Když něco organisujete potřetí, může to začít být rutina. Některé úspěšné prvky lze prostě zopakovat a věřit, že se zopakuje i celkový úspěch. Pořádání vědecké konference na lékařské fakultě vám ale pouhé rutině propadnout nedovolí.
Nemůžete si být prostě jisti, že když necháte vše „běžet“ vlastní cestou, sestaví se sám zajímavý program a přitáhne dost zájemců. Uvažujeme tedy vždy nad tím, co se osvědčilo, co změnit, co přidat.
Jaké jsou ty „jistoty“, na které se už lze spolehnout...? Především zájem o aktivní účast: kapacita přednášek i posterů byla téměř vyčerpána, a to bez toho, že bychom někoho k účasti zvláště nutili. Hlásí se pregraduální studenti, kteří mají zájem ukázat výsledky své práce, a jejich presentace jsou srovnatelné s pracemi doktorandů. Další – asi nejdůležitější a nejvíce potěšitelnou jistotou – je kvalita příspěvků. Obsahově i formálně už prakticky není účastníkům co vytknout (některým výjimkám se budu věnovat později 
). Řečníci dodržují čas, obrazová dokumentace je přiměřená, reakce v diskusi pohotové. Řada přednášek (nejen ty vítězné) by obstála na mezinárodních konferencích, řada posterových sdělení by mohla být presentována i formou přednášky.
Positivem je i účast skutečných zájemců – vídáme v publiku „známé tváře“ z předchozích ročníků, pedagogy i studenty.
Výběr vyzvaných řečníků je dán tím, že zveme pracovníky naší fakulty, kteří v uplynulém období prošli habilitačním či profesorským jmenovacím řízením. V tomto ohledu jsme měli letos štěstí – nabídka byla mimořádně kvalitní a současně pokrývala široké spektrum témat.
I s výběrem hlavního hosta jsme to měli „snadné“ – když jsme se vloni na podzim dozvěděli, že v době konání naší VK bude v Čechách pobývat Shai Izraeli, neváhali jsme. Jeho lekce o tom, jak v procesu maligní transformace „spolupracuje“ aneuploidie s následnými mutacemi, je dobrým modelem pro uvažování o vzniku mnoha dalších maligních i nemaligních chorob. Doufám, že i vás zaujal a navíc vás přesvědčil o tom, že ve vědě nejvíce platí originální nápady a že složité věci se dají vykládat jednoduše.
Pak už následovalo defilé našich mladých akademických nadějí: neurologové docenti Kršek a Hort demonstrovali, jak lze dělat kvalitní, ryze klinický výzkum. Další z mladých vědců – kliniků, docent Šumník z Pediatrické kliniky, přesvědčivě ukázal, jak se lze prosadit do mezinárodního povědomí v tak prestižním oboru, jakým je diabetologie. Zcela čerstvý docent Špíšek svou přednáškou o dendritických buňkách dokázal, že praktickou aplikaci nových vědeckých výsledků lze zorganisovat v českých, resp. motolských podmínkách! Profesor Hozák z ÚMG AV ČR (člen naší vědecké rady a profesor naší fakulty) efektně předvedl současné možnosti elektronové mikroskopie – věřili byste tomu, že lze odřezávat z preparátů monoatomární vrstvy...?! Docent Rob, který již před vědeckou radou fakulty úspěšně prošel profesorským řízením, vnesl na VK rázný „intervenční“ přístup, ale i nové poznatky v oboru onkologické gynekologie publikované ve světových časopisech. V našem volném seriálu „uplatnění absolventů 2. LF po promoci“ se utkali v pomyslném souboji primář Gut z Dětského oddělení v České Lípě s primářem Janotou z neonatologického oddělení krčské nemocnice. Jít na český venkov či do Irska? Argumenty pro i proti oběma možnostem se najdou a nejde jen o peníze... Souhrnně, odborný program se mi zdál kvalitní a vyrovnaný, a pokud má někdo jiný názor, velmi rád ho vyslechnu.
Osvědčila se i loňská novinka Motolská míle jako vhodný doplněk dvou dnů strávených sezením na přednáškách. Poděkování zaslouží její organisátoři Ondřej Suchánek a celý sbor Ústavu tělesné výchovy i s jejich technikou.
Popisovat úspěch závěrečné afterparty je rozhodně zbytečné, kdo tam byl a zažil, ví, ostatním těžko popisovat. Peřinovi motolští ďáblové i Funktomass zahráli skvěle k tanci a účastníci se nedali pobízet. Předtím ale aplaudovali vítězům všech cen (jejich kompletní seznam naleznete zde).
Novinkou letošního ročníku VK byla „výtvarná část“. Když zjistíte, že administrativní pracovnice děkanátu, navíc ta, která má na starosti doktorandy, je talentovaná a ve světě uznávaná výtvarnice, samozřejmě vás to dovede k nápadu její práci předvést. Myslím, že skleněné objekty Ivany Tinkové musely všechny nadchnout.
