Studentka 5. ročníku všeobecného lékařství Adéla Vrbková strávila letní stáž ve městě Ribeirao Preto v Brazílii. Zaslala nám fotografie a esej-reportáž.
Moje cesta do Brazílie začala prvního srpna a trvala téměř čtyřicet hodin. Letěla jsem sama a hned po příletu do Ria de Janeira jsem narazila na problém, který mě provázel celý můj pobyt. Na informacích na mezinárodním letišti nikdo neuměl anglicky, stejně jako naprostá většina Brazilců.
Bydlela jsem ve městě zvaném Ribeirao Preto v krásném bytě, spolu s brazilskou studentkou Kamilou, která se o mě celou dobu starala a trávila se mnou velkou část svého volného času.
Stážovala jsem ve čtyřech různých zdravotnických zařízeních: dvou nemocnicích, ambulantní jednotce a centru pro pohlavní nemoci. Obecně dodržování hygienických pravidel, jak to známe, zde moc nefunguje. Doktoři i studenti si obléknou plášť již doma, sednou do auta a jedou do nemocnice, kde se tedy pohybují v civilu a v plášti a v botách, ve kterých přijeli. I na jednotkách intenzivní péče a u vysoce infekčních pacientů.
Veškeré komunikace s pacienty probíhaly v portugalštině, takže jsem byla odkázána na pomoc ostatních studentů, kteří byli ale opravdu skvělí a vše, co mohli, mi překládali a odpovídali na moje otázky. I většina doktorů se se mnou snažila nějakým způsobem komunikovat. Jeden z nich byl tak nadšený, že mluvím anglicky, že vedl celou výuku v angličtině, ovšem k značné nelibosti některých studentů.
Výuka mediků probíhá podobně jako v našem prvním až čtvrtém ročníku, pátý a šestý jsou odlišné. Během těchto dvou let tráví každý den s pacienty a vykonávají stejnou práci jako lékaři: pacienty přijmou, odeberou anamnézu, provedou vyšetření, stanoví diagnózu a léčbu. Poté případ konzultují s lékařem a ten akorát vše podepíše. Studenti se učí na reálných případech, a díky tomu mají výborné znalosti, dokážou si všechny informace propojit, a hlavně skvěle komunikovat s pacienty.
Ze zajímavých případů, které jsem měla možnost vidět, bych zmínila velmi častý výskyt TBC a pohlavních nemocí: syfilidy, HIV, herpes a další. Téměř na denním pořádku jsou také pacienti s Chagasovou nemocí. Touto nemocí trpí mnoho pacientů nad šedesát let.
Mým největším zážitkem byli samotní lidé. Jejich mentalita byla úplně jiná, byli vřelí, ochotní, přátelští, neustále se starali, jestli mi něco nechybí nebo jestli něco nepotřebuji. Nedá se to popsat slovy, bylo to prostě neuvěřitelné.
Cestovala jsem hodně v okolí svého města a o víkendech jsem se vydávala na větší výlety. Jedním z mých cílů byly i Sao Paulo a Rio de Janeiro. Rio je nejkrásnější město, jaké jsem dosud viděla. Navštívili jsme všechna hlavní lákadla, sochu Krista, Sugar Loaf a další, ale to nejúžasnější bylo jednoznačně svítání slunce nad městem. Ačkoli celá moje rodina žila v permanentním strachu, že mě minimálně okradou, hůře pak znásilní a zabijí, tak jsem se cítila až na pár minut strachu v Sao Paulu docela bezpečně.
Byl to skvělý, úžasný měsíc plný zážitků a rozhodně doporučuji všem se tam zajet podívat, třeba již příští rok na olympiádu.
