Program vtěsnaný do dvou dnů byl tradičně velmi nabitý. Dohromady si návštěvníci konference vyslechli 24 přednášek studentů a doktorandů a k tomu 6 přednášek hostů a vyzvaných řečníků. Na nástěnkách před velkou posluchárnou bylo ve dvou vlnách vyvěšeno 78 posterů. Zpestřením programu byla kulturní vsuvka, sportovní vsuvka a vše završil veselý večírek.
Vědeckou konferenci zahájil ve středu svým projevem děkan doc. Hrušák. Vzápětí předal slovo jednomu z hlavních hostů letošní konference, prof. Jaroslavu Flegrovi z Přírodovědecké fakulty UK. Prof. Flegr je evoluční biolog a známý popularizátor vědy, proto není divu, že velká posluchárna byla tak plná, že někteří museli sedět na schodech. Hned na začátku byla lidem v sále položena anketní otázka, jestli si myslí, že rozumí základnímu principu evoluce. Zvedlo se pár rukou, které byly hned na to ubezpečeny, že po přednášce jich bude ještě méně. Profesor Flegr objasnil principy několika evolučních teorií, např. Darwinovy či Dawkinsovy, a ukázal, že vlastně žádná z nich není dnes úplně platná. I na základě živé diskuse po velmi zajímavé přednášce se dá usoudit, že zmatení posluchačstva bylo úspěšné.
Po první sekci přednášek nás čekal únik od pokusů na potkanech k umění v jeho rozličných podobách. Literárně hudební šou EKG, kterou již šestým rokem hostí prkna Divadla Archa, i letos zavítala na naši fakultu, tentokrát s tématem EKG O Lásce a Smrti (motolský existenciální speciál). Lékařům téma velmi blízké zahájil Lumír von Bejda zhudebněným textem dekadentního básníka Františka Gellnera. Po doznění kytary hlavní protagonisté EKG, Jaroslav Rudiš a Igor Malijevský, nejprve představili svou prezentaci na téma smrti a jejích různých typů, a poté každý z nich přečetl něco ze své tvorby – Malijevský krásnou báseň z nové sbírky Druhý den po konci světa a Rudiš úryvek ze své nové novely. Jakoby nestačila hudba a krásná literatura, přišel nám představit své dílo i renomovaný malíř Jaroslav Valečka. Řadí se mezi stuckisty, což je v dnešní době poměrně vzácný typ výtvarníků, kteří se ještě stále zabývají figurální malbou. EKG zakončil autorským čtením J. H. Krchovský, jehož ponurý hlas čtoucí ponuré verše velmi příznačně završil celý existenciální speciál. Hudební tečkou byl ještě jeden zhudebněný Gellner v podání von Bejdy a po bouřlivém potlesku se obecenstvo rozptýlilo v předsálí, neboť začala první posterová sekce.
V odpoledních hodinách řady posluchačů v sále bohužel citelně prořídly, což ovšem nikterak nekorelovalo s kvalitou přednášek. Vyzvanými řečníky byli doc. Hana Maxová z Ústavu patologické fyziologie 2. LF UK, která prezentovala svoji úspěšnou habilitační práci, a doc. Jakub Hort z Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol. Ten představil obecenstvu nejnovější vývoj v oblasti terapie Alzheimerovy choroby a také prezentoval práci svého týmu, kterou úspěšně publikoval v prestižním časopise PNAS.
Ve čtvrtek zahájil vědecký program druhý z hlavních hostů Vědecké konference, absolvent 1. LF a nyní profesor na University of Minnesota, Jakub Tolar. Jako přední transplantolog a odborník na genovou terapii všem přítomným představil historii i současný vývoj terapie kmenovými buňkami. Ukázal fascinující pokroky v léčbě epidermolysis bullosa, která do nedávna byla noční můrou všech pediatrů. Zdá se, že některé posluchače předem odradil fakt, že přednáška byla v angličtině, což by v 21. století rozhodně nemělo být faktorem při rozhodování. Přesto ti, kteří přišli, bezpochyby odcházeli obohaceni poznatky, jak se dělá velká věda ve světě a jakých pokroků medicína dosahuje, a mimo jiné také viděli, jak vypadá opravdu perfektní přednáška.
