Jak by měl vypadat ideální školitel nebo školitelka? A jaké jsou optimální předpoklady studenta či studentky k úspěšnému zvládnutí doktorského studia? Na to v rozhovoru odpovídala MUDr. Zuzana Střížová, Ph.D., z Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol se svou doktorandkou Mgr. Ivou Benešovou. Dr. Střížová bude reprezentovat Univerzitu Karlovu v panelové diskusi Ligy evropských výzkumných univerzit (League of European Research Universities, LERU), zaměřené na školitelství postgraduálních studentů. Diskuse proběhne 28. února 2023 a je možné připojit se na ni on-line. Setkání tohoto druhu pomáhají utvářet výzkumnou politiku na úrovni Evropské unie a nabízejí možnosti inovace v oblasti vzdělávání a výzkumu v Evropě.
Registrace k on-line sledování a program akce je k nalezení zde.
Doktorandka Mgr. Iva Benešová
Jaké jsou dle vás nejdůležitější vlastnosti školitele a proč?
Řekla bych, že dobrého školitele dělají z velké části vlastnosti nesouvisející s odborností. Školitel musí nepochybně rozumět studované problematice, ale nemusí znát každý detail metod nebo vědět, jak vyřešit každou statistickou otázku. Nicméně měl by být schopen studentovi zajistit někoho, kdo danou metodu nebo statistiku ovládá a pomůže mu.
Neméně důležité jsou ve vědě často opomíjené soft skills. Školitel by měl umět efektivně a upřímně komunikovat, to vede k rychlému pochopení a vzájemné důvěře mezi studentem a školitelem. Také by měl mít čas se studentovi věnovat. Mnohdy se objeví věci, které je třeba řešit na poslední chvíli, nebo je důležité něco rychle probrat a nelze čekat celý týden, kdy se situace může změnit, popřípadě se nečinností ztrácí čas. Myslím si, že školitel by měl být lidský a přátelský, měl by se snažit vyjít vstříc studentovým potřebám. Zároveň když student cítí empatii ve svém školiteli, nemá obavy probírat s ním nejrůznější témata. V neposlední řadě by měl být školitel podporující. Doktorát není lehký, ale pokud má člověk vedle sebe člověka, který ho podporuje ve výzkumu, výjezdech na stáže a konference a chce pro něj jen to nejlepší, je to určitě jednodušší.
Je pro vás důležité, aby měl školitel zahraniční a laboratorní zkušenost?
Pro mě jako člověka, který dělá výzkum v laboratoři, je velice důležité, aby si školitel laboratoří prošel. Jen tak může pochopit, co všechno experimenty obnášejí. Chápe, že optimalizace a přípravy zaberou hodně času, že se pokusy nemusí povést, a tím pádem je schopen porozumět, že data nevznikají mávnutím kouzelného proutku. Zároveň nám to usnadňuje společné plánování experimentů a řešení problémů. Zahraniční pobyt považuji za přínosný, ale není nezbytný. Myslím, že každá zkušenost z jakékoliv jiné laboratoře je velkou výhodou, neboť každý provádí výzkum trochu jinak, má jiné triky a vychytávky. A díky těmto stážím v jiných laboratoří člověk získává inspiraci, rozšiřuje si své znalosti, diskutuje o svém výzkumu a navazuje nové kontakty. Já sama opakovaně těžím ze zkušeností získaných na zahraničních stážích a z toho, že jsem diplomovou práci vypracovala v jiném ústavu. Domnívám se, že moje školitelka to má podobně a mezinárodní výzkumná spolupráce vzniklá na základě jejího i mého zahraničního pobytu nás posouvá kupředu.
Je nezbytné, aby školitel byl také vůdčí osobností a dokázal se za vás postavit?
Většinu z dovedností, které by vůdčí osobnost měla mít, jsem již zmínila, takže ano. Školitel by se měl umět postavit za svého studenta, koneckonců on ho vede a učí, takže dosažené výsledky jsou závěrem jejich společné práce.
Školitelka doktorandů MUDr. Zuzana Střížová, Ph.D.
Podle jakých kritérií si vybíráte doktorandy?
