Kateřina Hujová z 2. ročníku NMgr. Aplikovaná fyzioterapie strávila Erasmus stáž ve španělském městě Asturtias. Píše esej a posílá fotografie.
Přání uskutečnit v průběhu magisterského studia pracovní stáž do Španělska mi hlavou proběhlo mnohokrát. Mrzelo mě totiž, že na bakaláři jsme se k tomu nikdo z ročníku neodhodlali, a přitom je díky naší fakultě/univerzitě možností spousta.
Že to bude Španělsko, to bylo jasné hned – mně i okolí. Jsem jedna z těch nevysvětlitelně posedlých fanoušků téhle země. Když ona je tak neskutečně pestrá! Každá část se něčím odlišuje, ať už je to množstvím dešťů, hodnotami na teploměru, místním přízvukem nebo kulinářskými specialitami.
I tak je ale pro celou zemi společné, že tam čeká přívětivá atmosféra, nic není problém, nikam se nespěchá a všechno má své řešení – lepší nebo horší. Pro tuhle hřejivou energii se sem budu vždycky moc ráda vracet.
V době rozhodování jsem měla poměrně málo prozkoumaný sever, takže hledání cílové organizace jsem nasměrovala právě tam. Doporučuji si na tuto fázi vymezit dostatek času (v řádu měsíců), pokud začínáte od nuly a nemáte od nikoho tip nebo přímo kontakt.
Jižanské typy totiž vážně nikam neženou, což je pak sice příjemně znát i na každém rohu – ale v případech, kdy člověk nemá opravdu tolik času nazbyt, to moc výhodné není. Ale vše dopadlo a s osloveným centrem jsem stihla během cca pěti měsíců, tak akorát do odjezdu, vše potřebné vyjednat a vyplnit.
ACD Rehabilitación, asturiánské centrum zaměřené na rehabilitaci neurologických pacientů, má několik poboček ve městech od sebe jen kousek vzdálených. Mým cílem bylo centrum v Oviedu, kde mají robotické přístroje – se zaměřením hlavně na terapii chůze, jemné i hrubé motoriky a rovnováhy. Měla jsem ale možnost navštívit i pobočku v Gijón, kde je větší sál s různými běžnějšími rehabilitačními pomůckami pro individuální terapie.
Součást týmu
První část mého působení jsem víceméně stínovala své kolegy, abych se rozkoukala a nasála místní způsoby. V týmu byl fyzioterapeut, ergoterapeut, logoped a neuropsycholog. U posledních dvou jsem viděla pár terapií. S fyzioterapeutem a ergoterapeutem, Sergiem a Julianem, jsem trávila nejvíce času. Ukázali mi denní chod, běžné terapeutické metody, které se zde využívají (vč. terapie suchou jehlou a neuromodulace) a zaučili mě v práci se všemi roboty.
Od začátku jsem se cítila být součástí týmu, všichni (včetně pacientů!) byli opravdu moc milí a nápomocní. Postupně jsem dostávala víc příležitostí vést terapie – až jsem nakonec byla, doufám, docela rovnocenným parťákem. :)
A co jazyk? Španělština, 95 % času. V ACD, kde mladší kolegové mluvili poměrně dobře anglicky, jsem si v úplné nouzi občas pomohla pár slovíčky z angličtiny, ale jinak veškerá interakce s pacienty probíhala ve španělštině.
Vstřícnost a trpělivost všech lidí s cizinkou, která se snaží, byť s pokulháváním, komunikovat místním jazykem, je úžasná. Ve výsledku mě španělština obklopovala od rána do večera – a protože zlepšit se v ní co nejvíc byl jedním z největších cílů celé stáže, vítala jsem to s nadšením.
Pár postřehů k cestě/cestám/cestování. Díky dopravě autem jsem měla možnost navštívit po cestě spoustu krásných míst španělského severního pobřeží. Na rozdíl od Francie se dá zaparkovat (a přespat) téměř kdekoli. Pokud ale letět, tak do Bilbaa. A skvěle pak všude funguje Blablacar.
Nejsem moc městský typ, radši trávím čas v přírodě, hlavně u oceánu, takže třeba fakt, že postupem na západ ubývá větších měst a přibývá rozlehlých zelených ploch a pláží, je za mě skvělým poznatkem.
Provincie Asturias je jako dělaná na hiky – podél pobřeží i ve vnitrozemí, třeba Picos de Europa jsou, co by kamene. Navíc od října ubývá všude lidí tak znatelně, že máte vše pro sebe, když si jen trochu přivstanete.
Bydlela jsem v Gijón. Na první pohled si pamatuju, že mi všechny ulice připadaly úplně stejné a říkala jsem si, že se tam nikdy nevyznám. Po pár týdnech se to samozřejmě zlepšilo, oblíbila jsem si hlavně několik míst poblíž Playa de San Lorenzo (městská pláž, kde se dá přímo surfovat) včetně parku, Parque de Isabel La Católica. A spoustu času jsem trávila na bouldrovce Boulder Up, kde jsem potkala několik skvělých lidí, s kterými jsem nadále v kontaktu.
Trocha praktických informací
Největším oříškem bylo asi ubytování, je dobré začít shánět klidně pár měsíců předem. Každému určitě vyhovuje jiný způsob bydlení. Já jsem chtěla soukromí a klid, takže jsem si našla malý byt jen pro sebe. To mi umožnilo přivítat i rodinu/kamarády, kteří mě přiletěli na pár dnů navštívit. Nevýhodou je samozřejmě cena, ale rozhodně nelituji.
A taky bych před odjezdem bývala ráda věděla, že nádraží, ze kterého budu cestovat denně do Ovieda do ACD, na mě čeká docela daleko od bytu. Aspoň jsem plnila denní krokový limit bez mrknutí.
Ještě tip dva na závěr: Hodně mi pomohlo si sehnat měsíční kupón na cesty vlakem (do práce), tzv. abono mensual – po Španělsku existují tzv. Cercanías, oblasti, v nichž nabízí pro frekventované cestující vždy na trimestrální roční období jízdenku s opakovaným použitím za pouhých 10 eur. To mi hodně zlevnilo cesty.
Potraviny hlavně Mercadona, kde je poměr cena/kvalita ideální, řekla bych. A to i na ryby a mořské plody, které jsou u místňáků cenově vyšponované. U místních jsem ale kupovala ovozel.
A co s sebou? Kromě odvahy poznat se o pořádný kus navíc – sem bych si určitě nezapomněla zabalit pořádný deštník!
Takže muchísimas gracias, Asturias. Nejvíc milé překvapení, že se dalo na vše tak rychle přivyknout a cítit se všude jako doma. :)
