Udělení čestného doktorátu prof. Josephu G. Gallovi, Ph.D.

Dr.h.c. prof. Joseph G. Gall

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE udělila dne 22. dubna 2002 na návrh 1. lékařské fakulty UK čestnou vědeckou hodnost „doktor honoris causa lékařských věd“ za mimořádné celoživotní dílo v oboru buněčné a vývojové biologie profesoru Josephu G. GALLOVI, Ph.D., profesoru vývojové genetiky Americké společnosti pro výzkum nádorů.
Profesor Gall se narodil 14. dubna 1928 ve Washingtonu, studoval na Yale University, kde získal titul Ph.D. ze zoologie, řádnou profesuru, a později prestižní Ross G. Harrison profesuru v biologii. Od r. 1983 působí na oddělení embryologie Carnegie Institution v Baltimore. V r. 1984 získal doživotní titul profesora vývojové biologie American Cancer Society. Je úzce spjat s Americkou společností pro buněčnou biologii (ASCB), jejímž byl v letech 1967–68 prezidentem. Je členem Národní akademie věd USA a držitelem četných prestižních ocenění, včetně medaile J. E. Purkyně udělené Akademií věd České republiky.

Objevy profesora Galla zcela zásadně prohloubily naše chápání buněčné a molekulární biologie. Dnes se nám zdá samozřejmé, že každý chromozóm obsahuje jediné, extrémně dlouhé vlákno DNA. Ale tento naprosto zásadní poznatek přinesl do světového písemnictví právě profesor Gall. Klasické mikroskopické snímky zachycující proces přepisování chromozomální DNA do RNA, dekorující dnes všechny standardní biologické učebnice, pocházejí rovněž z laboratoře profesora Galla. Jsme v éře genomiky, ale znát sekvenci genomu (=DNA), to je jako znát pouze vrcholek plovoucího ledovce. Je třeba znát, jak dochází k uchování genomu a jeho ochraně před mutacemi, jak je regulována duplikace genomu, jak buňka zachází s přepsanou informací do RNA a především do bílkoviny – to vše je obor, ve kterém pracuje a ve kterém dosáhl mnoha dalších významných objevů profesor Gall. Nelze se nezmínit o jím zavedené metody in situ hybridizace či o jím provedené stanovení telomerních sekvencí. Celoživotní vědecká činnost profesora Galla vedla k novému chápání funkce buňky a převratným způsobem ovlivnila dnešní molekulární buněčnou biologii a biomedicínu, včetně klinických medicínských oborů.

Vytvořeno: 25. 4. 2002 / Upraveno: 11. 1. 2023 / MUDr. Michal Pelíšek