Ludmila Boudyšová z třetího ročníku Všeobecného lékařství strávila měsíc na univerzitě v Bangkoku v Thajsku. Píše esej a posílá fotografie.
Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla odjet na stáž právě do Thajska. Když jsem se ráno po rozdělování IFMSA stáží vzbudila a viděla, že tam mohu opravdu jet, zdálo se mi to jako splněný sen. A přesně taková stáž nakonec byla. Červenec jsem strávila na vědecké stáži v Bangkoku, na univerzitě, jejíž jméno nejsem schopna ani vyslovit.
Na školu Princess Srisavaghavadhana College of Medicine jsem přijela jako úplně první stážistka. Na letišti na mě čekala moje kontaktní osoba se sim kartou a odvezla mě na zcela nové koleje, vzdálené asi půl minuty chůze od laboratoře. Zdálo se mi, že se přeci nemohu nacházet v Asii, když první, co jsem spatřila, bylo moderní zázemí univerzity.
Celý měsíc jsem docházela do laboratoře, kde jsme se spolu s další Evropankou věnovaly projektu s názvem Discovery of new drug targeting tight junction integrity for inflammatory bowel disease. Nenechali nás pouze přihlížet za zády. Už od prvního dne jsme si mohly vše prakticky vyzkoušet – měření transepiteliální elektrické rezistence, imunoflorescenci, western blot a mnoho dalšího. Většinou na nás dohlížely laborantky prakticky stejného věku jako my. Protože se na této univerzitě téměř každý student medicíny věnuje výzkumu, často do laboratoře docházeli i naši kamarádi z kolejí. O to byla atmosféra přátelštější.
Samozřejmě zbyl čas i na cestování. Ačkoli se škola nacházela v hlavním městě, cesta do centra Bangkoku trvala hromadnou dopravou minimálně hodinu a půl. Všichni místní si klepali na čelo, když slyšeli, že plánuji jet ze školy do centra hromadnou dopravou a ne taxíkem. Zastávka podle nich nebyla v dosahu chůze. Je pravda, že cesta vedla lehce pofidérními uličkami a všichni na mě, Evropanku, koukali jako na exotické ovoce, ale i tak stály odpolední cesty do centra za to. Neskutečné výhledy na mrakodrapy ze skytrainů, dechberoucí historické chrámy a nespočet pouličních stánků se vším, na co si člověk může jenom vzpomenout – Bangkok má opravdu hodně co nabídnout, a ani za ten měsíc jsem nestihla zdaleka vše prozkoumat.
Cestováním to v Bangkoku zdaleka nekončilo. Podívala jsem se také do historického města Ayutthaya s kulturním dědictvím UNESCO. Zajeli jsme i na sever Thajska do přírody, kde jsme si vyzkoušeli život v místní vesničce. IFMSA pro nás mimo spousty jiných aktivit zorganizovalo i víkendový národní program v národním parku Nakhon Naykok, ve kterém jsme si připadali jako v Jurském světě. Po stáži jsem se podívala ještě do majestátního chrámu Angkor Wat v Kambodži a na krásné pláže na jihu Thajska.
O své stáži bych mohla psát ještě dlouho. Byla to ve všech směrech velmi obohacující zkušenost, za kterou jsem nesmírně vděčná. Neodnáším si pouze skvělé zážitky, ale i nová přátelství a náhled do světa vědeckého výzkumu. Kromě velmi milých lidí a výborného (často velice pálivého) jídla nabízí Thajsko nezapomenutelné kulturní zážitky. Jednoduše mi nezbývá napsat nic jiného než: Kop khun ka!
