seriál rozhovorů s našimi úspěšnými sportovci
Pokračujeme v sérii minirozhovorů s úspěšnými sportovci na naší fakultě. Tentokrát jsme vyzpovídali studenta 1. ročníku Jiřího Bomera, který je mistrem České republiky v gymnastice.
Jak ses ke sportu na profesionální úrovni dostal? Jaký jsi zaznamenal vývoj tvé sportovní osobnosti za dobu studia medicíny?
Na gymnastiku mě dali rodiče v pěti letech. Jen krátce potom si mě do svého družstva vybral můj první trenér, pan Daniš. Po pár letech jsem byl díky mé možná až trochu přehnané poctivosti nejlepší. Teď když na to vzpomínám, byl jsem robot. Na mezinárodní závody jsem jezdil už od žákovských let a v juniorech jsem se dostal do reprezentace. Velkým úspěchem pro mne byl start na Mistrovství světa 2010 v Rotterdamu. Loni v červnu jsem se stal mistrem ČR na bradlech a hrazdě. Nyní se připravuji na Mistrovství Evropy, které proběhne koncem května. Během medicíny se změnila spousta věcí, například už rok trénuji bez trenéra.
Slovo profesionální je asi trochu zavádějící. Nikdy jsem ze sportu neměl ani korunu, takže jsem vlastně amatér.
Jak je možné dělit čas mezi sport a náročné studium, a zároveň ani jedno nešidit? Máš dostatek volného času?
Musím přiznat, že jsem čekal, že to s časem bude daleko horší. Trénuji tři až čtyři hodiny denně a studium prozatím zvládám. Dokonce stíhám i přednášky. Učím se hlavně o víkendech, ale až potom, co se pořádně dospím.
Jak si představuješ svou budoucí kariéru jako lékaře/sportovce?
Zatím vůbec nijak. Prozatím netuším, co bych chtěl dělat. Medicínu studuji, protože mě zajímá a celkem i baví. Je možné, a já v to trochu doufám, že se mi povede sport i medicínu navzájem propojit, ale to je zatím ve hvězdách. Přemýšlel jsem o sportovním lékařství, ortopedii, ale lákalo by mě dělat i trenéra. Řekl bych, že to nakonec dopadne všechno jinak, ale kdo ví!
Co pro tebe při tak vysokých ambicích znamená úspěch?
Já nikdy žádné ambice neměl. Dělám jen to, co mě baví, a výhra na závodech nebo splněná zkouška je pro mne třešničkou na dortu. Záleží, jak má člověk nastavené hodnoty. Pro mne je úspěch v něčem naprosto jiném, ale to si nechám pro sebe.
Máš ještě nějaké jiné záliby?
Tak asi jako každý... Počítač, internet, seriály, občas zajdu na punkový koncert, a sem tam dokonce přečtu knížku.
Díky, Jirko, za rozhovor a nezbývá než ti popřát, ať – jak sám říkáš – to nějak dopadne!
-aš-
