Kardiologie je hezký obor, tvrdí nový přednosta Kardiologické kliniky prof. Petr Ošťádal. Jak po klinické stránce, kde jsou téměř okamžitě vidět výsledky lékařského snažení, tak po stránce vědecké. Tam se zas nabízí široká paleta jak klinického, tak experimentálního výzkumu. Sám se k oboru dostal tak trochu náhodou, ale kardiologie ho s o to větší silou zcela pohltila. Současným studentům a studentkám nabízí, ať také přijdou zjistit, zda by i pro ně kardiologie nebyla to pravé.
Kdy jste poznal, že kardio je vaší srdeční záležitostí?
To bychom se museli vrátit ještě do doby mého studia. Studoval jsem 2. lékařskou fakultu a dlouho jsem si myslel, že se budu zabývat imunologií. Moc mě bavila. Od druhého ročníku jsem chodil na teoretickou imunologii do Mikrobiologického ústavu AV k panu prof. Šterzlovi. Nicméně zhruba ve 4. ročníku jsem s hrůzou zjistil, že jsem UŽ ve 4. ročníku a ještě jsem nepíchal žádnou injekci a s klinikou jsem nebyl vůbec v kontaktu. V tu chvíli jsem se domluvil a začal jsem chodit na tehdejší koronární jednotku Interní kliniky, a to mě naprosto pohltilo. Docházel jsem tam, a následně i na oddělení intervenční kardiologie, ve volných chvílích pak až do konce studia několikrát týdně. Výsledkem bylo, že státnici jsem skládal s počty některých výkonů, které jsou potřeba pro atestaci z kardiologie. Čili tehdy už jsem věděl, že klinická kardiologie je to, čemu se chci věnovat.
Budete i vy tak takhle otevřený ke studentům a studentkám, kteří by si to k vám chtěli přijít jen zkusit, i když si ještě nejsou jisti, zda by se kardiologii chtěli věnovat?
Rozhodně. Pro studenty, kteří budou mít o kardiologii zájem, tady jsou a budou dveře otevřené dokořán. Jsem přesvědčen, že nejen já, ale i další lékaři Kardiologické kliniky budou vítat všechny, co o kardiologii projeví zájem už za studií. Myslím si, že je to cesta, jak se dneska ke kardiologii dostat a já osobně to budu podporovat, jak jen budu moct.
A když zájem není úplně vyhraněný a v průběhu zjistím, že to není pro mě. Bude to hodně blbý?
Vůbec ne. Takový je život. Nezanevřeme na studenta, který se k nám přijde seznámit s kardiologií, ale bude se ve finále věnovat něčemu jinému.
Je nějaký předpoklad, který medik či medička musí mít, aby se na kardiologii hodil?
To si nemyslím. Na kardiologii se hodí jak blonďáci, tak tmavovlasí (já sám mám vlasů minimum a také dělám kardiologii). Není žádná zásadní vlastnost, která by byla pro kardiologii zcela nutná (to samozřejmě platí pro studenty medicíny). Kardiologie nabízí celou řadu subspecializací, od invazivních po neinvazivní, a každý se zájmem o tento obor si tak může najít uplatnění, které mu bude vyhovovat.
Co kardiologie vyžaduje od člověka, který se jí chce věnovat, a co naopak nabízí?
Kardiologie je obor poměrně široký, rychle se vyvíjející, a pokud má člověk udržet krok s tím, co je aktuální, tak je potřeba neustále se vzdělávat. Bez toho to v současné době nejde. Věřím, že velmi podobné to je i v jiných oborech. Na druhou stranu kardiologie nabízí alespoň pro mě zcela nádherné pocity. Dokáže zvrátit onemocnění, které by bez zásahu a bez pomoci kardiologa zcela jistě skončilo fatálně. Dokáže zachránit život a někdy i vyléčit zcela bez následků. To, že medicína zahraňuje životy, platí pro různé obory. Ale v oblasti kardiologie to je zcela hmatatelné. K nám se dostávají nemocní, kteří jsou bez krevního oběhu, kterým srdce netluče. A všichni víme, že bez tlukoucího srdce se žít nedá. Nicméně kardiologie ukázala, že alespoň na chvíli to jde. Pokud využijeme některé možnosti současné akutní oběhové podpory, tak dokážeme i takovouhle kritickou chvíli překonat a nemocného, kterému srdce netlouklo, můžeme vrátit i do plného života. Je to krásný pocit, pokud se něco takového povede. Možnosti, které v tomto ohledu kardiologie nabízí, jsou zcela unikátní.
Pro mnoho lidí kardiolog = infarkt. Jak moc brutální zkratka to je?
