STRUČNÉ TÉZE VOLEBNÍHO PROGRAMU
prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
Univerzita je výrazem národa. Chce a musí sloužit jemu a lidstvu a lidství reprezentovat. Platí to výrazněji v období, kdy národ prožívá rozladění ze současné situace, která je rozháraná a nestabilní. Vystupuje to do popředí při skutečnosti, že univerzita byla (spolu s církví) a je po staletí jediným stabilizujícím faktorem společenského dění. Proto je její povinností, kromě úkolů vyplývajících přirozeně z její podstaty a ve shodě se zákonem (§ 1, odst. d) „hrát aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní“. V tomto, a dalších oblastech, které zmiňuji heslovitě v dalším textu, hodlám usilovat o jakousi „renesanci“ univerzity. Pro její naplnění musí mít univerzita svou vizi (tak jako by ji měl mít národ), tj. jasnou představu o tom, jakou podobu chce mít. Síla univerzity musí být v tom, že ví co bude. Ne tedy (jenom) reakce na vzniklou situaci, ale aktivní tvorba budoucnosti.
Pro dosažení takové vize je nutné:
- získat základní přehled o současné situaci
- zjistit aktuální problémové oblasti
- pokusit se najít cestu pomoci a nabídnout ji
- motivovat k aktivní účasti a spolupráci všechny členy akademické obce
- posílit akademickou komunitu ve smyslu („středověké“) rovnoprávnosti členů její obce
V jednotlivých oblastech činnosti považuji za vhodné:
- zajistit pravidelný kontakt vedení univerzity s fakultami, jejich návštěvy a otevřené diskuse nejenom se členy kolegia děkana, ale také se členy senátu a akademické obce
- posílit v rámci zákonných norem autonomii fakult podle jejich specifických okolností
- rozšiřovat v moderním pojetí pojem „universitas“ prohlubováním profesionální vnitřní prostupnosti mezi fakultami (v konkretních úkolech), učiteli a studenty
- rozšiřovat zevní otevřenost univerzity ve smyslu plodné interakce intelektuálů tohoto státu (ostatní vysoké školy, Akademie věd ČR, Učená společnost ČR a d.)
- stanovit profesionálně objektivní kriteria kvality práce – pedagogické i vědeckovýzkumné
- stát se, jako moderní univerzita, nejen dokonalým učilištěm, ale současně výchovnou institucí té části národa, jíž je určeno dosáhnout nejvyššího vzdělání
- umožnit adekvátním výběrem možnost vzdělání široké společnosti (včetně vzdělání celoživotního)
- zajistit profesionální péči o přijímací řízení mimo fakulty (zadání, analýza, hodnocení)
- zkvalitnit pedagogickou činnost zajištěním pedagogů pro všechny na univerzitě pěstované obory na základě jejich aktivního vyhledávání a hodnocení jejich úrovně (vč. hodnocení studenty, vedením kateder, fakult), s přihlédnutím k diverzifikaci fakult a oborů
- stejným (objektivním) způsobem zkvalitnit činnost vědecko-výzkumnou s principem „ne mnoho, ale mnohé“
- diverzifikovat podmínky habilitačního řízení a jmenovacího řízení profesorem specifickými okolnostmi oborů, tak aby se univerzita stala jednou z nejuznávanějších vědeckých institucí státu
- bez kvalitní vědecké práce není možné kvalitně učit
- strukturalizovat univerzitu výukovým, výchovným a vědeckým zájmem, ne tlaky ekonomickými a politickými
- maximálně podporovat (ekonomicky i personálně) mimořádně kvalitní „centra excelence“, ne tedy aplikovat princip paušální systemizace
- hodnotit uzavřené (a uzavírané) smlouvy se zahraničními pracovišti podle objektivně kvantifikovatelného efektu (není důležité kvantum uzavřených smluv, ale jejich konzumace)
- přidělovat prostředky podle kvality vzdělávací a vědecké činnosti, ne tedy jenom podle počtu studentů
- revidovat morální naplňování sociálního zabezpečení studentů (koleje, menzy) ve snaze překlenout ekonomicky pro ně nesnadné období
- snažit se (spoluprací s příslušnými ministerstvy) o zabezpečení existenciální otázky absolventů univerzity
- optimalizovat hospodaření univerzity maximálním využitím profesionálů; rektor a jeho kolegium, ani kvestor nemohou profesionálně zvládnout všechny složky činnosti – spolupráce odborníků je nezbytná
- aktivovat studenty v oblasti studijní, vědecké a společenské; učitel by se měl stát „mostem“ studentů při jejich vstupu do vnějšího světa (učit nejen v posluchárně a laboratořích, ale celým životem)
- aktivovat diskuse mezi studenty a učiteli (včetně mezifakultních a „zevních“); eliminovat důvod „nedostatku času“; ten nemáme tehdy, nejsme-li v příslušné oblasti profesionály
- jinými slovy umět se na chvíli zastavit, zamyslet, získat, přesvědčit osobním příkladem
- posílit autoritu univerzity (a jejích členů) – tím jaká je, jak reaguje, jak se chová a jedná (a stejně její akademičtí členové) a přesvědčit, že není jen nejstarší, největší, ale také nejlepší v ČR – nejen uvnitř (výuka, vzdělání, výchova, věda), ale i zevně (ovlivňování věcí veřejných)
- upevnit hrdost z příslušnosti k univerzitě v nalezení a udržení vlastní pravdy, pravdy slušnosti
- zduchovnit náš svět, neopouštět zásady za cenu vidiny pochybného klidu a míru
- dodržovat stanovený řád a určená pravidla
- spojit učenost a charakter do kulturní vznešenosti
-
harmonizovat vědy (a umění a slušnost) k jejich ztotožnění s pojmem kultury, který představuje
civilizované vztahy mezi lidmi
ctění uznávané hierarchie hodnot
skromné ale nepovolné národní sebevědomí
úctu k jazyku
úctu k tradici
úctu k poctivé práci
úctu k poctivému slovu
a který čelí nejen ekologické, ekonomické, ale i kvalifikační katastrofě a odstraňuje falešné náhražky hodnot - pochopit život v jeho celistvosti, protože nestačí znát jen některé jeho části, které nám přibližuje (někdy ovšem nedostatečně) ta která vědecká disciplina; moudrost nepředstavuje jen imperativ trvalého vzdělávání, ani úhrn vědomostí, ale jen dokonalý přístup k životu, protože kulturnost se týká nejenom rozumu, ale i duše
-
uznat sílu úspěchu v aktivizaci, vůli něčeho dosáhnout, ochotě něco pro to udělat, v zodpovědnosti a tvůrčím postoji
K tomu, aby o univerzitě bylo slyšet, aby byla s respektem vnímána a uznávána, nabízím své úsilí a svoji službu.
