Hana Vaskivská, nyní studentka 5. ročníku všeobecného lékařství, strávila srpen 2015 na stáži v nemocnici General Hospital Dr. Miguel Silva v mexické Morelii. Napsala nám o svých zkušenostech a zaslala fotografie.
Nastal 6. srpen, a odjezd na stáž do Mexika byl tu! A po počátečních obavách se spustil celý kolotoč událostí a zážitků.
Země není tak nebezpečná a chudá, jak jsem myslela. Samozřejmě tu najdeme nebezpečná města, kde není dobré vycházet po setmění (nebo i před setměním), nebo chudé vesnice, které nemají ani silnice, a často ani elektřinu; na druhé straně jsou tu bezpečnější a bohatší oblasti než Česko a supermarkety jsou zde samozřejmostí. Takřka nikdo zde nemluví anglicky. Ani na letišti, kam nedorazil můj kufr, ani když jsem objednávala taxi či kupovala jízdenku do města Morelia. Znamenalo to však také spoustu zajímavých a vtipných situací. Jazykové bariéry jsem se obávala i v nemocnici, naštěstí na oddělení všeobecné chirurgie mluvil anglicky skoro každý. Asi také proto, že stát se chirurgem v Mexiku mohou pouze ti nejlepší studenti.
Byla jsem v jedné z veřejných nemocnic, určených pro lidi bez zdravotního pojištění a z chudých poměrů (a když se řekne chudý, myslí se opravdu chudý). Setkáte se tu s případy, které jsou v Evropě vzácné. Hned první den jsme měli jednoho pacienta s retinoblastomem, druhého s pinealomem a třetího se srdečním šelestem, který byl slyšet pomalu už od dveří. Druhý den byla na pořadu dne thorakotomie. Dozvoním se na šatnu a převléknu se, po chvilce bloudění mi personál vysvětlí, kde jsou operační sály, a já vyrážím. Všímám si, že se tu moc neřeší hygiena: kdokoliv si pobíhá ze sálu na sál, dveře sálu nejsou ani z jedné strany zavřené. Sterilní jste museli být, ale stačila jen přední část chirurgického oděvu, té zadní už se mohl dotknout skoro kdokoliv kdykoliv. Zděšeně se ptám, jaká je zde úmrtnost? Chirurgové jsou zde však zdatní a Mexičané mají tuhý kořínek. Za celý měsíc se „můj“ doktor setkal se smrtí na sále jen jednou, když mu převezli vážně postřeleného pacienta a on už bohužel nemohl nic dělat.
Mexičané i lékaři mají na všechno čas. Operace má začít v 15.30, a ve čtyři nikde nikdo, ani pacient, ani hlavní doktor. Po další půl hodině čekání už jsme ale na sále, umývám si ruce a navlékám se do sterilního oblečení. Všichni jsou milí, popisují, co dělají. Jen vzduch je nedýchatelný, hrozné horko; pocit nedostatku kyslíku nešťastně zaháním dýcháním zhluboka, před očima se mi tmí. Jak moc trapné bude říct, že potřebuju odejít? Říkám lékaři, že si potřebuju sednout. Nechápe. Mám se složit, aby pochopil? Naštěstí mi dovoluje sednout a pak i odejít. Slyším ještě pár vtípků na téma Republica Checa, ale to už mě nezajímá, konečně jsem na čerstvém vzduchu. Asi o hodinu později se vracím zpět, již nesterilní, a ve strachu, že se nevolnost bude opakovat, sleduji operaci zpovzdálí. Na druhý den své stáže v Mexiku nikdy nezapomenu.
V průběhu měsíce pokračují smíšené pocity. V nemocnici nikdy neslouží ráno na sále titíž doktoři, spolupracuji stále s jinými, měnila jsem i rezidenty, a i když jsem potkala spoustu zajímavých a dobrých lidí, ve výsledku to byla pro moji praxi nevýhoda. Ne vždy se se mnou počítalo a nemohla jsem se přiučit něčemu novému. V bílém se tu chodí všude. Z nemocnice, do nemocnice. Přišlo mi to nehygienické a bylo v tom horko, ale postupně jsem si zvykla, a personál byl na mne ještě o něco milejší.
Nemocnici bych ale neměnila: stehy jsem si nakonec vyzkoušela, asistovala jsem nakonec mnohokrát a hlavně jsem přihlížela všemožným operacím, od zmíněné thorakotomie, přes amputaci nohy, laparoskopii, prostatektomii, výměnu kyčelního kloubu, až po thyreodektomii strumy veliké asi jako pomeranč. A vždy jsem se setkala s velmi příjemným přístupem doktorů.
Pozorovala jsem vlídný přístup lékařů k pacientům; někteří čeští lékaři by se mohli učit. Uprostřed noci, ráno či večer, pacienti a jejich rodiny byli vždy na prvním místě, a to i přes papírování a starosti, které lékař musel zařizovat. Nikdy jsem neviděla, aby byl lékař na pacienta či návštěvu nepříjemný, zvýšil hlas nebo neměl čas. Pro vztah lékaře a pacientů to bylo velmi prospěšné; chovali k němu značnou důvěru, cítili k němu vděk a respekt.
Město Morelia a jeho okolí jsou překrásné. Navštívili jsme město Tequila, sopku Paricutin, hlavní město Mexico City a dechberoucí pláže v oblasti Ixtapy. Největším zážitkem byla návštěva Yucatanu, jedné z nejznámějších pláží Playa del Carmen a výlety po stopách pradávných Mayů do Chichen Itza, Tulumu a Palenque.
Na stáž do Mexika jednoznačně ano!
