Rozbuškou společensko-politických změn v roce 1989 se stal pochod tehdejších studentů. Později byl 17. listopad vyhlášen Dnem boje za svobodu a demokracii. V ulicích nezuřily bitvy v pravém slova smyslu. A přestože revoluce dostala přívlastek sametová, mnozí svou účast v pochodu, který měl zásadní vliv na dějiny naší země, odnesli zraněními, leckdy i trvalejšího charakteru.
„Při útěku známou uličkou v podloubí na rohu Mikulandské ulice jsem byl docela brutálně zbit, jednomu úderu směřujícím obuškem na hlavu jsem nastavil ruku a utrpěl zlomeninu ulnární kosti,“ popisoval onu listopadovou pro fakultní web prof. Jan Marek. „Pamatuji se velmi detailně, že jsem zůstal docela dlouho sedět v šoku na chodníku za Národním divadlem. Alici jsem ztratil. Nepamatuju si přesně, jak jsem se dostal domů, myslím, že mne někdo našel a přijeli pro mne sousedi. Druhý den jsem byl po RTG ošetřen a sádru mám schovanou dodnes,“ vypráví prof. Marek.
„17. listopadu jsem sloužil v nemocnici, a tak jsem zařizoval anonymní ošetřování lidí zraněných na Národní, včetně našeho kolegy Honzy Marka, kterému pendrek zlomil předloktí. V sobotu jsme s Honzou Markem, Honzou Janouškem a naším německým kolegou Peter Kinzlem, který byl organizátorem demonstrací v Lipsku, chodili Prahou a vymýšleli, co dál. Rozcházeli jsme se v podvečer u sv. Václava ve stále ještě zaskočené Praze, kdy se nic velkého nedělo, a vyslovili přání, aby se u nás v pondělí sešly desetitisíce, a stalo se,“ vybavoval si před časem MUDr. Pavel Vepřek.
Související články:
„V pátek 17. listopadu 1989 jsem se vydal z motolské nemocnice v časné odpoledne na Albertov, kde začínala oficiálně povolená studentská manifestace k uctění památky obětí nacistické zvůle na podzim 1939. Od známých z Kruhu nezávislé inteligence, jejíchž aktivit a schůzek jsem se v roce 1989 účastnil, jsem věděl, že nepůjde o pouhou oficiální tryznu k Mezinárodnímu dni studentstva. Proto mne nepřekvapilo, že jsem po letech viděl některé ze studentských vůdců, s nimiž jsme na podzim 1968 organizovali stávky a protesty studentů pražských a českých vysokých škol proti sovětské okupaci a normalizaci,“ dokresluje prof. Martin Bojar.
Mezinárodní den studentstva
Nápad svolat shromáždění studentů k uctění památky těch, kteří zemřeli po protestech proti nacistům v roce 1939, přišel v době, kdy Prahu zaplavily trabanty občanů NDR. Snažili se přes pražskou ambasádu tehdejšího NSR dostat na Západ.
17. listopad se už od roku 1941 připomínal jako Mezinárodní den studentstva. Měl připomínat masakr českých studentů z počátku 2. světové války.
V reakci na předchozí pochod studentů k 28. říjnu 1939 nařídil říšský protektor Konstantin von Neurath uzavření českých vysokých škol. V noci ze 16. na 17. listopadu gestapo pozatýkalo přes tisíc studentů a pedagogů. Devět studentů, které nacisti označili za vůdce studentských spolků, zastřelili v Ruzyňských kasárnách. Na 1200 vysokoškoláku poslali nacisti do koncentračního tábora Sachsenhausen. Přežilo jich 35.
Místa, kde studenti psali dějiny
Výročí let 1939 a 1989 je s Univerzitou Karlovou silně spjato. I proto zve 17. listopadu k Hlávkově koleji i na Albertov, tedy na místa, kde studenti psali dějiny.
Tradiční průvod vychází v 9.00 od Hlávkovy koleje a pokračuje k Pamětní desce Jana Opletala v Žitné ulici. Následně zamíří na Albertov.
Program Uctění památky 17. listopadu na Albertově
10:00 Zahájení: spolky a iniciativy
12.00 Pietní akt a kladení věnců
13:45 Vystoupení Platformy studentů politologie
14:00 Politologická debata: Sametový rozvod - Česko a Slovensko po 30 letech (hosté: Magda Vášáryová, Petr Just, Michael Žantovský)
Podrobný program: www.svobodnylistopad.cz/albertov/
Po celý týden se budou také konat akce Díky, že můžem. Program pátečních oslav na Korzo národní najdete na www.korzonarodni.cz
