Do finále Robotické olympiády se letos probojovaly tři studentky, jedna z nich si jemnou motoriku vypěstovala skládáním origami

Účastníci mohli sledovat své soupeře při výkonu. „Ty vole,“ ulevuje si jeden ze soutěžících z hlubin konzole. „To se ozývá z robota často a někdy i horší věci,“ komentuje studentovu verbalizovanou frustraci dr. Novák.

„Celé dětství jsem strávila skládáním origami, dělala jsem zvířátka z korálků a další manuální práce. To mi, myslím, pomohlo,“ soudí jedna z finalistek, Natálie Pekárková. Její další soupeři dál připomněli hru na hudební nástroje, počítačové hry nebo jiné manuální práce, které podporují rozvoj jemné motoriky. Daniel Giblo například brigádně spravoval sekačky. Vedle toho hrál na housle, dětství strávil skládáním Lega a hodně hraje na počítači.

​

„Hraju na bicí, kde každá ruka a každá noha dělá něco jiného podobně jako na tomhle stroji. Myslím, že počítačové hry pomohou v koordinaci s očima,“ soudí stříbrný Jáchym Marinica. „Už od malička jsem vždycky něco stavěl, třeba Merkur nebo papírové lepící modely. A docela hraju na počítači,“ uvedl Matěj Ševčík. „Velkou roli hraje prostorová orientace a tu mám z Minecraftu,“ konstatoval mimo jiné Jan Štěch.

Někteří z finalistů zvažují specializaci na chirurgii, popřípadě u nich zkušenost s konzolí změnila pohled na tento obor. „Původně jsem zvažovala pediatrii. Chirurgii jsem vnímala jako řezničinu, ale tohle (robotická chirurgie, pozn. red.) mi přejde docela zajímavé. Taková čistá práce, že by mě to možná i bavilo,“ uvedla Pekárková. „Zatím mě nejvíc láká chirurgie, nejsem rozhodnutý, které přesně zaměření. V létě si jdu vyzkoušet kardiochirurgii, tak uvidíme,“ konstatoval student čtvrtého ročníku Ševčík.

„Na chirurgii mě vždy nejvíce odpuzovalo, že to trvá dlouho a musí se u toho stát nebo polostát, opírat se. To u robotické chirurgie už takový problém není. Ale nepotěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že operace robotem jsou dlouhé, ba i delší než velké operace,“ nastiňuje svůj pohled Štěch ze třetího ročníku.

„Slovutní chirurgové někdy říkají o nynějších mladých, že jsou nešikovní. Není to pravda – jde o to, co nazýváme šikovností a co se bude brát jako šikovnost za deset let,“ řekl na závěr finále děkan 2. lékařské fakulty Marek Babjuk. „Vyhlásíme tu sice nějaké vítěze, ale záleží na momentální formě – jak se kdo vyspal nebo nevyspal. To tak v životě bývá,“ dodal. 

„Systém da Vinci lze použít od krku po pánev pro téměř všechny výkony, to znamená od ORL přes hrudní chirurgii, kardiochirurgii, všeobecnou chirurgii, gynekologii. Není limitován nějakým typem výkonu,“ řekl Jan Zatloukal ze společnosti Synektik, klinický specialista pro robotickou chirurgii, který má na starosti a starosti robotické programy v České republice.

​

„Když si vezmeme základní epochy chirurgie, nejprve se praktikovala otevřená chirurgie, posléze se vyvinuly miniinvazivní metody jako laparoskopie. Robotická chirurgie, respektive systém da Vinci, spojuje tyto dvě epochy dohromady. Chirurgové sami to popisují tak, že se jedná o otevřenou chirurgii, miniinvazivní, protože mají 3D pohled, desetkrát až čtyřicetkrát zvětšený, systém eliminuje třes rukou. Operatéři se pomocí nástrojů dostanou za hranice lidské ruky – systém da Vinci jim umožňuje dosáhnout toho, co nebyli schopni udělat laparoskopicky, natož rukama a bez nějakého většího poškození okolní tkáně,“ rozvedl.

„Tímhle směrem se ubírá chirurgie. Dokládají to odborné společnosti, ministerstva i klinické výsledky robotických programů,“ uzavřel Zatloukal.