapisérie z květin, průvody ozdobených starých aut... Opravdová nádhera! Město je známé sochami tlouštíků od Fernanda Botera a lanovkou, jejíž dvě linky obsluhují čtvrti na kopcích. Navštívila jsem i okolní městečka Amaga, Caldas a Santa Bárbara.
Kolumbie je nádherná země plná milých lidí. Výuka medicíny je zde na vysoké úrovni, a proto moc doporučuju stáž právě v této zemi. Že Kolumbie je nesmírně nebezpečná země plná drog a násilí, je fáma. Ačkoli jsou v Medellínu místa, kterým je dobré se vyhýbat, můžete se obdivovat nádherným čtvrtím v evropském duchu.
