Než jsem začal psát tento text, pro jistotu jsem si ověřil, co jsem psal vloni... Zajímavé je, že odstavec „Co se mi nelíbilo“ by se dal použít skoro celý znovu. Ale naštěstí jen skoro! Takže, jak to bylo letos, pro ty, co tam byli a hlavně pro ty, co (zase) nepřišli.
Co se letos povedlo
Podařilo se nám získat malý grant z Rozvojového programu UK, takže jsme mohli připravit důstojný program s úplným sborníkem abstrakt, rozšířit propagaci a spektrum a výši cen pro nejlepší příspěvky.
Vydařený byl i výběr vyzvaných řečníků, letos tematicky vymezený na pracovníky fakulty, kteří prošli habilitačním nebo profesorským jmenovacím řízením v roce 2006. Úvodní přednášku měl Dr.h.c. prof. de Clercq, který představil vývoj jednoho nového léku od samého začátku až po klinickou aplikaci. Bohužel se nechal trochu unést, protáhl svůj vymezený čas na více než dvojnásobek a také asi trochu přecenil základní znalosti auditoria. Jasná, přehledná a informativní byla přednáška dr. Havlíčkové z Národní referenční laboratoře pro chřipku – přednášející se nenechala vyvést z míry ani pandemickými otázkami děkana fakulty.
Zajímavé přednášky z oblasti klinického výzkumu měli naši pedagogové doc. Janík, prof. Kvapil, doc. Pohunek a doc. Horáčková. Chirurgickou oblast více než důstojně representoval doc. Sameš, primář neurochirurgického oddělení ústecké nemocnice. Ukázal, že špičkovou chirurgii lze dělat i mimo fakultní nemocnice, její výsledy publikovat a přitáhnout k ní pozornost ze zahraničí. Prof. Starý, laureát dvou prestižních ministerských cen za rok 2006, demonstroval významnou mezinárodní roli české dětské hematologie.
Do oblasti laboratorního výzkumu nás zavedla doc. Vargová a doc. P. Seeman ukázal na všeobecně podceňovanou problematiku specifických geneticky podmíněných chorob romského etnika.
Povedlo se přivést na konferenci tři významné osobnosti oblasti řízení zdravotnictví a školství: oficiálnější pohled na otázku výběru zaměstnání, atestačního oboru a příbuzných problémů přinesli dr. Holcát (náměstek ředitele FNM) a prof. Škrha (prorektor UK). Zábavnou formou naopak prezentoval svůj pohled dr. Marx z 3. LF – a kdo z mediků přednášku neslyšel, může jen litovat. Jak psát životopis, jak se ucházet o místo, jak se prezentovat... všechno se jim může hodit!
Úroveň přednášek studentů byla letos nepochybně ještě lepší než vloni. Shodli se na tom všichni, se kterými jsem mluvil – ať už pedagogové, hosté nebo sami studenti. Výběr oceněných presentací byl tedy ještě těžší a neoceněno zůstalo minimálně dalších 5 špičkových příspěvků. Přehled oceněných prací je zde (finanční odměny jsou určeny k cestám na vědecké konference). Připomínám, že vítězem ceny za nejlepší poster se stal student 2. ročníku a několik přednášek pregraduálních studentů mělo naprosto srovnatelnou úroveň s ostatními.
Zlepšila se i formální stránka presentací i projevu přednášejících; strukturovaná forma abstrakt ve sborníku přispěla – podle našeho názoru – k jejich větší srozumitelnosti a přehlednosti. Přednášející až na naprosté výjimky dodržovali i vymezený čas a byli jistí v diskusi. Stejně jako vloni lze konstatovat, že snad všechny přednášky by nejen obstály na jakékoli tuzemské odborné konferenci, ale pravděpodobně (podle zkušeností pisatele) by patřily k nejlepším.
Milým překvapením byla i vysoká účast dokazující, že studenti mají o práci svých kolegů zájem. Posluchači – studenti vydrželi v hojném počtu i do odpoledních sekcí.
Stěžoval-li jsem si vloni na špatnou formální úroveň presentací, letos tato výhrada takřka neplatí! Byl to skutečně kvalitativní skok kupředu.
Co se mi nelíbilo
Doopravdy snad jediná věc – okázalá neúčast pedagogů fakulty. Samozřejmě, v auditoriu nesedělo ani 6 našich kompletních ročníků studentů, ale s tím se smiřuji snáz. Předpokládám, že zájem o vědu má jistá intelektuální elita studentů a ostatní dají přednost teplému dubnovému dni strávenému mimo posluchárny. Pro tuto elitu také konferenci především pořádáme!
