Petr Kala, student 6. ročníku Všeobecného lékařství, strávil dva týdny na vyšetřovací misi v Nepálu. Píše esej a posílá fotografie.
místní zdravotní sestřičky,
napravo Petr Kala.
Je půlka září a vy právě absolvujete předstátnicovou stáž na klinice kardiologie IKEM. Přijdete odpoledne domů a na internetu vidíte výzvu od Nadačního fondu České srdce (dříve Africké srdce). Hledají dva mediky, kteří by s nimi jeli v listopadu na dvoutýdenní kardiologickou vyšetřovací misi do Nepálu. „Určitě by to bylo skvělé,“ pomyslíte si, protože se o kardiologii zajímáte a popis mise zní lákavě, ale pak inzerát pokorně zavřete, protože víte, že pouze dva týdny po návratu by vás čekala státní závěrečná zkouška z interny. Celý večer vám to ale stejně vrtá hlavou, hledáte na internetu informace o nadačním fondu a Nepálu. Vedoucím mise je kardiolog MUDr. Michal Pazderník, FESC, z kliniky, kde aktuálně stážujete. Nakonec převáží dobrodružná touha po nových, zajímavých zkušenostech a přihlásíte se. Další den máte pohovor, a poté se dozvídáte, že jste byli vybráni spolu s další naší studentkou Markétou Rozhoňovou. O víkendu už kupujete letenku – první mimo Evropu! – a začínáte se těšit, ale také přemýšlet, jak to vše skloubit s onou předstátnicovou přípravou. Když už i tak jste si většinu z ní naplánovali v zahraničí...
Nadační fond České Srdce založil před několika lety právě pan doktor Pazderník. Mezi hlavní činnosti fondu patří podpora vzdělávání mediků a lékařů z rozvojových zemí formou stáží v Česku a tyto vyšetřovací mise, například do Ghany, Súdánu, Nepálu a na další místa. Vždy je vybrána skupina mladých, motivovaných a odhodlaných lékařek a lékařů, která s použitím přenosné echokardiografické techniky vyšetřuje obyvatele chudých zemí s omezeným přístupem k základní zdravotní péči (jako jsou pro nás ATB u streptokokové angíny) a kde je vysoký výskyt získaných a vrozených srdečních onemocnění. Každá mise je koordinována místními organizacemi zajišťujícími velmi důležitou podporu od dobrovolníků a zdravotníků, kteří pomáhají s organizací každého vyšetřovacího dne (měření tlaku, glykémie, odečet výšky a váhy, komunikace s obyvateli, mediální podpora a propagace). U nás to byla National Heart and Lung Society Nepal, respektive kardiochirurg prof. Kaushal Tiwari, který byl za celý screening camp zodpovědný a na kterého jsme se mohli vždy spolehnout.
A jak probíhal náš vyšetřovací den? Ráno jsme vstali a posnídali s místními, poté jsme se přesunuli na místo určené pro vyšetřování, což byla většinou nějaká větší budova ve vesnici či městečku v okolí města Bharatpur. Tam byly přípravy již v plném proudu, místo pro registraci příchozích, vážení, měření, krevní tlak, glykémie, místnost pro auskultaci, a zejména místa pro echokardiografická vyšetřování. Jakmile bylo vše připraveno, především elektrický proud (někdy i z generátorů), mohli jsme začít. Úkolem nás mediků bylo zhostit se „fyzikálního vyšetření“ zaměřeného hlavně na auskultaci srdce. Pokud jsme slyšeli fyziologický nález, náš popis na papír vyšetřovaného byl „ramro“, nepálsky „v pořádku“, případný patologický nález jsme specifikovali a snažili se přes anglicky mluvící zdravotní sestřičku zjistit nějakou anamnézu – naše základy nepálštiny, získané během pobytu, většinou nepostačovaly na komplexní a důkladný odběr anamnézy, jakožto základu správné diagnostiky. Každopádně následovalo u všech příchozích echokardiografické vyšetření našimi kardiology. Pokud i tento výsledek zněl „ramro“, mohl jít dotyčný spokojeně domů. V případě patologického echokardiografického nálezu proběhla konzultace s kardiochirurgem prof. Tiwarim o místních možnostech terapie a sledování. U několika komplexních vad jsme museli dokonce kontaktovat a požádat o radu odborníky z Dětského kardiocentra v Motole. Během této mise se nám podařilo komplexně vyšetřit celkem 951 osob, z nichž u devíti jsme diagnostikovali porevmatické onemocnění srdce, u dvou defekt septa síní, u dalších dvou defekt septa komor, dále perzistující ductus arteriosus u jedné mladé ženy, hypertrofickou kardiomyopatii s obstrukcí LVOT u mladého muže, mnoho různě závažných chlopenních vad a také tři dextrokardie. Vyšetřovací den byl k večeru většinou zakončen malým symbolickým ceremoniálem jako vyjádření díků místních obyvatel, což bylo velice milé a povzbuzující do dalších dní.
Po těchto vyšetřovacích dnech zbyl čas i na turistiku a poznávání krás nepálské přírody. Získali jsme mnoho zážitků a modřin při přejezdech nepálských tankodromů, které nazývají dálnice. Stanuli pod úpatím majestátných vrcholů Himalájí – Annapuren. Ochutnali steak a burger z yaka a další místní speciality (včetně Dal Bhatu na mnoho způsobů). Okusili jsme příznaky vysokohorské nemoci, pro něž jsme museli nakonec bohužel vzdát zdolání průsmyku Thorong La ve výšce 5 400 metrů nad mořem na známém Annapurna Circuit a spokojit se s Pokharou, výchozím trekařským městem, a jejím nádherným okolím, kde nás uchvátil především východ slunce s prvními paprsky dopadajícími na Himaláje. Proletěli jsme se s leteckou společností Buddha Air. Prošli se po zaprášeném a rušném hlavním městě Káthmándú. A nakonec, při zpáteční cestě, jsme v rámci přestupu navštívili Dubaj s tamními mrakodrapy a vykoupali se v moři pod hotelem Burj-Al-Arab.
Závěrem bych rád poděkoval Nadačnímu fondu České srdce, a zejména panu doktoru Pazderníkovi za možnost se této skvělé a naplňující mise zúčastnit. Všem účastníkům za pohodovou atmosféru a doufejme celoživotní nová přátelství. Díky patří i našim referentkám, paní Komarové a paní Palowské, které nám byly nápomocny ze strany fakulty. Všem spolužákům a zájemcům mohu nejen tuto, ale i jiné podobné mise vřele doporučit, protože i nad rámec odborných zkušeností získá člověk mnoho zážitků a vzpomínek na celý život. Takže až příště bude podobná výzva od Českého srdce nebo jiné organizace, neváhejte překročit svůj stín a přihlaste se. Poznáte a budete součástí toho, jak České srdce naplňuje jedno ze svých mott: „Every single life matters!“
S tímto naplňujícím pocitem se dá zvládnout státnice z interny na výbornou i při otázce vaskulitidy u paní doc. Horáčkové.
