Vážení kolegové,
v neděli 4. 8. nás navždy opustil prof. Kučera, jeden z nestorů oboru tělovýchovného lékařství.
Jak píše prof. Koutecký ve své knize Spondeo ac policeor, prof. Kučera začínal jako sekundář na ortopedickém oddělení nemocnice v Mostu. V roce 1960 se přihlásil do konkursu na asistentské místo na oddělení tělovýchovného lékařství katedry pediatrie, kde se začala formovat budoucí samostatná katedra a později klinika. Byl jejím druhým zaměstnancem, prvním byl tehdejší vedoucí MUDr. M. Máček. Během pár let vyrostlo pracoviště, na kterém se sešla skupinka nadšenců, která nejen že ovládla nový obor, ale dokonce jej začala nově utvářet. Orientace na děti a mládež byla v té době ojedinělá. Prof. Kučera do tohoto spektra přinesl svoje osobní životní téma – reakci a adaptaci pohybového systému dětí na tělesnou zátěž. Věnoval se studiu motoriky batolat a malých dětí, objevil uzlový bod ve vývoji pohybového systému jako letovou fázi kroku, když dítě je schopno začít běhat. Věnoval se i patologickým projevům souvisejícím s přetížením nebo naopak nedostatkem pohybu. Vypracoval projekt aparátu, který objektivně posoudí a registruje různé deformace páteře, a jeho prototyp uplatnil v praxi. Mnoho let řídil komisi zdravotnické rady ČSTV, která registrovala a analyzovala vznik sportovních úrazů s cílem zlepšit jejich prevenci. Počet jeho publikací dosáhl více než 200, z toho 10 monografií a kapitoly v učebnicích. Celou tu dobu současně vyučoval a přednášel u nás i v zahraničí.
Byl přednostou Kliniky TV lékařství (1988–1999) a později i Kliniky rehabilitace (1992–1999).
Odchod do důchodu neznamenal pokles jeho aktivity, neustále publikoval, oponoval, posuzoval. Jeho autorita byla mezinárodní, byl pozván k posouzení návrhů na podobu tělesné výchovy dětí jako člen odborné komise při Radě Evropy. Ještě v létě 2013 byl členem komise pro doktorské obhajoby.
Prof. Kučera byl významnou osobností 2. lékařské fakulty UK. Řada jeho myšlenek tu bude s námi i nadále. O to více nám bude prof. Kučera chybět, vzpomeňte na něj spolu se mnou.
O. Hrušák, děkan
odkaz na parte
