Anketa:
Každých čtrnáct dní se vás budeme ptát na aktuální téma. Co si o něm myslíte? Jaký je váš názor?
„Během prázdnin prošel fakultní klub Dr. Voják velkou změnou – provozní i vzhledovou. Už jste ho navštívil v jeho novém kabátě? Pamatujete si na Dr. Vojáka, když jste na fakultě studoval? Oblíbili jste si ho jako studenti, popř. kde jinde jste odpočívali a slavili během vašich studií?“
Jan Zuna
Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol
U Vojáka jsem byl naposledy před pár dny slavit s kolegy vlastní narozeniny a věřím, že se tam zase brzy objevím (přinejmenším pro dárky, co jsem si tam při časně ranním odchodu zapomněl...). Jako student jsem k Vojákovi nechodil, měli jsme jiná oblíbená místa – v prvních ročnících hlavně kolem Albertova, kde jsme měli většinu výuky (Uterus, Pod Penisem, U Kulatý Báby nebo U Trajců), a pak už všude možně po Praze, většinou s ohledem na okamžitou finanční situaci. Klub jsem objevil až rok po promoci (díky, Honzo Trko!). Od té doby se tam moc rád vracím, teď o to víc, že už mi z oblečení po příchodu domů nečpí hustý kouř. Hlavně už díky rozšířené nabídce v nápojovém lístku nemusím přemýšlet, jestli si dát Staropramen desítku a riskovat hodně rychlé a nepříjemné ráno.
Roman Mizera alias Hary
Traumatologicko-ortopedické centrum, Krajská nemocnice Liberec
Jelikož pracuji v Liberci, tak do Vojáka „na jedno“ nechodím každý den, ale při mém vědeckém výpadu do Prahy na konci října jsem ho stihl navštívit. Největší změnou, kterou jsem zaznamenal, je, že bylo konečně po mnoha letech vyvětráno. Nikdy jsem nepatřil mezi skalní příznivce, kteří v trabantu vyseděli díru do sedačky, ale na žádné větší ročníkové akci jsem nechyběl. Náš kroužek byl spíš na dobré jídlo, hlavně v závěru studia. V tomto směru nás Voják nemohl uspokojit, takže jsme většinou chodili někam, kde se dobře vařilo. S Vojákem mám spojenou ještě jednu vzpomínku – v něm nebo spíš před ním jsem sbalil jednu svoji spolužačku – kamarádku, a potom jsem s ní prožil skvělých pět let života – nostalgie! Prostě Voják patří k fakultě a je dobře, že dál funguje.
Tomáš Vacek
Interní oddělení, Nemocnice Jablonec nad Nisou
K Vojákovi jsem pochopitelně za studií mnohokrát zavítal, ostatně jako takřka všichni tehdejší a doufám i současní studenti 2. LF. Častěji jsem tam chodil „vyrovnávat acidobazickou rovnováhu“ (mimochodem stylová replika dnes již zesnulého biochemika prof. Peloucha omlouvající konzumaci rezavého moku) mezi semináři v prvních třech „preklinických“ ročnících, později už bohužel o něco méně. I když oslavy úspěšně složených státnic jsou nezapomenutelné. Klub v novém kabátě jsem zatím neměl možnost navštívit, snad někdy v budoucnu...
Chcete přispět do diskuse nebo položit vlastní otázku? Pište na @email
