Naše vzdělání a evropská zkušenost

Závěry a doporučení vyplývající z diskuse o stavu

českého školství a stavu vzdělanosti v Čechách
vedené na Obecné poradě pořádané
Nadací Pangea dne 15. a 16. listopadu 1999.
 
Motto: Vzdělání stojí peníze, ale právě tak je tomu s ignorancí
 

Claus Moser, 1990
 

Účastníci panelové diskuse se ve velké většin diskutovaných okruhů shodli a měli obdobné názory. Proto lze s určitým zjednodušení shrnout obsah více než tři hodiny trvající panelové diskuse do následujících konstatování a doporučení:
 

• během posledních deseti let se významně zlepšila kvalita výuky v řadě oblastí českého školství. Struktura českého školství doznala značné změny. Vznik a rozvoj duálního školství představuje novou kvalitu, byť se zatím jedná pouze o školství základní a střední, v němž vedle sebe za podmínek ne zcela optimálně fungujícího konkurenčního prostředí existují školy státní a soukromé. Vznik duálního školství přinesl i problémy finančního, odborného i sociálního rázu. Přesto v diskusi převážilo příznivé hodnocení.
• nárůst počtu vysokých škol v České republice o 53 % je vítaný, protože v posledním desetiletí vzrostl počet vysokoškolských studentů o 70 %. Tento trend je pro ČR velmi významný, a to navzdory častokrát vyjadřovaným výhradám vůči novým, po roce 1989 založeným vysokým školám. V České republice je stále zhruba poloviční počet vysokoškolsky vzdělaných osob ve věku do 45 let se srovnání se státy EU.
• celospolečenské investice do školství, vzdělávacího systému v širším slova smyslu a vědy a výzkumu představují neobyčejně významný faktor. Z dlouhodobějšího pohledu je nedostatečná podpora této oblasti velkou chybou a opomenutím, jež se stává ještě zřejmější – ve srovnání s poměry v zemích EU. Podílely se na tomto stavu jak předchozí, tak současná vláda, která se odchyluje od předvolebních slibů, v nichž podpora vzdělání představovala velmi významný prvek.
• investice do vzdělání musí provázet cílevědomá snaha Ministerstva školství a mládeže a dalších vládních i nevládních organizací zaměřená na další zlepšování českého školství. Za nejnaléhavější byla označena proměna základního školství.
• je nutno urychleně docílit posuvu od výuky kladoucí důraz na osvojování si údajů, znalostí a trénovanosti v některých předmětech (matematika, fyzika, historie) k výuce a spíše výchovnému působení rozvíjejícímu tvořivost, schopnost svobodně a odpovědně jednat. Z diskuse vyplynula jednoznačná podpora doporučení, že se nemá jednat pouze a především o výuku, ale o výchovu uvažujících, rozumně a svobodně jednajících občanů, vědomých si svých práv a povinností.
• v této oblasti mnohé dluží většina středních i vysokých škol, o základním školství nemluvě.
• je nutné, aby jak vládní instituce (MŠMT a školské úřady), tak i občanskoprávní instituce a organizace podporovaly program výchovy „nových“ učitelů, který musí mít odpovídající zázemí i v přípravě nových výukových programů na pedagogických a dalších humanitních fakultách. Vzdělání i výchova učitelů má být členitější s nabídkou více možností kromě povinného základního výukového programu se zdůrazněním větší osobní odpovědnosti, provázené i větší mírou svobody.
• „noví“ učitelé a podpora programu výstavby nového vícerozměrného modelu členitého, „pestrobarevného“ školství – odpor vůči uniformitě a stereotypnosti. Usilovat o flexibilitu výukových programů a prostupnost – zejména na vysokých školách, též však již na středních školách.
• alfou a omegou pokračování zásadní proměny českého školství je však proměna základního školství. Opakovaně vysloven názor, že kvalita základních škol podmíní vývoj dalších stupňů českého školství. Je proto nutno významně podpořit prestiž učitelů základních škol, a to zcela nepochybně i výrazným zvýšením platů. Usilovat o propojení, návaznost výuky na základních a středních školách. Bariéra mezi výukou a výchovou na základních a středních školách je neobyčejně škodlivá a je na závadu. Totéž pak platí i pro vztah středních a vysokých škol.
• je nutno maximálně využívat možností, které přináší přidružené členství k Evropské unii a podporovat všechny integrační programy v oblasti vzdělání a rozvoje školství.
• připravovat v souladu s vývojem v EU i v zámoří nové studijní programy zaměřené na využití možností distančního studia a celoživotních vzdělávacích programů.
• školství koncipovat již od prvního stupně jako výchovný systém, který nabízí šance jak těm nejnadanějším, tak těm s mentálním či tělesným handicapem. Podporovat integrační programy, potlačovat segregační tendence.
• využívat všech možností pro podporu vyváženého a chápavého přístupu vůči osobám se zdravotním či mentálním handicapem a vůči jejich rodinám.
• maximálně podporovat výuku dovedností v oblasti informačních technologií a hodnocení, využití nejrůznějších druhů informací. Bránit „druhé“ informační negramotnosti.
• informovat veřejnost o plánech na proměnu školství, cílech nově připravovaného programu – podpora dokumentu „Výzva pro deset miliónů“.
• rámcová podpora konceptu „sjednocené“ maturity či spíše „sjednocených“ maturit, jež by měly odpovídat zaměření jednotlivých výukových programů na gymnáziích. Přes rámcovou podporu poukázáno na neobyčejnou náročnost a rizikovost tohoto projektu.
• do doby zavedení standardizovaného a spolehlivého programu „sjednocených“ maturit nedovolují kapacita, prostorové poměry na většině českých vysokých škol, způsob financování veřejnoprávních vysokých škol, výrazná nerovnováha v poptávce po jednotlivých studijních programech přijímat uchazeče o studium bez vstupního výběru. Byly diskutovány nedostatky písemných přijímacích zkoušek. Výhrady kvůli testování paměti a znalosti namemorovaných údajů. Takovéto „multiple“ choice změření znemožňuje zpravidla posuzování kreativity, schopnosti komunikovat. Proto diskutována i role interview při přijímacích zkouškách. Část diskutujících poukázala na nákladnost přístupu, který je založen na volném neomezeném přístupu do 1. ročníků vysokých škol s následnou redukcí již zapsaných studentů. Diskutovány jak výhody a přínos, tak nevýhody a úskalí výběru uchazečů a modelu „numerus clausus“ u řady oborů.
• vyjádřena podpora programům na rozvoj distančního a celoživotního vzdělávání i konceptu široce pojímaného základu vysokoškolského vzdělání s možností rekvalifikace a opakované reprofilizace v průběhu profesní kariéry. Podpora představě univerzálněji vzdělaných absolventů vysokých škol, kteří budou značně profesně flexibilní – a budou obeznámeni se základy komunikace, práce s informačními technologiemi, se základy managementu a budou aktivně užívat cizí jazyky.
   
   
• Závěr: investice do vzdělávacího systému a do školství jsou perspektivní. Představují celospolečensky prospěšně investice, které přinášejí výhody a zisk celé společnosti. Měli bychom se poučit z úspěšnosti irského modelu a zvolit – s určitými modifikacemi – irskou cestu...

M. Bojar, vedoucí programového bloku věnovaného školství a vzdělání v České republice. poslední revize, Praha, 11. 12. 1999