Inaugurační projev prof. Marka Babjuka poté, co ho rektor Univerzity Karlovy prof. Tomáš Zima jmenoval děkanem 2. lékařské fakulty UK. Jmenování proběhlo 26. ledna 2022 ve Vlasteneckém sále Karolina.
Vaše Magnificence, pane rektore, paní rektorko, spectabilis pane děkane, honorabiles, vážení zástupci akademického senátu, vážení zástupci akademické obce, milí přátelé,
je pro mne obrovskou ctí, že zde mohu stát jako nastupující a teprve 9. děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Má úcta a pocit zodpovědnosti vycházejí ze skutečnosti, že mými předchůdci byly významné osobnosti české medicíny a skvělí vědci i pedagogové, počínaje profesorem Kouteckým a konče profesorem Komárkem, mým předchůdcem. Ten pocit zodpovědnosti je hluboký o to více, že s fakultou a jejím rozkvětem byla a je spojena celá řada předních a všeobecně respektovaných představitelů českého lékařství.
Za to, že zde dnes mohu skládat děkanský slib, vděčím podpoře a pomoci celé řady kolegů a přátel. Chtěl bych při této příležitosti poděkovat všem, kteří mi pomáhali během předvolební kampaně, svým spolupracovníkům z kliniky, členům kolegia i zaměstnancům děkanátu. Děkuji samozřejmě i senátu naší fakulty za projevenou důvěru. Výslovně bych chtěl poděkovat odstupujícímu panu děkanovi, profesoru Komárkovi, který úspěšně vedl fakultu po dobu posledních osm let. Dosáhl během jejího vedení celé řady úspěchů a podařilo se mu naplnit většinu z cílů, které si při nástupu vytyčil. K tomu navíc vytvořil na fakultě příjemné a vlídné prostředí, za což mu patří náš obdiv a dík. Byl to on, který mne přivedl před osmi lety do vedení fakulty a který mne následně motivoval ke vstupu do předvolební kampaně – jsem si jist, že bez něj bych zde dnes nestál. Můj hluboký dík patří v neposlední řadě i mým nejbližším, hlavně manželce, která mi byla podporou nejen v době kampaně, ale i po celou moji profesionální kariéru.
Naše fakulta oslaví na podzim příštího roku 70 let svého trvání. Její počátky v 50. letech minulého století byly poměrně skromné a tehdejší dětská lékařská fakulta musela několikrát obhajovat svou existenci. Významným milníkem bylo zrovnoprávnění pražských lékařských fakult po sametové revoluci, kdy fakulta získala označení Druhá lékařská. Díky úsilí našich předchůdců se postupně stala uznávanou vzdělávací a vědeckou institucí, ovlivňující medicínu v českém i evropském kontextu a pozitivně zasahující do života nemocných z celé naší vlasti. Přes svůj rozvoj si uchovala celou řadu unikátů – zmínit můžeme její jedinečnou pediatrickou část, dynamicky se rozvíjející dospělé kliniky, komplexní výuku fyzioterapie, efektivní vědecké týmy a v neposlední řadě i určitý rodinný charakter vycházející z příznivého poměru mezi počtem studentů a velikostí celého motolského areálu.
Klíčovým momentem určujícím rozvoj fakulty bylo její spojení s motolskou fakultní nemocnicí. Ne nadarmo se o ní hovoří neoficiálně jako o motolské lékařské fakultě. O spojení nemocnice s fakultou se velmi pozitivně vyjádřil i pan ředitel Ludvík v knize Spondeo ac polliceor vydané profesorem Kouteckým k 50. výročí vzniku fakulty. Troufám si říci, že 2. lékařská fakulta by nebyla tím, čím je, bez motolské nemocnice a nemocnice Motol by nemohla hrát tak významnou roli v českém zdravotnictví bez spojení s 2. lékařskou fakultou. Chtěl bych zdůraznit, že do vzájemné symbiózy mezi fakultou a nemocnicí vstupují nejen naši většinou společní zaměstnanci, ale i studenti, kteří přinášejí oživení, nové myšlenky a představují budoucnost a perspektivu nejen fakulty, ale i fakultní nemocnice. Pevně věřím, že dokážeme pokračovat ve vzájemných korektních vztazích, že budeme naši spolupráci dále rozšiřovat na principech vzájemné důvěry a respektu a že dokážeme společnými silami zajistit další rozkvět celého motolského areálu.
Jaké jsou hlavní cíle, na které bych se se svými spolupracovníky chtěl zaměřit?
Fakulta musí dokončit své projektové plány, tedy konkrétně dostavbu budov na Plzeňské a realizaci multifunkční budovy v areálu motolské nemocnice. Umožní jí to získat adekvátní prostorové zázemí pro moderní formy výuky, pro vědecké projekty i pro efektivní činnost jejího organizačního zázemí. V neposlední řadě tím vytvoříme přirozený středobod života fakulty, který celá naše akademická obec nezbytně potřebuje.
Fakulta musí dokončit reorganizaci výuky. Hlavním cílem je vychovat z našich studentů kvalitní lékaře a vědce, připravené na vstup do reálné praxe a žádané nejen v ČR, ale i v zahraničí. Kromě teoretických znalostí je musíme naučit i praktickým dovednostem, kritickému myšlení a schopnosti kombinovat získané znalosti. Měli bychom v nich však vychovávat nejen kvalitní profesionály, ale i vyrovnané a vyzrálé osobnosti schopné obstát v moderním světě. Věřím, že studenti budou roky strávené na fakultě vnímat jako první krok k úspěšné kariéře a v tomto smyslu i na fakultu pozitivně vzpomínat. Abychom toho dosáhli, musíme modernizovat výuku, a to jak z hlediska nových technologií, tak i postupů, které při výuce používáme. Ostatně již J. A. Komenský před mnoha staletími řekl: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.“
Nedílnou součástí fakulty jsou její vědecké aktivity. Nesmíme proto zapomínat na rozvoj vědeckých týmů a podporu jejich projektů, a to nejen v oblastech, kde fakulta již v tuto chvíli hraje významnou roli, ale i tam, kde bychom chtěli hrát roli významnější, například v některých onkologických tématech.
Toho všeho nelze dosáhnout bez aktivní účasti všech zaměstnanců a studentů fakulty. K tomu je třeba vytvořit motivující, ale současně i příjemné a vstřícné prostředí respektující principy demokracie, vzájemného respektu i ohleduplnosti. Cesta, jakou se vydáme k naplnění společných cílů, je v tomto směru stejně důležitá jako cíle samotné.
Vedení fakulty se ujímám s úctou a pokorou. Udělám vše pro to, abych porozuměl přáním všech zaměstnanců a studentů fakulty, abych nezklamal jejich důvěru, ale naopak sjednotil a podpořil jejich úsilí k naplňování společných vizí.
Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit!
