Když organisujete konferenci a ta skončí bez očividného problému, především se vám uleví. Až později můžete začít uvažovat o tom, co se povedlo a co mohlo být lepší. Začněme tradičně tím, co se – aspoň podle mého názoru – povedlo.
Podařilo se nám letos (třebaže i formou mírného nátlaku na doktorandy) přilákat mnohem více aktivních účastníků než v minulých letech. Vědecký výbor pod vedením doc. Zuny vybíral z 91 příspěvku, a program tak nabídl řadu velmi kvalitních přednášek a posterů. Jejich vědecká i formální kvalita se rok od roku zcela jednoznačně zlepšuje; budu se opakovat, ale po obsahové i formální stránce si příspěvky nezadají s jakoukoli tuzemskou konferencí. Volili jsme tentokrát cestu více či méně tematicky definovaných sekcí, kvalita příspěvků nám umožnila sestavit i sekci přednášek z invasivních oborů. Příjemným překvapením byla účast většího počtu školitelů, alespoň u přednášejících.
Vyzvaní přednášející z řad vědců 2. LF (prof. Bartůňková, doc. Strnad, doc. Chlumský a doc. Zuna) výborně doplnili program studentských přednášek; doc. Zámečník skvěle předvedl, jak ve vymezených 15 minutách dokumentovat výsledky tří projektů, zaujmout a pobavit publikum. Ohlasy studentů dokládají, že je velmi zajímá dozvědět se, čím se jejich učitelé vědecky zabývají.
Hlavní hosté konference jistě splnili očekávání – spíše populární přednáška prof. Höschla nás uvedla do oblasti vývoje mozku a lidského společenství, o které většinou mnoho nevíme. Dr. Fulka zase demonstroval skutečně světové výsledky v oblasti reprodukčního klonování dosažené v české vědecké laboratoři. O tom, co se nového děje na poli zachraňování životů, nás zase (vtipně) poučil ředitel jihočeské záchranky a náš absolvent dr. Slabý.
K největším nejistotám organisátorů patří čekání na to, kolik lidí si přijde přednášky poslechnout a postery prohlédnout. Letošní ročník byl v tomto ohledu úžasný (měli jsme poprvé přesnější údaje i díky žetonům, které jsme rozdávali při odchodu posluchačů ze sekcí). Průměrný počet účastníků sekce byl téměř sto lidí (!), a nebylo to způsobeno jen zvýšenou docházkou na zahajovací přednášky obou dní. Více než sto lidí totiž sedělo v posluchárně i při úplně poslední přednášce konference!
Podle ohlasů snad zajímavým doplňkem konference bylo autorské čtení Jaroslava Rudiše, které přilákalo přes 60 zájemců. A ti se podle mého názoru dobře bavili. Spisovatel Rudiš nám také laskavě opatřil autogramem knihy, které dostali vítězové jednotlivých cen i Motolské míle.
Ceny pro nejlepší příspěvky ke konferenci patří, třebaže je organisátorům i vědeckému výboru jasné, že účelem Vědecké konference primárně není soutěž o ceny. Na druhou stranu, kdo může dnes říci, že věda není soutěž? Ve vědě jde samozřejmě o kvalitu, ale rozhoduje i rychlost získání výsledků a způsob jejich presentace. Kompletní seznam vítězů a jejich prací najdete pod tímto článkem, takže jen stručně. Cenu za nejlepší přednášku získala dr. Karolína Turnovcová za práci v oblasti kmenových buněk, cenu za nejlepší poster Mgr. Ondřej Čakrt za rehabilitační téma, cenu pro nejlepší práci pregraduálního studenta Mariana Vasiľková za práci na modelu plicní hypertense a cenu proděkana pro vědu a výzkum Mgr. Alžběta Vážna za genetickou práci v oblasti autismu.
Test pro pozorné návštěvníky vyplnilo 48 studentů, 6 z nich bezchybně. Jako výherkyně iPodu z nich byla vylosována Kateřina Polišenská z 1. ročníku. Vida, i student prvního ročníku může pojmout a pochopit příspěvky z řady oborů medicíny!
Motolská míle byla perfektně zorganisována v duální spolupráci kolegů z Ústavu tělesné výchovy a spolku mediků 2. LF Motolák. Trať byla delší než v loňských ročnících, s těžkým profilem, a tak přála „profesionálům“. V souboji gigantů v kategorii starších mužů se po roce opět prosadil doc. Pavel Seeman před předsedou vědeckého výboru a děkanem, kategorie zralých žen přinesla vyrovnaný souboj representantek sekretariátu děkana a Personálního oddělení. Vítězství mistryně světa Dany Brožkové asi nikoho nepřekvapilo, v kategorii mladších mužů vyhrál Jan Pokorný. Kompletní seznam vítězů najdete zde.
