Po ukončení studia na lékařské fakultě může podat lékař žádost o zařazení do specializačního oboru dle jím zvolené specializace, a to na základě Přílohy 1 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.
Jeho novela účinná od 1. 7. 2017 specifikuje náležitosti specializačního vzdělávání a stanoví nově 43 základních oborů pro lékaře a 3 základní obory pro zubní lékaře.
Specializační vzdělávání je stanoveno příslušným vzdělávacím programem dle oboru – definuje minimální dobu specializačního vzdělávání, rozsah, obsah povinné a doporučené praxe ve vlastním oboru či doplňkových oborech, požadavky na teoretické znalosti, praktické dovednosti a výkony, a předpoklady pro vykonání atestační zkoušky.
Specializační vzdělávání jednotlivých oborů se dělí do dvou částí:
- základní kmen
- vlastní specializovaný výcvik
Základní kmen
– představuje absolvování povinné praxe a zahrnuje teoretické znalosti a praktické dovednosti, které jsou společné pro určité obory. Jeho absolvování umožní snadnější získání dalších specializací se základním kmenem nebo event. změnu specializace. V některých oborech lze získat příslušnou specializaci na základě různých základních kmenů. Minimální délka základního kmene je 30 měsíců (u lékařů zařazených do 30.6.2017 minimálně 24 měsíců). Základní kmen je ukončen zkouškou.
Vlastní specializovaný výcvik
– postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků základního kmene. Minimální délka vlastního specializovaného výcviku je uvedena v příslušném vzdělávacím programu. Vlastní specializovaný výcvik, respektive specializační vzdělávání je zakončeno atestační zkouškou před oborovou atestační komisí.
