seriál rozhovorů s našimi úspěšnými sportovci
Vracíme se s dalším pokračováním seriálu rozhovorů s úspěšnými sportovci naší fakulty. Tentokrát jsme vyzpovídali studenta čtvrtého ročníku, reprezentanta České republiky v judu, Karla Musila.
Karel Musil
Jak jsi se ke sportu na profesionální úrovni dostal?
Na profesionální úrovni sport bohužel nedělám, protože mi za to nikdo neplatí. No, ale judo dělám od malička a klíč k úspěchu asi bude to, že mě to vždy bavilo a na tréninky jsem se vždy těšil, samozřejmě důležitá je podpora okolí, hlavně rodičů, kteří mě hlavně dříve vždy vozili po všech závodech. Samozřejmě jsou další důležité věci jako talent, který asi nějaký mám, cílevědomost apod.
Judo je přeci jenom kontaktní sport, měl jsi už tu smůlu s nějakým horším zraněním?
Už jich několik bylo, ale naštěstí v posledních letech se mi nic vážného nestalo. Jednou jsem si vykloubil loket a jednou zlomil klíční kost. Nějaký zlomený prst taky byl, ale to jsem nijak neřešil. Občas si zvrtnu kotník, jinak jen drobnosti. Modřiny mám neustále.
Karel Musil (vpravo)
Máš černý pás a 2. dan, co pro tebe znamená být mistr bojového umění?
Rozhodně bych se nenazval mistrem bojového umění. Stále je co se učit, stále je třeba dál trénovat a doufám, že 2. dan není konečná. Uvidíme v budoucnu, na jakého „dana“ nakonec dosáhnu.
Jak je možné dělit čas mezi sport a studium, a zároveň ani jedno nešidit? Jak jsi se naučil organizovat čas, aby se na všechno dostalo?
Ačkoliv se to nezdá, tak dělit čas mezi studium a sport mi nikdy nedělalo potíže. Nevzpomínám si ani, že bych někdy nešel na trénink s výmluvou, že se musím učit. Ani ve zkouškovém období se nejde učit non-stop celý den bez přestávky a u mne jsou ty přestávky na jídlo a na trénink. Trénuji 5–6x týdně plus o víkendech chodím většinu běhat nebo do posilovny. Když se musím hodně učit, tak se na trénink těším, a když se vrátím, tak jsem od učení odpočatý. Jediné, jak mě studium limituje od sportu, je to, že nemůžu odjet na turnaj, po kterém je týden soustředění.
Musel jsi někdy použít judo i v sebeobraně?
Zatím naštěstí ne.
Hodily se ti někdy medické vědomosti ve sportu?
Určitě se mi hodily. Ale jediné, co si uvědomuji, jsou nějaké znalosti z biochemie při redukci hmotnosti. Jinak mě nic nenapadá.
Jaké medaile si nejvíce ceníš?
Asi bych neřekl které medaile. Nejvíce si cením toho, že jsem letos mohl startovat na světovém poháru tady v Praze, což byl poslední kvalifikační turnaj před olympiádou v Londýně, takže tu byla obrovská konkurence, spousta medailistů z olympiády a mistrovství světa. Dále si cením startu na mistrovství Evropy do 23 let a pátého místa na mistrovství Evropy univerzit. Samozřejmě si ale cením každé medaile.
Karel Musil (vpravo)
A vážíš si víc sportovních, nebo studijních úspěchů?
Asi sportovních, protože ty jsou více vidět, vždy lze dosáhnout ještě výše. Se studiem jsem nikdy neměl problémy, přesto pocit po úspěšně složené zkoušce je také velmi příjemný.
Máš ještě nějaké jiné záliby?
Mám, ale nezbývá na ně příliš času. Rád hraju na počítači, sleduji seriály a rád jezdím na chalupu.
Co pro tebe při tak vysokých ambicích znamená úspěch?
Úspěch pro mne znamená každá medaile na turnaji, ale nejvíce mě těší, když můžu startovat na mezinárodních turnajích, když mě pošlou na turnaj třeba do Ruska, tak to je pro mne veliký úspěch. Samozřejmě, když se člověku na takovém turnaji zadaří, tak je to úspěch přímo obrovský.
Jak si představuješ svoji budoucí kariéru jako lékaře/sportovce?
Moc si to zatím nepředstavuji. Chci sportovat tak dlouho, jak to půjde, ale samozřejmě mou profesí bude lékař. Nic si moc neplánuji. Uvidíme, co mi život přinese.
Díky za rozhovor, Karle, a přeji další spoustu sportovních, ale i studijních úspěchů!
-ef-