Na úvodní prezentaci o kmenových buňkách celkem logicky navázala přednášková sekce o nádorech tekutých i solidních, jíž tradičně vévodily práce doktorandek z CLIPu. Dopolední program skončil stejně světoběžnicky, jako začal, přednáškou Meritxell Alberich-Jorda. Sympatická vědkyně ze Španělska opustila Barcelonu, aby doktorské studium absolvovala v Nizozemsku. Na svůj postddoctoral fellowship však zacílila ještě výše a získala svatý grál pravděpodobně všech vědců světa – místo v laboratořích Harvard University. Po sedmi letech v Bostonu se však rozhodla vrátit do Evropy, a to přímo do jejího srdce. Nyní má svůj tým v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd a na 2. lékařskou fakultu se přišla podělit o své cenné zkušenosti, které během dynamické kariéry nasbírala. Evidentně nejdůležitějšími body pro mladého vědce jsou mobilita, otevřenost, granty a frequent flyer programs. Přednáška hlavně pro studenty a doktorandy byla velmi motivační, čímž splnila skvěle svůj účel.
Po obědové pauze a druhé posterové sekci následovala přednáška dalšího vyzvaného řečníka, transplantologa doc. Jiřího Froňka z IKEMu, který širšímu posluchačstvu představil svou habilitační práci na téma Transplantace ledvin od žijících dárců. Následoval tématický chirurgický blok přednášek.
Posledním vyzvaným řečníkem byl doc. Tomáš Kalina, který nám představil projekt Euroflow, který se na celoevropské bázi zabývá sjednocením výsledků vyšetření průtokovou cytometrií. O tom, že se mu to úspěšně podařilo, svědčí fakt, že když v Evropě potřebujete vědět, jak správně dělat průtokovou cytometrii, nebo dokonce když jste z FDA a nevíte, jak to v té Evropě dělají, jdete za Tomášem Kalinou. Poslední blok přednášek letošní vědecké konference se věnoval imunitnímu systému a vzešli z něj hned dva ocenění studenti, budiž to inspirací nerozhodnutým budoucím vědcům.
Profesor Trka se poté rozloučil se všemi vydrživšími posluchači a pozval je na Motolskou Míli a Veselý večírek, neboť přednáškami vědecká konference přece nekončí. Motolské Míle se autorka nezúčastnila, fundované sportovní zpravodajství jistě doplní jiní. Co si však nemohla nechat ujít, je tradiční Veselý večírek u Vojáka. Letos se konal poprvé ve zrekonstruovaných prostorách, jejichž hlavní předností je změna z kuřáckých na nekuřácké prostory. Nepředbíhejme však, neboť hlavní část programu probíhala díky laskavosti počasí pod širým nebem, navzdory tomu, že před třemi týdny to vypadalo, že se k Vojákovi budou lidé prohrabávat sněhem. Kalamita se však nekonala a sešli se studenti, akademici, vyučující i přátelé školy, aby si dali pivo či malinovku za žetony nastřádané z přednášek. Kromě pití bylo k mání i pečené maso a klobásky, jimž málokdo odolal. Menší hřích v racionální výživě si však každý mohl odpustit, neboť byl vzápětí spálen tancem, jen co začaly hrát pozvané kapely. Program zahájila kapela FreeQ se studentem 5. ročníku Tomášem Hechtem. Po nich následovali Bedřich a Zoufalci, jejichž vystoupení nebylo zdaleka tak zoufalé, jak se svým názvem snaží veřejnosti vnutit. Hity z druhé poloviny minulého století nenechaly jednu nohu klidnou a snad nikdo neodolal a zatančil si alespoň na jednu nebo dvě písničky. Vzhledem k pokročilé noční hodině se začalo ochlazovat a všichni se po dohrání Zoufalců přesunuli dovnitř již nekuřáckého Vojáka. Zde v zábavě pokračoval DJ Jiří Vítek až do ranních hodin.
Co říci závěrem? Vědecká konference 2013 je za námi. Představily se nám budoucí tváře světové vědy i ti, kteří už tón výzkumu ve své oblasti udávají. Autorka by si však dovolila poznámku, která vyplynula z debaty na veselém večírku. Na celé konferenci se představilo velmi málo pregraduálních studentů. Tři přednášky a tři postery jsou na tisícovku mediků poměrně smutný výsledek. Tak se nebojte, napište docentovi či profesorovi, který se zabývá tím, co vás zajímá, a třeba příští rok budete na tom pódiu stát vy, v ruce diplom a v uších sladký potlesk.
Tak či tak doufáme, že se s vámi všemi, ať už jako přednášejícími nebo posluchači, uvidíme na Vědecké konferenci 2014!
-KamilaVolná-