Pedagogové fakulty by měli z definice k takovéto elitě patřit, ale věda na fakultě je evidentně zajímá pouze jde-li o hodnocení jejich pracovišť spojené s rozpočtem či o vlastní habilitaci. Obvyklou omluvou jsou klinické povinnosti učitelů-kliniků, které jim ale nebrání v účasti na jiných konferencích a akcích farmaceutických firem. Vůbec už nechápu neúčast kolegů z teoretických pracovišť – výuku přece rušíme nejen kvůli studentům, ale i kvůli nim...?! Specifickým druhem jsou potom ti, kteří se přijdou „nechat vidět“ na úvodní přednášku a pak – nejlépe ještě v jejím průběhu – zase prchnou. Ujišťuji je touto cestou, že to na nikoho žádný dojem nedělá.
Samozřejmě, čest některým výjimkám, ale opravdu tak málo lidí zajímá, jakým směrem se ubírá výzkum na fakultě? Co nás bude všechny (alespoň částečně) živit za čtyři roky (viz text o hodnocení výstupů vědy)?
A není to jen tato ignorace výzkumu – je to i rezignace na pedagogické povinnosti. Je naším úkolem učit studenty přednášet a diskutovat. Jak mohou školitelé posoudit prezentační schopnosti svého školence, když nepřijdou na jeho přednášku?! S kým mají studenti diskutovat, když v auditoriu chybějí zkušení učitelé a vědci? Jak to bývá, tento text si přečtou ti z pedagogů, kteří se VK odpovídající měrou zúčastnili, nikoliv ti kritizovaní. Těm, co přišli, tímto veřejně děkujeme a prosíme je zároveň, aby příští rok vyzvali k návštěvě VK i své kolegy nebo podřízené.
Jednu výtku bych měl i k přednášejícím studentů... Opravdu není zvykem, aby někdo odpřednesl svůj příspěvek a pak okamžitě odběhl z posluchárny. Nedělá se to ani na skutečných vědeckých konferencích, je to považováno za výraz mimořádné nezdvořilosti.
Na mou hlavu (za všechny organizátory) dopadá oprávněná kritika za několik nedostatků – děravá softwarová aplikace způsobila problémy se zasláním abstrakta několika účastníkům, termín na poslání abstrakt se zdál některým z vás příliš šibeniční (samozřejmě oprávněně), program s knihou abstrakt byl k dispozici až po zahájení konference (problémy s tiskárnou, nicméně předvídatelné), a zpoždění bagetek ke čtvrtečnímu obědu – skutečně žádná omluva ani výmluva není...
A co sport a rock'n'roll?
Rozhodně nepřišly zkrátka... Na start Motolské míle (novinky letošního ročníku VK) nastoupilo více než 60 účastníků, včetně veteránů doc. Seemana a doc. Hrušáka. Závod výborně zorganizovali pracovníci Ústavu tělesné výchovy spolu s Ondřejem Suchánkem. Vítězové dostali hodnotné ceny (očkování proti klíšťové encefalitidě jistě přijde vhod, učebnice mikrobiologie se může hodit a něco z obsahu protivirového balíčku také jistě najde uplatnění 
) – kompletní výsledky jsou zde.
Večerní party v klubu Dr. Voják měla ohromující účast a pro předání cen za nejlepší příspěvky VK vytvořili účastníci skvělou atmosféru. Koncert Bílé nemoci a PMĎ+Školení sester (v sestavě s motolskými hvězdami) rozehřál všechny zúčastněné, děkan ve výborné hlasové formě přidal svůj vokál ve slavném hitu z repertoáru Jasné páky a připomněl tak krátkou, ale oslnivou kariéru skupiny Hangover.
Poděkování
Určitě bych chtěl poděkovat řadě lidí, kteří se zasloužili o konání VK. Především členům vědeckého výboru, kteří velmi pečlivě hodnotili abstrakta, volili mezi orálními a posterovými prezentacemi a vybírali oceněné: dr. Fišárkové, dr. Hortovi, dr. Piťhové, dr. Šimšovi, dr. Šumníkovi, doc. Zámečníkovi, dr. Žaloudkové. Většina z nich se podílela i na vedení sekcí, dále pak dr. Kočárek, doc. P. Seeman, dr. Kalina a doc. Vargová. Velkou energii v různých rolích věnoval přípravě VK předseda vědeckého výboru dr. Zuna.
Technicky se postarali o hladký průběh konference Aleš Lukš, pracovnice Oddělení vědy a výzkumu (mgr. Hlaváčová, Ing. El Bourahi, mgr. Veselá, mgr. Tomková a pí. Tinková), sekretářka děkana Helena Ulovcová a samozřejmě Zdeněk Procházka.
Co příště?
Pokusíme se naplánovat VK 2008 tak, abychom co nejvíce usnadnili všem zájemcům účast – tedy bez kolisí se státnicemi, jinými vědeckými akcemi, se včasným upozorněním na termín konání atd. Doufáme, že se nám podaří přivést opět zajímavé hosty a udržet tak nastavenou laťku!
A vy přijďte – nebudete litovat...!
-jt-
Foto: V. Stárek – fotolaboratoř
