Před pár lety jsem tady psala o tom, jak tehdejší síť Twitter (nyní X) zlepšila komunikaci vědců a orientaci v nových objevech. To už bohužel není pravda. Po převzetí Twitteru Elonem Muskem se celá platforma změnila ve zmatenou stoku plnou botů a placené propagandy.
Mnoho vědců z ní odešlo a zbytek je kvůli potlačování příspěvků algoritmem téměř neviditelný. Nový způsob řazení zpráv ale spolehlivě vynese na povrch jakoukoli kontroverzi, hádku nebo totální bizarnost.
To se stalo v polovině února, když jedna vědkyně upozornila na obrázek krysy s obřím přirozením evidentně vytvořený pomocí AI v časopisu Frontiers in Cell and Developmental Biology. Autoři přehledového článku o kmenových buňkách spermatogonií pocházejí z Číny, v souladu se zvyky nakladatelství byl uveden i editor a dva recenzenti, kteří článek posuzovali (skutečně existují).
Všechny obrázky v článku i jejich popisy byly evidentně vytvořeny umělou inteligencí. Kdo někdy používal AI nástroje pro tvorbu obrázků, zná výsledné výtvory, které zdálky vypadají relevantně, ale zblízka jde často o totální nesmysl. To přesně je případ obrázků v článku.
Obrázek krysy s výrůstkem, buněk v misce s úpravnou dezertní lžičkou a šipek s vysvětlivkami „rat“ – „dck“ – „dissilced“ nebo „iolotte sserotgomar cell“ nechť si zvídavý čtenář vyhledá sám.
Díky obrovské popularitě článku, který stačil za jediný den zbourat scientometrické metriky, stačí do vyhledavače zadat první dvě klíčová slova. My jako ilustraci uvádíme Obrázek č. 2: Schéma JAK-STAT signalizace. Posuďte sami, co dokázalo projít recenzním řízením v časopise s impakt faktorem 5,5.
Část odborníků se domnívala, že se jedná o vtípek na adresu nakladatelství, ale bohužel se ukázalo, že tomu tak není. Jeden z recenzentů prý opravdu vznesl obavy ohledně obrázků (!) a žádal jejich opravu, článek byl ale přesto publikován.
Nakladatelství publikaci rychle stáhlo a na síti X poděkovalo za „očistnou zpětnou vazbu“ komunity.
Komunita reagovala hořce a jízlivě. Například ironickým povzdechem, jaká je škoda, že jen neexistuje možnost, kdy by mohli například dva nezávislí odborníci článek zkontrolovat. A co s tím do budoucna?
Nakladatelství Frontiers už nějakou dobu následuje ve volném pádu svého souputníka MDPI, byť si donedávna část jeho časopisů udržovala slušnou pověst. Predátorskou těžbu poplatků za „open access“ bez ohledu na kvalitu publikací podporují především sami vědci.
V mnoha zemích jsou vědecké publikace podmínkou kariérního postupu a nikdo nezkoumá jejich obsah. Vědeckou literaturu začínají zaplavovat úplné nesmysly, takže brzy bude možné podložit jakýkoli plochozemecký nebo antivax blábol citací vědeckého článku v recenzovaném časopise.
O vyplýtvaných penězích daňových poplatníků ani nemluvím. Hledat řešení je nad rámec tohoto povzdechnutí. Publikovat v těchto nakladatelstvích zatím nikdo nezakazuje a můžeme vést nekonečné debaty o tom, že v jejich časopisech vycházejí (vycházely) i dobré články.
Já osobně publikování ve Frontiers vyškrtávám z plánu, stejně jako jsem to udělala v případě MDPI. Protože to v budoucnu zkrátka bude ostuda.