Když shledávám zápory konference, musím samozřejmě především vidět chyby na straně naší, tedy organisátorů. Vyhnuli jsme se letos sice termínům státnic, ale nepodařilo se nám všechny přesvědčit, že zrušení výuky od 10.00 po oba dny znamená, že se do 10 hodin má normálně učit a pak už ne... Tak snad příště!
Jaká byla letos účast? Z mého pohledu slušná, vzhledem k tomu, že opravdu nikoho k pasivní ani aktivní účasti nenutíme. Jaký by mělo účel přivést na konferenci zívající studenty a naštvané učitele? Ti, kdo přišli, ve velkém počtu vytrvali do konce – což je změna proti předchozím letům. Beru to tak, že ti, které to baví a pro které to děláme, se jednoznačně profilovali.
Proč nepřijde studentů více? Chápu, že konkurence jarního dne za okny je velká... Někteří se mohou po prostudování programu obávat, že nebudou ničemu rozumět – ideální zpětnou vazbou pro presentující by ale byla právě otázka po smyslu jejich studie, po praktickém shrnutí, uplatnění výsledků atd. Tlak na větší srozumitelnost sdělení pro pregraduální studenty byl měl být naší prioritou pro budoucí ročníky VK. Ale pokud nepřijdete, nepřesvědčíte se, zda rozumíte a je-li to zajímavé...
Někoho možná odrazují i zdánlivě opakující se témata: přidušení potkani, fúzní geny u leukemií, dendritické buňky, diabetes, neuropatologie atd. Tomu se ale asi nevyhneme – vědecký profil fakulty je dán, tvoří ho omezený počet týmů, tyto týmy nabírají většinu doktorandů, lákají i studenty pregraduální... Někoho odradí napohled rigidní schéma přednášky, postery, přednášky a zase přednášky – bohužel, ani specialisované vědecké konference nevypadají jinak a i tam je někdy těžké zachovat si pozornost a chuť. Odpolední sekce mají tradičně menší návštěvnost – z vlastní zkušenosti vím, že řada mediků cítí úkorně, pokud musejí ve škole setrvat i po 13. hodině. Velká část jich ale i nerada vstává...
Nebyl jsem spokojen s relativně nižší účastí doktorandů – proč nevyužijí příležitost srovnat úroveň své práce s kolegy? A myslím i ty, kteří jsou v prvních ročnících studia a vlastní data ještě nemají.
Tradičním a velkým nešvarem je minimalisace účasti pouze na přednesení vlastního příspěvku, vystavení posteru či návštěvu jediné sekce. Skutečně je to tak, že tito „útěkáři“ chtějí dát najevo, že je zajímá jen jejich příspěvek a nemají chuť se něco dozvědět?! Že konference slouží pouze k presentování vlastních dat, nikoli k seznámení se s jinými?
A konečně – proč nepřijde víc učitelů? Mají jinou práci – buď skutečně, nebo si to (rádi) namlouvají. Pokud nepřijdou pracovníci teoretických ústavů se zrušenou výukou, nechápu to ani já. Proč s každým studentem nepřijde jeho školitel? Je to nepochopitelný výraz nezájmu o odezvu na společnou práci i nezájmu o studenta jako takového. U ostatních pedagogů bych spíše řekl, že je to jejich škoda .
Když jsem se vypořádal s těmi, kteří nepřišli, mohu ještě shrnout několik konkrétních výtek na adresu přednášejících, přetavených v rady. Nepřipravujte si více diapositivů, než je počet minut vymezených pro vaši presentaci. Je to zlaté pravidlo a skutečně ho nelze obejít ani přechytračit. Nevěnujte většinu presentace úvodu – ztratíte čas pro sdělení vlastních výsledků a unudíte posluchače. To se vám přihodí i tehdy, budete-li tichým, monotónním hlasem komentovat nevýrazné diapositivy. Šetřete vtipy, barevnými aplikacemi i ilustračními obrázky – vše odvádí pozornost od vlastního sdělení. Naopak nešetřete vlastním zaujetím a energií, přesvědčte posluchače, že vás téma baví, že mu dokonale rozumíte. A především – myslete na to, že hlavním posluchačem vaší přednášky jsou pregraduální studenti...
Jako organisátor hodnotím letošní konferenci jako zdařilou, s vynikající odbornou i společenskou úrovní. Některé jednotlivosti budeme samozřejmě pro příští rok dále ladit – i podle odezvy, které se nám dostane od VÁS!
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kdo se na přípravě a organisaci podíleli – což jsou vlastně všichni pracovníci našeho malého děkanátu! Vedle nich ještě členům Vědeckého výboru VK vedeného dr. Zunou a Aleši Lukšovi, autorovi webové přihlašovací aplikace.
prof. MUDr. Jan Trka, Ph.D.
