Osobní statečnost, rozhodnost i touha po svobodě: události v listopadu 1989 změnily naši společnost a hlavními hybateli této změny byli studenti. Připomínáme si dny, během kterých to vřelo i na Fakultě dětského lékařství – dnešní 2. lékařské fakultě.
V pátek 17. listopadu 1989 se na Albertově sešli studenti vysokých škol. Už od osmé hodiny ranní vyhlásil tehdejší ministr vnitra Františk Kincl bezpečnostní akci, která měla za úkol udržet pořádek. Před čtvrtou hodinou bylo na Albertově asi 500 lidí, ale jejich počet rychle narůstal. Ve čtyři začala manifestace zpěvem Gaudeamus igitur. Někteří studenti se poté vydali na Vyšehrad, kde byla oficiální část demonstrace ukončena. Část z tisíců účastníku se ale vrátila do centra...
„Demonstrace 17. listopadu byla mimořádná svojí masovostí. Jako většina účastníků jsme s kolegou Janouškem a sestrou Alicí Řezníčkovou vyrazili z Albertova,“ vzpomínal například před časem na listopadové události pro fakultní web prof. Jan Marek. „Pochod Prahou mi přinesl mimořádně silný, emočně úplně jiný zážitek než předchozí demonstrace. Na jedné straně tu byla obava, zda po nás nejdou, na druhé straně ale pocit svobody, volnosti a radosti – ten daleko silnější. Až do příchodu na Národní třídu. Narůstající nervozita, čekání – na co? –, pasivní rezistence. Při jedné z opakovaných výzev k opuštění prostoru to Honza Janoušek nevydržel s nervy a odešel. Zůstali jsme s Alicí sami až do konce. Při útěku známou uličkou v podloubí na rohu Mikulandské ulice jsem byl docela brutálně zbit, jednomu úderu směřujícím obuškem na hlavu jsem nastavil ruku a utrpěl zlomeninu ulnární kosti. Pamatuji se velmi detailně, že jsem zůstal docela dlouho sedět v šoku na chodníku za Národním divadlem. Alici jsem ztratil. Nepamatuju si přesně, jak jsem se dostal domů, myslím, že mne někdo našel a přijeli pro mne sousedi. Druhý den jsem byl po RTG ošetřen a sádru mám schovanou dodnes,“ vypráví prof. Marek.
Po 17. listopadu následovalo několik bouřlivých týdnů plných nejistoty, které prožívali i studenti a pedagogové na naší fakultě. Takto na ně vzpomíná dr. Zlatko Marinov: „To, co následovalo, se mi slévá v jeden obraz dní a nocí hekticky prožitých ve studentské stávce na půdě fakulty. Stávku jen krátce přerušovaly nabíjející relaxace s cinkotem klíčů nejdřív na Albertově a pak na Václavském náměstí. Na fakultě vlastně nebylo mnoho co organizovat, protože vše běželo spontánně s obrovským nadšením. Přidával jsem ruku k dílu, kde bylo třeba: držel jsem službu u telefonu, psal na stroji, sháněl papír, cyklostyloval, dával organizační rady, zaskakoval na výjezdech, povzbuzoval, uklidňoval. Práce všeho druhu.“
Listopadové události si připomínáme nejen v souvislosti s rokem 1989, ale také s rokem 1939. 16. listopadu 1939 nařídil říšský protektor Konstantin von Neurath uzavření českých vysokých škol. Následující noc na 17. listopadu gestapo pozatýkalo přes tisíc studentů a pedagogů a devět ze studentů, které nacisti označili za vůdce studentských spolků, nacisté ještě týž den popravili. 1200 náhodně vybraných vysokoškoláku pak poslali do koncentračního tábora Sachsenhausen, 40 z nich se nevrátilo. Vysoké školy zůstaly uzavřené až do konce války.
Uctít památku studentů a připomenout si, jak důležitá je nejen pro vysokoškolský život svoboda projevu, shromažďování nebo volby, si můžete také letos na několika akcích.
Korzo Národní 2022 / #dikyzemuzem
17. listopadu 2022
od 10.00
Praha, Národní, různá místa
Předávání Cen Paměti národa
17. listopadu 2022
20.00—22.00
www.ceskatelevize.cz/ivysilani/
Koncert pro budoucnost
17. listopadu 2022 16.30—21.30
16.30—21.30
Praha, Václavské náměstí