Že by zklamání organisátorům přinesl zrovna závěrečný Veselý večírek, to by asi nikdo nečekal. A zklamáni jsme opravdu nebyli! Účast více než hojná, zábava bujná, Drs. Hříbal, Jurovčík, Janoušek, Mgr. Peřina, MUC. Bažant se svými kapelami Bílá nemoc, resp. Peřinovi motolští ďáblové a Funktomass ve výborné formě. Hlasová forma neopustila ani spectabilis děkana, který nasadil „černý brejle“ a posílil PMĎ dokonce ve třech kusech!
A teď, jako obvykle, co se mi nelíbilo. Chápu rozčarování nad tím, že zrovna můj příspěvek, který samozřejmě považuji za mimořádně kvalitní a vhodný k ústní presentaci, byl rozhodnutím vědeckého výboru přesunut na poster. Stížnosti na rozhodnutí vědeckého výboru ale nechápu – nikomu nenadržoval, bodově hodnotilo každý abstrakt čtyři až pět lidí, body se sčítaly a průměrovaly. Tak, jak se to dělá asi na všech konferencích na světě. Kdo se vědou živí, trpí takovými „ústrky“ pravidelně. Na největší konferenci v našem oboru (tedy hematologii) je více než třetina zaslaných abstrakt pravidelně odmítnuta úplně.
Přestože účast byla nepochybně rekordní, stále přetrvává několik fenomenů. Prvním je „půjdu jen na úvodní přednášku a pak se vypařím, stejně bych tomu nerozuměl(a) – nemám čas – mám důležitější práci...“ doplňte podle vlastního vkusu; druhým je „odpřednesu a jdu (maximálně vydržím do konce sekce)“. Kdo jde na konferenci jen odpřednést svoje a neposlouchá ostatní, nepochopil smysl vědeckých konferencí. A jestli bych tomu rozuměl(a), zjistím jen tehdy, když si to vyposlechnu. Kdo přijde na úvodní přednášku, aby se „ukázal“, a pak rychle zmizí, nepochopil, o co nám jde. Do auditoria našlo cestu opět jen relativně málo pedagogů fakulty (jistě, jako obvykle řada z nich měla své skutečné i „skutečné“ důvody) – jejich škoda, pro řadu z nich by to byl asi překvapivý obrázek toho, co je skutečná věda v medicíně.
Formální úroveň příspěvků byla letos opět lepší než dříve, u některých presentujících by snad člověk očekával více entusiasmu a lepší zdůraznění toho, v čem je priorita dosažených výsledků. Pokud chcete mezi 24 dalšími přednáškami upoutat pozornost, musíte posluchače přesvědčit, že to, na co jste přišli, je skvělé a zajímavé. A taky, že vás to ohromně baví!
Některé postery překypovaly daty (některé bohužel i obsahem textu) a chybělo jim jednoduché shrnutí výsledků pořádně velkými písmeny. Co myslíte, kolik času stráví u každého posteru průměrný „obcházející“?!
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kdo se na organisaci VK 2009 podíleli a přispěli k jejímu hladkému průběhu: Heleně Ulovcové, Ivaně Tinkové, Mgr. Gabriele Hlaváčové, Mgr. Evě Veselé, Bc. Kateřině Hřebcové za podporu ze strany děkanátu, Zdeňku Procházkovi a Martinu Illichmanovi za technickou podporu, Aleši Lukšovi za webové aplikace, Michaele Reiterové, Daniele Janečkové a Jiřímu Soukupovi za pomoc v sále, členům vědeckého výboru doc. Janu Zunovi, dr. Barboře Fišárkové, doc. Jakubu Hortovi, dr. Michalu Ryglovi, doc. Radku Špíškovi, doc. Zdeňku Šumníkovi, dr. Jiřímu Uhlíkovi a doc. Josefu Zámečníkovi, dr. Kamile Procházkové za vypracování testu pro posluchače, vedoucím jednotlivých sekcí (kteří nebyli členy vědeckého výboru) dr. Petru Marusičovi, doc. Lydii Vargové, dr. Michaelu Halaškovi jr., dr. Markétě Kalinové, doc. Pavlu Seemanovi, doc. Petru Sedláčkovi, doc. Tomáši Seemanovi, prof. Zdeňku Sedláčkovi, doc. Pavlu Krškovi, doc. Jaromíru Chlumskému, dr. Júlii Starkové.
-jt-
