Kateřina Sadílková z 3. ročníku Všeobecného lékařství strávila letní stáž v Univerzitní nemocnici v Tantě v Egyptě. Píše esej a posílá fotografie.
Odjet na stáž někam do teplých krajin? To zní jako ta správná odměna za dokončení třetího ročníku medicíny. Přesně tohle jsem si říkala přibližně před rokem, kdy jsem začala sbírat odvahu využít nějaké ty nasbírané body u IFMSA. Přihlásit se na stáž uprostřed probíhající pandemie, s mikrou a patolou na krku a ukrojit si třetinu vytoužených prázdnin po třeťáku? To může někomu připadat jako šílenství. Ale jsem ráda, že touha po nových zkušenostech vyhrála nad obavami a že jsem na stáž vyrazila.
Spolu se Jakubem, mým manželem a zároveň spolužákem na 2. lékařské fakultě, jsme strávili srpen na klinické stáži v Univerzitní nemocnici v Tantě v Egyptě. Přestože jsem měla stáž na oddělení gynekologie a porodnictví a Jakub na kardiologii, podívali jsme se během naší stáže i na další oddělení, jako je JIP, chirurgie nebo urgentní příjem.
Egypťané jsou obecně velmi milí a pohodoví lidé, nic pro ně není problém, pořád mají dobrou náladu a jsou velmi ochotní. Druhou stranou mince je, že nikam nespěchají, a tak chodí pozdě. Všichni, všude, pořád. Chvilku trvalo, než jsme si zvykli, že je to normální a že holt někdy lékař nepřijde nebo se na poslední chvíli zruší operace, protože v nemocnici zjistili, že nemají vybavení a personál. Rozum mi zůstával stát. Pobyt v egyptské nemocnici pro mě byl velmi cennou zkušeností nejen proto, že jsem měla možnost být u císařských řezů, vidět porod dvojčátek, vyšetřovat s pediatrem novorozence nebo sledovat urgentní operaci člověka po autonehodě, ale i proto, že jsem si uvědomila, co v České republice máme. Že naše zdravotnictví, se všemi jeho mouchami, je pořád něco, za co můžeme být vděční. Že máme zdravotníky, fungující přístroje, čisté operační sály, preventivní programy a více než jednoho lékaře na deset tisíc obyvatel, jako je tomu v Egyptě. Nikdy dříve jsem si tak silně neuvědomila, že to není samozřejmé a kolik lidí na světě žije s chabou, ne-li vůbec žádnou zdravotní péčí.
Tanta je poměrně velké město, pro turisty tu ale není mnoho k vidění, proto sem málokdy zavítají. Skupinka Evropanů – bylo nás dohromady sedm studentů – tedy byla trochu exotickou podívanou. Lidé na ulici nás zastavovali, chtěli se s námi vyfotit nebo se ptali, odkud jsme.
O víkendech nás místní studenti brávali na výlety mimo město. To bylo skvělé zpestření stáže a navštívili jsme tak spoustu míst v Egyptě, která rozhodně stojí za to vidět. Pyramidy v Gíze, oáza v poušti, Alexandrie, Dahab, Rudé moře, plavba parníkem po Nilu se zastávkami v Aswanu a Luxoru. V Egyptě na vás historie přímo dýchá a někde to vypadá, že od Kleopatry se toho ani tolik nezměnilo. Je to místo, které intenzivně zapůsobí na všechny smysly. Sluncem rozžhavená krajina, libé i nelibé vůně na trhu a v ulicích, beduínské zpěvy a neustálé troubení klaksonů na přeplněných silnicích, nekvašený chleba a ukrutně sladký černý čaj – slovy jednoho z místních studentů, „opravdový Egypt“. To se nedá dostatečně popsat slovy.
Na závěr můžu jen povzbudit všechny, kteří se rozhodují, zda vyjet na IFMSA stáž: ačkoli to stojí nějaké úsilí a vyřizování, stojí to za to. Možná se tam toho naučíte víc, možná míň. Ale každopádně to bude zkušenost a zároveň životní příležitost poznat nějakou zemi ne tak, jak vám ji prezentuje cestovní kancelář, ale jak žijí tamní lidé, jak léčí tamní lékaři. A nesmím zapomenout ani na nová přátelství, která na vás určitě čekají.
