zdroj: Deník Aha! 22. září 2006, autor: Tomáš Lamberský
PRAHA – „Moc si přeju, aby moje Markétka slyšela, poznala zvuky,“ říká maminka téměř tříletého děvčátka Petra Bláhová z Českých Budějovic, jejíž dcera se narodila jako neslyšící. Rok a půl ale nikdo u Markétky sluchovou vadu nepoznal, dokonce ani dětská lékařka. „Chovala se jako slyšící. Když jsme na ni promluvili, podívala se na nás. Když jsme jí řekli přines nebo ukaž, tak donesla, ukázala. V roce dokonce začala mluvit, říkala ham, máma, taková ta běžná první slůvka,“ vzpomíná na krásné první měsíce po porodu Petra.
Tomáš Lamberský
V roce a půl onemocněla Markétka salmonelózou. „Začala být apatická. Jen seděla a nereagovala. Když jsme na ni mluvili, nepodívala se na nás. Když někdo otevřel dveře, nekoukla se, tak jako jindy. Objednali jsme se proto na ušní,“ vypráví Petra. Tam ale měli s Markétkou přijít, až poté, co se uzdraví. „Jak jí bylo dobře, zase se chovala jako slyšící. Reagovala, odpovídala, říkala slůvka, která uměla,“ vzpomíná maminka. O to víc Markétčiny rodiče šokoval výsledek vyšetření. „Lékaři zjistili, že je úplně neslyšící. A když jsme namítali, že to není možné, protože reaguje, začíná mluvit, tak nám řekli, že je velice šikovná, vnímá kůží, cítí vibrace, proto to bylo těžké poznat,“ popisuje Petra. Doktoři okamžitě Markétku poslali na podrobná vyšetření na dětskou kliniku ušní nosní krční pražské Fakultní nemocnice v Motole. Po vyšetření psychologem, foniatrem a logopedem s rodiči rozebrali všechny možnosti rozvoje komunikace. Rodiče Markétky se rozhodli pro kochleární implantát, vlastně takové »umělé ouško«.
„Jedná se o elektronické zařízení nahrazující funkci vláskových buněk v hlemýždi. Dodává elektrické impulzy přímo sluchovému nervu a umožňuje pacientům slyšet zvuky,“ vysvětluje přednosta ORL kliniky UK, 2. lékařské fakulty a FN v Motole doc. MUDr. Zdeněk Kabelka. „Nerozmýšleli jsme se ani chvíli. Bylo nám jasné, že jde o jedinou možnost, aby slyšela,“ říká maminka Petra.
Markétku operovali, tedy odborně implantovali, před dvěma dny. Stala se dvě stě padesátým dítětem, které u nás dostalo »umělé ouško«. První neslyšící český chlapec, který dostal implantát v roce 1992, se naučil výborně mluvit, používá v komunikaci i telefon, vystudoval vysokou školu a dnes má dobré zaměstnání ve kterém je spokojený.
„Tím, že Markétka dostala implantát ještě vyhráno nemáme. Čeká nás dlouhá doba učení, aby si osvojila prostřednictvím implantátu slyšet a rozumět slovům,“ je připravena bojovat maminka. Nejsmutnější ale je, že Markétka mohla být odoperovaná dávno. „To, že neslyší se dalo zjistit daleko dřív, kdyby se v porodnicích prováděl všem dětem test sluchu. U nás se provádí zatím jen test očí. Možná mám vinu trošku i já, ale Markétka je moje první dítě a vždycky se jevila, že slyší. Když jsem na ní mluvila, tak se otáčela, naučila se několik slov. Problém mohla při pravidelných kontrolách objevit i dětská lékařka, ta si ale ničeho nevšimla, i jí se vývoj chování holčičky jevil normálně...“ říká smutně maminka Petra.
Operace kochleárního implantátu
Kochleární implantát lékaři vkládají na lebeční kost a tenký vodič, který dodává elektrické impulzy sluchovému nervu, zavádějí přímo do hlemýždě vnitřního ucha. Jemnou práci musí provádět pod mikroskopem, jediným pohybem totiž mohou malému pacientovi vážně ublížit. Ovšem je třeba zdůraznit, že u našich 250 dětí se nestala ani jedna jediná chirurgická komplikace. Operace trvá jen několik hodin a po ní náprava sluchu zdaleka nekončí, ale teprve začíná. „Po šesti týdnech se k implantátu připojí mikrofon, který snímá zvuky, procesor ho převede na elektrické signály a dítě se učí poslouchat, rozumět a mluvit,“ říká docent Zdeněk Kabelka. Na naučení jednoho slova je potřeba nejméně osmi set opakování. Výsledek je ale pokaždé úžasný. „Je krásné vidět, když si dítě při seřizování aparátku hraje a najednou uslyší první zvuk. Zvedne hlavičku, rozhlíží se kolem a začne se smát,“ popisuje Kabelka. Cenu operace i rehabilitace, odhadem celkově asi sedm set padesát tisíc korun, hradí pojišťovny.
Slováci se o děti starají lépe!
PRAHA (wer) – Zjistit, zda narozené miminko dobře slyší, lze zjistit jednoduchým vyšetřením přímo v porodnici. V Čechách se ale toto vyšetření celoplošně neprovádí. Zcela opačná situace je na Slovensku, kde test, takzvaný skríning sluchu, musí lékaři od 1. května 2006 provést u každého miminka.
