Pelikánoviny 12/2023

pelikánoviny

prosinec 2023

Vážené zaměstnankyně a zaměstnanci, vážené studentky a studenti, milí přátelé,

původně jsem chtěl psát o dohodě mezi protestujícími lékaři a ministerstvem zdravotnictví, respektive o neschopnosti vyřešit klíčové problémy, které protest iniciovaly. Nebo také o financování vysokého školství, respektive o účinné taktice ministerstva směřující k rozeštvávání jednotlivých typů škol a dokonce i akademiků navzájem.

Když už jsem měl text skoro hotov, přišla mi SMS o aktivaci „traumaplánu“ ve FN Motol a o chvíli později jsem se dozvěděl o tragickém útoku na Filozofickou fakultu UK. Ta událost tak dramaticky koliduje s běžným děním v naší vlasti, s atmosférou Vánoc a Nového roku i s obvyklým vnímáním principů lidskosti, že bude jistě chvíli trvat, než se s tím každý z nás vyrovná. V našich myšlenkách se k té hrůze, k obětem útoku i pozůstalým budeme ještě dlouho vracet. Jsem si sice jist, že naše univerzita i veřejnost najdou cestu, jak poskytnout postiženým maximální psychologickou, lidskou i ekonomickou pomoc, i potom zde však zůstane mnoho otázek. Jak je možné, že vzdělaný a inteligentní jedinec úplně ztratí jakékoliv zábrany? Jak je možné, že to naše humanisticky laděná společnost nezaregistruje? Jak je možné, že tak fatálně selže rodina? A vede vlastně tak oslavovaná změna společenských norem k reálnému zlepšení stavu společnosti? Jistě budeme v nejbližších týdnech zavádět technická opatření vedoucí ke zvýšení bezpečnosti našich kampusů nebo k lepšímu zabezpečení vlastnictví i používání zbraní. Ale klíč dle mého soudu leží jinde – důležité jsou fungující mezilidské vazby, způsob vzájemné komunikace a nastavení priorit v rámci společnosti.

Před chvílí jsem hovořil přes Viber se svou sestřenicí ze Lvova. Vyprávěla mi o zádušních mších za padlé při ruské agresi, které se konají každý den v katedrále svatého Petra a Pavla v centru města. Hrůzu nesmyslného útoku s fatálními následky vlastně zažívají denně již téměř dva roky. Lvov není příliš daleko od nás a zlo má více podob, neměli bychom na to zapomínat.

Věřím, že nás tyto zneklidňující skutečnosti nakonec spojí, že na fakultě dokážeme vytvořit pozitivní a vlídné prostředí s pevnými vazbami v rámci jednotlivých kolektivů, že dokážeme efektivně podpořit oběti násilí a že se dokážeme soustředit na efektivní práci vedoucí k naplňování našich cílů. Úspěch naší fakulty a celé univerzity bude nejlepší odpovědí bláznivým psychopatům.

Přeji vám všem vše dobré v roce 2024 a těším se na další setkávání i spolupráci.

Váš
Marek Babjuk, děkan 

děkan 2. lékařské