První pozitivní indikátor potenciálně úspěšného žadatele o doktorské studium je pro mě to, že si mě student najde a osloví sám. Znamená to totiž, že si dal práci zamyslet se nad tématem, které by ho zajímalo, a vyhledat si pracoviště, která se tomuto tématu věnují. Mám-li na výběr studentů více, je pro mne během přijímacího řízení důležitá schopnost kvalitní komunikace, nadšení pro dané téma, pozitivní pohled na svět a upřímnost. Dostaví-li se někdo, kdo sice skvěle komunikuje, ale je mu vlastně jedno, co bude v rámci studia dělat, pak to sice není optimální, ale pořád by měl dostat šanci si o tématu přečíst více, v klidu si ho promyslet a pak se ukázat znovu na druhém pohovoru. Naopak když je někdo nadšený pro vědecké téma, ale komunikace mezi námi vázne, student je vyhýbavý, negativistický, neprojevuje empatii a není schopen vyjádřit svoje myšlenky a názory, šance tomu skutečně nedávám, neboť bychom se v budoucnu trápili oba. Kvalitní komunikace je tedy tím, co rozhoduje při prvním rozhovoru. Student by se měl umět vyjadřovat jasně a přesně, měl by umět aktivně naslouchat a reagovat a ideálně by se také neměl bát mluvit o svých názorech otevřeně a upřímně. Říká se: „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ Já bych spíše řekla: „Kdo se bojí, ať nedělá Ph.D.“
Je nezbytné, aby měl student zkušenosti s vědeckou prací ještě dříve, než nastoupí do doktorského studia?
Nezbytné to určitě není. Studium vysoké školy je samo o sobě velmi těžké, a nevyžadujeme tedy nutně, aby studenti měli před nástupem do doktorského programu velké vědecké zkušenosti. Určitě bych ale doporučila všem, kdo zvažují experimentální výzkum, aby se do laboratoře šli podívat a pár experimentů si vyzkoušeli. Práce v laboratoři není pro všechny a má svá specifika. Pokud studenta náplň jeho disertace nebude bavit, bude pro něj studium jedním velkým utrpením.
Jakých vlastností si nejvíce ceníte u doktorandů, kteří s vámi dlouhodobě pracují?
Pro mě osobně je nejdůležitějším aspektem vzájemná důvěra. Je totiž prakticky zaručeno, že v průběhu studia bude student vystaven konfliktům na pracovišti, zažije neúspěch při experimentování i publikování a bude muset řešit nejrůznější aspekty mezioborové spolupráce, které mohou být mnohdy složité. V takových situacích je nezbytné, aby za mnou student přišel a situaci mi vysvětlil. Většinou se nakonec ukáže, že jde o situace, kterými si prošel v průběhu kariéry každý z nás, a efektivním managementem je lze vyřešit. Důvěra musí být vzájemná a tak, jako já musím důvěřovat svému studentovi, že mi říká pravdu, musí student věřit tomu, že já pro něj chci to nejlepší.
Další vlastností, které si velmi cením, je samostatnost a schopnost porozumět zadání. V průběhu studia se snažím předat studentům nejen zkušenosti s tvorbou, analýzou a interpretací dat, ale chci, aby dokázali i data prezentovat, předávat zkušenosti mladším kolegům a v neposlední řadě aby se naučili efektivně pracovat se svým časem a věděli, kdy je potřeba přidat plyn a kdy zase ubrat. Pokud tyto dovednosti pochytí včas a přijmou je za své, je velmi příjemné pilovat ty zajímavější aspekty vědecké práce, jako je psaní odborných článků a juniorských grantů.
Vědecké prostředí je značně konkurenční a je často mnohem důležitější řídit se vlastním instinktem a vlastní zkušeností než přejímat pravdy od ostatních. Proto preferuji studenty s všeobecně pozitivním pohledem na svět, kteří se dokážou oprostit od negativních řečí, které se k nim donesou, a nejsou jimi paralyzováni. Jsme tu přeci jen všichni od toho, aby náš výzkum společnosti pomáhal. To by mělo být prioritou celého týmu.
