RNDr. Jana Novotná, CSc., nedávno prošla habilitací a rozšířila tak řady našich docentů a docentek. Co umí doktorka Novotná jako jediná na světě, v čem vidí budoucnost léčby plicní hypertenze a kdo zkonstruoval pověstnou hypoxickou komoru na fyziologickém ústavu?
To vše se dočtete v následujícím rozhovoru:
Jak váš titul napovídá, vystudovala jste Přírodovědnou fakultu. Co vás k tomu přivedlo?
Přírodovědu jsem vystudovala proto, že jsem měla od mládí velký vztah k přírodě, zajímala jsem se o kytičky a zvířátka, takže jsem opravdu toužila dostat se na Přírodovědeckou fakultu, nakonec se mi to podařilo, a tak jsem byla velmi ráda, že jsem tam mohla studovat.
Jaká byla vaše další cesta, než jste zakotvila tady na 2. LF?
Já jsem dělala diplomovou práci na Akademii věd na Mikrobiologickém ústavu na téma imunochemie kolagenu. A protože jsme spolupracovali s Revmatologickým ústavem, tak jsem tam po promoci nastoupila na doktorské studium (tenkrát se tomu říkalo kandidatura), po dvou letech studia mě na revmatologii zaměstnali a já jsem tam pak zůstala celých 10 let. Na Revmatologickém ústavu jsem se zabývala imunochemií kolagenu u pacientů s různými revmatickými chorobami.
Vaše habilitační práce má název: „Metabolismus pojiva cév při plicní hypoxii“. Jak dlouho se tomuto tématu věnujete a jaké jsou vaše výsledky?
Tomuto tématu se věnuji od počátku, co jsem na 2. LF nastoupila, mohla jsem tak využít své znalosti o biochemii kolagenu. A tady ve spolupráci se skupinou dr. Hergeta jsme začali studovat změny cév a kolagenu, ke kterým dochází při hypoxii. Abychom tyto změny mohli studovat, vyvinula jsem metodu izolace periferních plicních cév, kterou nikdo jiný na světě nedělá.
Zjistili jsme, že se při hypoxii aktivují kolagenolytické enzymy (tzv. metaloproteinázy), které štípou kolagen. Přišli jsme na to tak, že jsme v plicních hypoxických cévách zjistili štěpy kolagenu, to nás navedlo na enzymy, takže jsem začala studovat i enzymatickou aktivitu.
Při hypoxii právě dochází ke tkáňovému poškození periferních plicních cév volnými radikály, zvyšuje se produkce NO a markerem NO je peroxinitrit, který vzniká z NO a superoxidu, a je také radikál. Tyto volné radikály poškozují pojivovou matrix, aktivují hladké svalové buňky, ty proliferují a toto je jeden z mechanismů, který se uplatňuje při vzniku plicní hypertenze. Zároveň volné radikály aktivují kolagenolytické enzymy, teď nám zbývá ověřit, jaké buňky tyto enzymy produkují, ale zdá se, že to jsou plicní žírné buňky.
V dalších pokusech jsem se věnovala také hyperkapnii, která inaktivuje volné radikály, hlavně peroxinitrit. U skupiny krys v hypoxii a mírné hyperkapnii došlo k inhibici kolagenolytických enzymů a nevznikaly štěpy kolagenu. Víme tedy, že hyperkapnie zmírňuje tkáňové poškození. K inhibici kolagenolytických enzymů lze použít také specifický inhibitor metaloproteináz – batimastat, který se používá např. pro léčení rakovinného bujení. Kolegyně dělala i studie inhibice kolagenolytických enzymů N-acetylcysteinem, který je antioxidant. Plicní hypertenze byla i v těchto případech snížená.
Téma plicní hypoxie je na naší fakultě velmi oblíbené. Víte, co bylo prvotním impulsem pro tento výběr?
První impuls vycházel od prof. Hergeta, který se plicní hypoxií a hypertenzí zabývá dlouhodobě. Sám si zkonstruoval hypoxickou komoru a zabývá se tímto tématem od počátku kariéry. Snažíme se spolupracovat s více ústavy – s fyziologií, s prof. Vízkem a jeho kolegy z patologické fyziologie i ústavem histologie. Spolupracujeme i s Akademií věd, kolegyně dr. Bačáková z Fyziologického ústavu nám pěstuje hladké svalové buňky, u kterých zkoušíme, jak reagují in vitro na hypoxii.
Myslíte si, že dnešní medici mají o chemii a biochemii zájem? Máte třeba konkrétně vy nějaký nápad, jak výuku zatraktivnit?
Abych pravdu řekla, tak studenti dle mého názoru moc zájem o biochemii nemají. Já to znám z vlastní zkušenosti, moje dcera studuje na 3. lékařské fakultě a také hrozně toužila po klinických oborech.
U nás vyučujeme tak, že i na seminářích vše odpřednášíme. Třeba na fyziolologii si studenti témata připravují sami a já si myslím, že by to mohlo být pro studenty zajímavější, ale také náročné na čas. Bylo by také dobré, kdyby byli studenti v menších skupinkách a dopředu připraveni, abychom mohli o tématu diskutovat. Když jsme se byli podívat s prof. Hergetem na výuku biochemie na jedné lékařské fakultě v Londýně, tak tam měl přednášející malou skupinku studentů, kteří měli dopředu připravené krátké referáty, a rozpoutala se diskuse. To dnešní studenti moc neumí, diskutovat se stále bojí.
Pokud bude snaha z našeho ústavu, mohla by se výuka do budoucna takto vyvinout, na druhé straně tento styl klade vysoké nároky na znalosti vyučujícího, který biochemii musí ovládat opravdu dobře.
Čím si tzv. dobíjíte baterky nebo u čeho relaxujete?
Já mám amputovanou nohu, přišla jsem o ni před deseti lety kvůli nádoru v koleni. A protože jsem v mládí závodně plavala, tak jsem se rozhodla, že se k tomu vrátím s tělesně postiženými. Takže já si dobíjím baterky tak, že chodím trénovat do bazénu, závodně plavu, a tím si i udržuji kondičku. Dneska už vynechávám mezinárodní závody, protože nemám tolik čas se plavání věnovat a zároveň už nemůžu soupeřit s děvčaty, která jsou o pětatřicet let mladší.
A jaký váš největší úspěch?
Byla jsem mistryní republiky ve své kategorii a také si velmi cením pěkného 10. místa na velkých mezinárodních závodech v Sheffieldu.
Děkuji mnohokrát za rozhovor.
-kz-
