Fotografie: Matouš Vokatý (2. LF)
Milé kolegyně a kolegové,
rád bych se s vámi podělil o své dojmy z letošní Vědecké konference fakulty. Hlavním dojmem byla hrdost na celou tu šíři zajímavých projektů, kterými se na fakultě zabýváme. Je skvělé vidět, že kvalita výzkumu je bezpochyby již na úrovni, která snese srovnání s Evropou. Není to náhoda ani povrchní dojem, vždyť tři pracoviště, která letos vytvořila tematicky zaměřené bloky, patří k nejlepším, která na naší fakultě máme. V minulých letech jsme je opakovaně viděli jako laureáty cen ministra zdravotnictví za nejlepší projekty podpořené Agenturou pro zdravotnický výzkum anebo např. Ceny Wernera von Siemense a věřím, že některé z nich zabodují také v letošní soutěži.
Příjemným překvapením byl fakt, že všechny přednášky doktorských i pregraduálních studentů a studentek bez výjimky byly skvěle připravené, velmi dobře a s přehledem odprezentované a patřičně oddiskutované. Za to patří prezentujícím můj respekt a poděkování. Nebylo ani jediné studentské přednášky, která by překročila určený čas (v tomto aspektu překonaly studentské přednášky dokonce přednášky zvaných hostů). Prezentovaný výzkum byl různorodý, diagnostické a výzkumné metody laboratorní se potkávaly s metodami klinického, behaviorálního, biomechanického či fyzikálního charakteru.
Náš zahraniční host, prof. Eber z Lékařské univerzity Graz, shrnul nové poznání ovlivňující klinické rozhodování v oboru dětské pneumologie a neopomněl přitom ocenit práci našich motolských kolegů. Prof. Špíšek, v současnosti ředitel biotechnologické firmy Sotio, nám umožnil nahlédnout do procesů, které se odehrávají mezi zajímavým (patentovaným) nápadem a uvedením nového léku do klinické praxe. V jeho příběhu je mimo jiné zajímavé, že začal v laboratořích naší fakulty. Prof. Hlinka nám přiblížil, jak může (a musí) pro nás vzdálený obor informatiky složitých systému pomoci v porozumění rozsáhlým datovým sadám, které vznikají při měření mozkové aktivity. Výletem do zcela jiných dimenzí bylo hledání modelů vysvětlujících chování hodnoty kryptoměn, okořeněné investičním příběhem sira Isaaca Newtona, o kterém přednášel prof. Krištoufek.
Sebekriticky musím přiznat, že ačkoli byly bloky vyplněné zajímavými přednáškami, jejich délka byla na hranici zvládnutelného. Výhodou tematické příbuznosti přednášek v blocích bylo snadnější pochopení kontextu, nevýhodou skutečnost, že jsme museli velkou část kvalitních příspěvků uplatnit v posterové sekci. Posterová sekce se stala skutečně živou částí konference, kde jsme mohli vidět celou šíři výzkumu na naší fakultě. Díky nasazení prezentujících i hodnotitelů byla perfektní ukázkou vědecké diskuse.
Odborné informace byly doplněny workshopy na témata, která nás zajímají napříč všemi odbornostmi. Díky nasazení všech panelistů a diskutujících nám poskytly plastický obraz benefitů, ale i výzev, kterým čelíme v doktorském studiu, při zahraničních výjezdech a při naší snaze kombinovat klinickou a výzkumnou práci. Společným jmenovatelem bylo, že je třeba vysokého nasazení a schopnosti aktivně se vypořádávat s výzvami, ale že ze zpětného pohledu je úsilí bohatě odměněno uspokojením z vlastní tvůrčí a přínosné práce, která brání pocitu vyhoření ve střední a pozdější části kariéry.
O negativní zážitek se postarala „holubí letka“ nekolegiálních kolegů, kteří se přišli na konferenci pouze najíst, stihli být ve frontě první a na některé účastníky (např. na mne) pak zbyl pouze vynikající čerstvý suchý chléb. Kdyby byli alespoň vyslechli pár přednášek, suchý chléb bych si užil s blaženým vědomím vysoké atraktivity konference přitahující davy otevřených myslí.
Závěrem chci velmi poděkovat všem, bez nichž by tato vědecká slavnost fakulty nebyla tak skvělá, jak byla: organizátorům bloků, všem přednášejícím, prezentujícím v posterových sekcích, vědeckému výboru, který pečlivě prošel všechny abstrakty a vybral to nejzajímavější do ústních prezentací prvního bloku, kolegům z 4educa a zaměstnancům děkanátu za ohromné organizační úsilí, sponzorujícím firmám a v neposlední řadě zvídavým divákům. Věřím, že nás konference opět inspirovala a navíc nám přinesla nové lidské kontakty s kolegy na jiných pracovištích.
Těším se na setkání na Vědecké konferenci 2024!
prof. Tomáš Kalina, proděkan pro vědu a výzkum
V rámci konference jsme udělili následující ceny, předali je děkan Marek Babjuk a předseda vědeckého výboru prof. Jan Zuna v pondělí 6. listopadu.
Cena diváků
Radim Bláha (6. ročník magisterského studia a Pediatrická klinika)
Cena prof. Hergeta
Michaela Kajšová (Neurologická klinika)
Cena proděkana pro vědu
Shenali Anne Amaratunga (Pediatrická klinika)
Cena pro pregradualního studenta
Nikola Vršková (Ústav fyziologie)
Cena za nejlepší prezentaci v Rehabilitačním bloku SVK
Lenka Honzátková (Paraple, o. p. s.)
Cena za nejlepší poster
Martin Stanek (Ústav patologie a molekulární medicíny)
Jiří Vejmelka (Interní klinika 3. LF UK a FTN)