„Určitě by rozhodnutí provádět celoplošný skríning sluchu ve všech porodnicích mělo padnout i u nás.“ říká docent Kabelka. Podle statistik přichází na svět jedno až tři promile dětí s těžkou poruchou vnímání zvuku, tedy ročně se jedná asi o sto, až tři sta dětí. Řada dalších dětí se narodí s poruchou sluchu méně výraznou. Pokud se na to příjde hned po narození, mají lékaři šanci takovým dětem pomoci, aniž jsou vystaveny zbytečně dlouhému období zvukové a vlastně i komunikační deprivace. „Porucha sluchu může být odstraněná, nebo výrazně zlepšená operací, nebo pomocí sluchadel. Byli bychom rádi, kdyby všechny děti které potřebují sluchadla, je dostaly před půl rokem věku. Samozřejmě je potřeba vést rodiče dětí, aby zároveň byla prováděna důsledná rehabilitace. Pokud se týká kochleárních implantátů – vlastně specializovaných sluchadel, bylo by ideální, kdyby je děti mohly dostávat mezi 1. – 2. rokem života. Podmínkou je, aby byly všechny porodnice vybaveny skríningovými přístroji.“ uvádí Kabelka.
A kolik by takové přístroje do všech nemocnic stály? Hodně! Ale v porovnání s cenou stíhačky nebo obrněného transportéru nejde o téměř žádné peníze. Odhadem by bylo potřeba na zahájení takového programu asi 200 tisíc korun pro jednu vyšetřovnu, tedy pro předpokládaných sto porodnic by bylo potřeba naplánovat asi 20 milionů korun. Určité výdaje by byly spojeny s vytvořením celého fungujícího systému a nesměli bychom zapomenout i na zaplacení práce vyšetřujících. Je potřeba si uvědomit, že i když se nejedná o onemocnění ohrožující fyzické bytí, jedná se o poruchu, která ovlivňuje jedince po celý jeho život. Skríning dává šanci na lepší, úplnější a rychlejší odstranění překážek a potíží, které jinak porucha sluchu přináší.
„Proběhla první jednání s jednotlivými odbornými společnostmi, které vyslovily svoji podporu a připravujeme informační semináře pro poslance i odborníky z ministerstva zdravotnictví a pojišťoven a věříme, že nám Slovensko půjde příkladem,“ doufá Kabelka.
Tolik článek v tisku, ale protože se jedná o významný přelom, tak jsme panu docentovi Kabelkovi položili několik otázek i my:
Pane docente, odkud jste čerpali zkušenosti při zavádění operací kochleárního implantátu?
První impulz vyšel z úspěšné operace českého chlapce prof. Dr. Dr. Ernstem Lehnhartem v Hannoveru v roce 1992. Chlapec ohluchlý po meningitidě se díky implantátu velmi rychle vrátil do běžné školy. První operace na ORL klinice UK, 2. lékařké fakulty byly provedeny již následující rok, zprvu pod vedením profesora Lehnhardta. Ten měl v té době za sebou již přes 600 implantací. Značný význam měla i účast na výcvikových seminářích v zahraničí a příprava v kostní laboratoři kliniky. Před první skutečnou operací „dostalo“ implantát 25 spánkových kostí.
Kolik pacientů odoperujete v současnosti zhruba za jeden rok?
Děti, které by mohly mít prospěch z kochleárního implantátu, musí projít řadou testů. Výsledky jsou porovnány s kritérii, která by měla zaručit vysokou pravděpodobnost využití implantátu při rozvinutí sluchu a řeči. V roce 2005 bylo operováno 31 dětí. Podle zahraničních zkušeností však můžeme očekávat, že počet vhodných dětí by mohl být dvoj- až trojnásobný.
Chcete říci, že řada rodičů dětí o implantaci nemá zájem?
Nejde o nezájem, spíše jde o složitost při stanovení přesné diagnózy, nedostatek přesných informací, i o rozhodnutí rodičů vychovávat dítě jiným způsobem, například pomocí silných sluchadel, nebo pomocí znakové řeči. Celá situace je o to složitější, že díky plasticitě mozku můžeme implantovat zhruba do 6. roku věku. V pozdějším věku nemůžeme očekávat adekvátní rozvoj komunikačních schopností dítěte.
Slavíte výročí 250. dětského pacienta s kochleárním implantátem. Co byste si v současné době pro další zdárné operace přál nejvíce?
Rozhodně bych si přál, aby se rozeběhl program celoplošného screeningu sluchu tak, jak se to podařilo například na Slovensku od letošního roku. Poměrně jednoduchým vyšetřením přítomnosti otoakustických emisí lze zjistit už třetí až čtvrtý den po narození, zda dítě dobře slyší. Vyšetření se provádí před propuštěním z porodnice domů. U dětí, které testem neprojdou, je pak nutno dalšími vyšetřeními stanovit tíži poruchy a informovat rodiče o možnostech výchovy dítěte. Děti s nejtěžší poruchou sluchu by měly šanci dostat se k implantaci mezi prvým a druhým rokem života, kdy můžeme očekávat nejrychlejší a nejlepší výsledky.
Pane docente, děkuji vám za rozhovor.
-mc-
