Za Pravčickou branou

Začátek září, čas, kdy VSK Medik ve spolupráci s Ústavem tělesné výchovy 2. a 3. lékařské fakulty pořádají každoročně turistický kurz. Vysoké Tatry, dokonce dvakrát, Malá Fatra, Slovenský ráj, Roháče, Šumava, byli jsme na Sněžce, i u Sázavy, to všechno už známe. A kam letos? A pak přišla rada. Zkuste České Švýcarsko. A je rozhodnuto.
 
Něděle odpoledne, je teplý (ještě) letní den a v kempu Mosquito vedle obce Vysoká Lípa se všemi možnými dopravními prostředky scházejí studenti našich fakult, aby tady strávili snad příjemný týden. Ubytování i přilehlá restaurace jsou daleko od čtyř hvězdiček, ale finanční stránka rozhoduje. Je nás sedmadvacet a dost toho vydržíme, mnozí zoceleni předcházejícími akcemi. Společná večeře, chvíle mezi spolužáky a kamarády a už jdeme do postelí.
 
Ráno žádné sluníčko, zamračeno, prší a citelně se ochladilo, ale to nevadí. Trocha teorie a pak vyrážíme po červené značce na první tůru. Cesta vede ke scenérii pískovcových skal, některé obcházíme, na některé vylézáme po žebřících a můstcích. Příjemně, středně těžká trasa, krásné výhledy kolem dokola a romantika, co chceme víc. Chrti, tedy výkonnostní skupina, si přidávají několik kilometrů, aby se trochu unavili.
 
Dva téměř povinné výlety této oblasti. Pravčická brána, nejvyšší takový skalní útvar v Evropě, je prvním cílem. Opět hezká cesta se zajímavým okolím. Před léty zde mohlo být lépe. Dnes si musíme odmyslet davy turistů všude kolem i vysoké ceny ve zdejším pohostinství. Ale monumentální je to zde stále. Dnešním finišem je Hřensko, hezké městečko u řeky Kamenice mezi všudypřítomnými skalami. Návrat domů po etapách zdejším taxíkem, cena pro každého je pouhých dvacet korun.
 
Dnes opačně, do Hřenska taxíkem a ve slunečném, i když studeném počasí vyrážíme do známé Edmundovy a Divoké soutěsky s dvěma lodními převozy. Pokus o dojednání slevy s místním starostou nevyšel, ale i tak se ji sem tam podařilo dojednat. Zajímavé informace od lodivodů a nezapomenutelné skalnaté břehy, to je charakteristické pro dnešní výlet. Po občerstvení v loveckém hotýlku Zámeček, který díky své poloze uprostřed lesa je cenově příznivý, zbývá už jen cesta domů.
 
Před námi další turistický den. Vyrážíme známou cestou po červené značce, ale záhy odbočujeme na žlutou. Opět kolem skály, znovu příjemná cesta. Čekají nás dvě náročnější stoupání na Rudolfovu a Mariinu vyhlídku. Znovu nádherné výhledy, zase prožitky. Je tu opravdu krásně i bez sluníčka. Oběd v příjemné hospůdce a vydáváme se na zříceninu hradu, ale po několika kilometrech, kdy dorážíme na místo, žádný nenacházíme. Prý je nepřístupný, ale vlastně není. Místní zajímavost?
 
Poslední výlet už míří do podhůří tohoto kraje. Cesta dolů k Podolskému mlýnu, zříceniny, kde se točila pohádka Pyšná princezna. Tajuplné. Zážitek z tohoto místa je nezapomenutelný. Pak lesními cestami přes vyhlídku na údolí přes pole a louky až k Růžové hoře. Ta je v tomto kraji nejvyšší, tak ji někteří z nás museli zdolat. Bohužel vyhlídka nebyla žádná, všude jen vzrostlý les. Cestou domů nás čekají houbové žně a poslední večeře.
 
Znovu pošmourné ráno, snídaně, balení a návrat domů či na kolej.
 
Shodli jsme se, že výběr místa byl bezchybný. Většina z nás poznala nový kousek naší země. Nechyběla ani romantika, a tak si každý z nás užil to své.
 
Nezbývá jen si přát, aby se podobný kurz (opět někde jinde) konal i v dalších letech.
 
Děkuji všem studentům za milou společnost!
 
 
PaedDr. Ivana Vladyková, ÚTV 2. a 3. LF