Více než stovka přihlášených příspěvků – a v naprosté většině velmi kvalitních. Tak kvalitních, že by obstály (či opravdu obstojí) i v konkurenci „skutečných“ vědeckých konferencí či kongresů. Poprvé nám kvalita abstrakt umožnila sestavit zajímavou orální sekci chirurgickou a speciální sekci příspěvků pregraduálních studentů. I většina posterů zaujala jak obsahem, tak formou. Zatímco u doktorandů naší fakulty je vysoká kvalita povinností, pregraduálním studentům je třeba k dosaženým výsledkům i jejich presentaci skutečně poblahopřát. A ještě jeden fakt zasluhuje ocenění – téměř všichni studenti dodržují perfektně přidělený čas... což se bohužel nedá říct o všech pozvaných řečnících.
Návštěvnost si udržuje setrvalý trend: téměř zaplněná posluchárna vítá ranní vyzvané řečníky, pak hypoglykemie s dalšími povinnostmi (?) auditorium vyprazdňuje a poslední odpolední přednášky sleduje zhruba sedmdesátka vytrvalců – skutečných zájemců. Jejich trpělivost je odměněna alespoň žetony pro závěrečný večírek... Pedagogové se tradičně s účastí příliš neobtěžují – u některých jde jistě o souběh s dalšími neodkladnými povinnostmi, u jiných o přehlížení konference jako jednoho z vrcholů fakultního života. Škoda hlavně pro ně, nepřítomné – možná by se poučili, jak se věda dělá a presentuje. Obzvláště to platí pro pracovníky našich teoretických ústavů a nepřítomné doktorandy. A ještě jedna připomínka – konference neslouží zdaleka jen k tomu, abych odříkal to „své“ kolegům, ale i k tomu, abych si poslechl jejich výsledky a prodiskutoval je s nimi. Nedostatek živé a zajímavé diskuse (na VK ji obvykle táhne několik zkušených matadorů) je ostatně i bolestí běžných českých vědeckých setkání. Studenti ožili a diskutovali zaujatě až při přednáškách svých kolegů – pregraduálních studentů. Takže, pro příště: odhoďte ostych, položte stejně zvídavé otázky i doktorandům a hostům...!
Přijít jen na přednášku svého studenta a/nebo kolegy a pak zase hned prchnout je skutečný nezpůsob. Stejně jako přijít přednášet v bílém pracovním, patřičně ováleném oblečení...
Motolské miniEKG v polední přestávce druhého dne nepochybně zaujalo (podle počtu diváků a jejich bouřlivého smíchu soudě), a zásluhu na tom kromě hlavních protagonistů a sušeného koňského penisu měl rozhodně náš kolega z Ústavu patologie a molekulární medicíny MUDr. Jan Soukup. Pro některé z nás jeho říkadla snad nebyla překvapením, ale jeho vystoupení bylo určitě zlatým hřebem miniEKG.
Takže závěrem: kvalitní věda a dobrá účast ze strany studentů, zábavná „umělecká vložka“, zajímavé přednášky vyzvaných řečníků. Ještě zbývá shrnout výsledky soutěží o tradiční ceny:
Cenu za nejlepší přednášku získal
MUDr. Michal Malina (Školitel: prof. MUDr. Tomáš Seeman, CSc.)
ATYPICKÝ HUS – FUNKČNĚ RELEVANTNÍ MUTACE V CENTRÁLNÍ SLOŽCE KOMPLEMENTU C3 A NOVÝ PATOMECHANISMUS VZNIKU ONEMOCNĚNÍ.
Cenu proděkana pro V&V získala
MUDr. Jana Volejníková (Školitelka MUDr. Eva Froňková, Ph.D.)
ALTERACE GENU IKAROS (IKZF1) A JEJICH VLIV NA PROGNÓZU DĚTÍ S AKUTNÍ LYMFOBLASTICKOU LEUKÉMIÍ (ALL)
Cenu za nejlepší poster získala
MUDr. Jana Pelánová (Školitel: prof. MUDr. Josef Syka, DrSc.)
PORUCHY SLUCHOVÉ FUNKCE U DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH LÉČENÝCH CISPLATINOU
Cenu za nejlepší práci pregraduálního studenta
Robert A. Dahmen (Školitelka: MUDr. Jana Matějková)
MOLEKULÁRNÍ TYPIZACE IZOLÁTŮ CLOSTRIDIUM DIFFICILE A JEJÍ VÝZNAM
A co již tradiční cena pozorného posluchače...? Zapomněli jsme spočítat správně vyplněné testy (byl jich ale tučný špalíček), ale vylosovanou vítězkou byla i úspěšně presentující
Aneta Kozáková.
Všem gratulujeme!
-jt-
Ještě o VK 2011...
