seriál rozhovorů s našimi úspěšnými sportovci
Mohlo by se zdát, že mezi námi mediky nacházíme samé šprty vysedávající nad učebnicemi, co si volný čas pamatují jen z rychle se vzdalujícího období sladkého nicnedělání gymnázia. Opak nám můžou dokázat naši spolužáci, kteří nejen že zvládají poněkud nesnadné studium na lékařské fakultě, ale zároveň dokázali získat obdivuhodné výsledky na poli sportu! Seznámíme vás s několika kolegy, kteří se neztratí jak na domácí scéně, tak ani ve světové konkurenci.
Tereza Cihlářová (vlevo)
Jako první se pod naším drobnohledem ocitla studentka prvního ročníku, trojnásobná mistryně Světa i Evropy a čtyřnásobná mistryně České republiky ve sportovním aerobiku, Tereza Cihlářová.
Jak ses ke sportu na profesionální úrovni dostala?
Dostala jsem se k tomu docela náhodou, přes různé kroužky na gymplu v Kralupech. Potom jsem zjistila, že mi to docela jde, tak jsem přešla do klubu v Praze.
Závodíš v týmu, kde jste v současnosti tři medičky a jedna z nich je i tvoje sestra, není to trochu zvláštní kombinace? Řekla bys, že se takhle navzájem víc podporujete?
Ano, je to zvláštní kombinace, ale pro mne nejlepší možná. Máme pro sebe navzájem pochopení, když některá z nás kvůli škole nemůže na trénink. Určitě se i víc podporujeme, pokud se zrovna nehádáme, která fakulta je nejlepší.
Tereza Cihlářová (uprostřed)
Jaký jsi zaznamenala vývoj sportovní osobnosti za dobu studia medicíny?
Doufám, že se sportovně vyvíjím pořád nahoru, to se uvidí na prvních závodech sezony. Co jsem na medicíně, trochu víc si vážím času, takže se snažím být na trénincích efektivnější a nebýt tam zbytečně čtyři hodiny kvůli ničemu. Nevím, jak je to možné, ale teď trénuji nejvíc v celé své dosavadní kariéře.
Jak je možné dělit čas mezi sport a studium a zároveň ani jedno nešidit?
Je to hlavně o organizaci. Nezabíjet čas zbytečnostmi, učit se v MHD a tak. Moc to nepřeháním se spánkem, takže pak mám den zase o pár hodin delší.
Tereza Cihlářová (uprostřed)
Hodily se ti někdy medické vědomosti ve sportu?
Zatím moc ne. Teď mě zrovna bolí pelvitrochanterické svaly, tak si na ně můžu alespoň zanadávat.
Jak si představuješ svou budoucí kariéru jako lékaře/sportovce?
Doufám, že za pár let nebudu muset být sportovec a tu medicínu udělám. Aerobik se nedá dělat moc dlouho, soustředím se na tuhle sezónu, a co bude pak, to se ještě uvidí. Čím bych chtěla v budoucnu být, to ještě vůbec nevím, většinou každý měsíc změním názor.
Jaké medaile si nejvíc ceníš?
Nejvíc si asi cením té poslední medaile z Mistrovství světa v Austrálii. Je to hlavně proto, že v té době jsem už byla na medicíně a bylo nejtěžší trénovat. Ale jinak mám ráda všechny svoje medaile.
Tereza Cihlářová (uprostřed)
Bylo pro tebe těžší vyhrát první mistrovství, nebo úspěch zopakovat?
Určitě bylo těžší zopakovat úspěch. Lidé většinou každý rok očekávají ještě o sto procent lepší výkon než loni. A to je občas hodně těžké.
Lze při takovém časovém vytížení věnovat uspokojující dobu svému osobnímu životu? Jedeš na něčem?
Zatím jde docela v pohodě a „jedu“ jenom na kofeinu.
Díky, Terko, za rozhovor. Držím palce, ať se povede i další sportovní sezóna, a hlavně, ať se přes letní zkouškové úspěšně přehoupneš do druhého ročníku.
-ef-
