Východ slunce na Sněžce
Páteční květnový podvečer a v chatě VAK Univerzity Karlovy v Peci pod Sněžkou se scházejí studenti 2. a 3. lékařské fakulty na víkendový turistický zájezd. Vítá je příjemné prostředí chaty, vynikající večeře, vlídná slova na zahájení a všichni se scházíme k příjemnému posezení. Celkem je nás jednadvacet a víme, že víkendový program je velmi závislý na předpovědi počasí. Sobota má být zamračená s deštěm, po obědě ubývání oblačnosti a sluníčko i v neděli. Uvidíme.
Ráno vyhlédneme z oken a zjišťujeme, že předpověď se nemýlila. Zamračeno a celkem slušně prší. Odsunujeme odchod z chaty a před obědem vyrážíme přes Pec, lanovkou na Hnědý vrch a přes Liščí horu k bufetu Na rozcestí, kde máme opožděný oběd. Přes Výrovku zpátky domů. I když bylo stále pod mrakem, chvílemi pršelo, výlet to byl perfektní. Ušli jsme kolem dvanácti kilometrů a rozcvičili se na zítřejší trip. A ten bude stát za to. Chceme si užít východ slunce na Sněžce. Tomu odpovídá i sobotní večer. Žádné dlouhé vysedávání, ale brzy do postele, abychom se aspoň trochu vyspali.
Vstáváme půl hodiny po půlnoci, balíme vše potřebné a po jedné hodině vyrážíme s čelovkami směr Richtrovky a Výrovka. Je jasno, obloha plná hvězd, mohlo by být trochu tepleji, ale my si nestěžujeme. Cesta pak vede přes kapličku na Luční boudu, kde je k naší radosti otevřen vestibul a tady si užíváme krátkého odpočinku před poslední částí výstupu. Vyrážíme, začíná svítat, míjíme Obří boudu a už nás čeká pouze diretissima na vrchol Sněžky. Dorážíme nahoru přesně, je 4.45, několik minut, a začíná se objevovat červené slunce. Máme příjemný pocit, urazili jsme jedenáct kilometrů, nastoupali asi 700 metrů, u nohou nám leží Česko i Polsko a na obloze žádný mráček. Je nám fajn. Chybí už jen vrcholové foto...
Pak už zbývá pouze sestup na Růžovou horu. Přicházíme ke zdejší biofarmě, kde nás čeká velmi milé a vítané překvapení. V kuchyni už praská v kamnech a příjemný personál nám ochotně nabízí teplé nápoje a podmáslí, i když ještě není otvírací doba. Lesem klesáme směrem na Portášky, a potom již cesta dolů do Pece. U chalupy jsme kolem desáté hodiny.
Chvilka odpočinku, nudlová polévka, kterou připravil přeochotný personál chaty, a pomalu se chystáme na cestu domů. Bylo to prima, zasportovali jsme si, hodně jsme viděli a odjíždíme s pocitem, že to byl velmi příjemný víkend a že příště pojedeme zas.
PaedDr. Ivana Vladyková
Ústav tělesné výchovy