Kardiolog se nestará pouze o infarkt. Ale ischemická choroba srdeční zůstává největším zabijákem v České republice. Na nemoci srdce a cév v České republice umírá více než 40 procent jedinců, a přestože ta čísla klesají, tak úmrtnost stále zůstává vysoká. Pro představu je asi 3x vyšší než třeba ve Francii. Počty infarktů v posledních letech sice klesají, nicméně infarkt zůstává situací, kdy jde o přímé ohrožení života. V současné době se nemocniční mortalita pohybuje někde mezi 5 a 6 procenty. Výrazně se to snížilo oproti minulosti, ale pořád je to vysoké číslo. Navíc se předpokládá, že část pacientů s infarktem zemře dřív, než se do nemocnice dostane. Infarkt ale jistě není jedinou diagnózou, o kterou se současná kardiologie stará.
Co jsou ty další?
Jsou onemocnění, jejichž výskyt v poslední době prudce narůstá. Jedním z nich je například srdeční selhání. Srdeční selhání je stav, kdy srdeční pumpa není z nejrůznějších příčin bez pomoci léků nebo přístrojů schopná zajistit dostatečné čerpání krve a rozvod kyslíku do dalších tkání a orgánů. Počty pacientů se srdečním selháním prudce narůstají. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je právě dobrá péče o nemocné s infarktem. Nicméně pokud následkem infarktu už došlo k postižení srdeční pumpy, pacient může srdečním selháním trpět. I o pacienty se srdečním selháním se dokážeme postarat lépe než dříve a dokážeme těmto pacientům nejen zachránit život, ale i zlepšit jeho kvalitu. Jinou oblastí, která se rychle vyvíjí a kde se také zvyšuje počet ročně ošetřených pacientů, je arytmologie. Výskyt arytmií a především fibrilace síní prudce narůstá také s rostoucím věkem obyvatelstva. Tady také bude potřeba vynakládat spoustu úsilí. A o co se v kardiologii staráme stále více, jsou i nemocní s chlopenními vadami a nemocní s vrozenými srdečními vadami. Díky dobré péči dětských kardiologů a kardiochirurgů těchto pacientů trvale přibývá. Řada z nich je totiž v dětském věku zachráněna a dožívá se dospělého věku, kdy přicházejí do péče kardiologů, kteří pečují o dospělé. Problematika pacientů s vrozenými srdečními vadami se dostává do popředí i na mezinárodní úrovni.
Dá se jednoduše říci, že kardiolog je ten, co otvírá hrudník, a kardiolog se dostává do srdce jinými cestami?
Myslím si, že v dnešní době už to takhle zjednodušit nejde, i když dřív to šlo. Kardiochirurg se dokáže dostat do hrudníku a k srdci i jinými cestami než jen otevřením hrudníku. Současný trend je miniinvazivní kardiochirurgie a také operace pomocí robotů nebo manipulátorů, kde se operuje srdce bez toho, aby došlo k otevření hrudníku. Na druhou stranu kardiolog se může k srdci a do srdce dostat v řadě ohledů podobně jako kardiochirurg nejrůznějšími miniinvazivními cestami: katetrizačními metodami. Pak bych zmínil ještě jednu věc, která je trendem v kardiovaskulární péči, a to jsou hybridní výkony. Při nich se využívá přístupů jak kardiochirurgických, tak kardiologických kombinovaně tak, aby se ošetřilo to, co se ošetřit má, a současně aby přístup tam byl co nejméně invazivní. Hybridní výkony jsou cestou, která je budoucností kardiovaskulární péče. O tom jsem pevně přesvědčen. Hybridní výkony samozřejmě potřebují speciální vybavení, především hybridní multioborové sály, které takovéto zákroky umožňují provádět. Pevně věřím, že pro potřeby kardiocentra vznikne takový multioborový sál, který v tuhle chvíli ve FN v Motole k dispozici není.
S univerzitou se pojí také vědecká činnost. Jaké jsou možnosti vědecké práce u vás na klinice?
Vědecká produkce tady dlouhodobě byla, ale myslím si, že je potřeba podpořit další vědeckou práci. Jak klinickou, kde se nabízí nejen zpracovávání souborů, které jsou mnohdy unikátní, tak ale i prospektivní výzkum, klinické studie. Tím nemyslím komerční studie zadávané farmaceutickými a dalšími soukromými společnostmi k ověření účinnosti jejich nových léků, přístrojů nebo postupů. Myslím tím původní klinické studie, které jsou iniciované investigátory a které mohou ukazovat zcela neprobádané cesty v současné klinické medicíně. Nicméně myslím, že je potřeba podpory i preklinického výzkumu. V současné době se tady někteří kolegové tomuto výzkumu už věnují. Já sám mám experimentální výzkum velmi rád, považuji ho za nesmírně důležitý a budu se snažit o to, abychom rozvíjeli i tuto část výzkumné práce a spolupracovali na ní nejen s dalšími ústavy 2. LF, ale i s dalšími ústavy v rámci Univerzity Karlovy a s pracovišti Akademie věd. Myslím si, že možnosti pro spolupráci v této oblasti jsou skutečně obrovské. Navíc úroveň experimentálního výzkumu v České republice vůbec není špatná a je tady na co navazovat.
Co aktuálně z vědeckého hlediska zajímá vás?
Své současné vědecké zájmy bych shrnul do třech větších oblastí. První je akutní koronární syndrom a intenzivní hypolipidemická léčba, kde v současné době máme řadu možností, které před patnácti lety nebyly vůbec myslitelné. Zdá se, že pokud budeme využívat dnešní možnosti intenzivní hypolipidemické léčby, tak se nám třeba podaří aterosklerózu respektive proces rozvoje aterosklerózy nejen zpomalit, ale možná i zastavit. Já jsem optimista a věřím, že touto cestou bude možné i zvrácení rozvoje aterosklerózy a de facto aterosklerózu léčit, čímž by se poprvé v historii ateroskleroza jako choroba doposud neléčitelná stala chorobou léčitelnou. Mluvím o nemoci, která je nejčastější příčinou úmrtí v České republice a i přes klesající trend úmrtnosti na nemoci spojené s aterosklerózou zůstává stále vysoká. V této oblasti jsme za poslední roky publikovali několik prací, které se zabývaly léčbou inhibitory PCSK9, což je jedna z forem léčby, která snižuje hladinu cholesterolu. V poslední publikované práci jsme se zabývali metabolickými rizikovými faktory a jejich přítomností u akutního koronárního syndromu a vztahem mezi jejich přítomností a odpovědí na hypolipodemickou léčbu.
Další oblastí je?
Druhou oblastí, která mne z výzkumného hlediska velmi zajímá, jsou stavy s kritickým selháním krevního oběhu, ať už kardiogenní šok nebo srdeční zástava. V této oblasti se výzkumně zabývám možnostmi monitorace kritického hermodynamického stavu. V rámci klinického výzkumu jsme s kolegy jako první popsali možnost využití arteriální tlakové křivky pro kontinuální monitoraci funkce levé komory u kardiogenního šoku. Popisovali jsme i využití near infrared spektroskopie pro monitoraci srdečního výdeje. Druhá část této oblasti jsou možnosti aktivní mechanické oběhové podpory. Tady bych zmínil loni publikovanou studii ECMO CS, což je doposud největší multicentrická randomizovaná studie zabývající se využitím systému extrakorporální membránové oxygenace (ECMO) u nemocných s kardiogenním šokem. V této oblasti pokračujeme v klinickém výzkumu a nyní připravujeme jednoroční sledování v rámci této studie. Doufám, že výsledky budou zveřejněny někdy na podzim. Ale v této oblasti pracujeme i na experimentálním výzkumu, kdy na velkém zvířecím modelu testujeme možnosti mechanické oběhové podpory v nejrůznějších situacích oběhového selhání. To jsou experimenty, které v současnosti probíhají ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou.
A do třetice...
Třetí oblast tvoří výzkum v oblasti neuroprognostifikace po srdeční zástavě, kdy studujeme možnosti, jak nejlépe předpovědět prognózu velmi časně po obnovení krevního oběhu po srdeční zástavě. Dosáhli jsme výsledků, které jsou dnes citovány i v současných guidelines pro stanovení neurologické prognózy po srdeční zástavě. Zabýváme se využitím nových biomarkerů, využitím jejich prognostické hodnoty v kombinaci a měřením hladin ve specifických časových intervalech. Tady také máme několik zcela prioritních výsledků.
To jsou oblasti, kterým se aktivně věnuji v této době a určitě mě budou zajímat i v následujících měsících.
Když jste vstupoval do funkce, několikrát zaznělo: návrat ztraceného syna. Jaké je to být zpátky v Motole?
Je to zvláštní pocit. Jak jsem zmiňoval, studoval jsem tady na 2. lékařské fakultě v letech 1990 - 1996. V roce 1996 jsem ve FN v Motole nastoupil, pak jsem tu deset let pracoval. Poté uplynulo dlouhých 17 let, kdy jsem se sice v malém rozsahu podílel na výuce vnitřního lékařství na 2. lékařské fakultě, ale moje hlavní, klinická práce byla v jiných institucích. Ke 2. lékařské fakultě tedy vztah mám a stejně tak i k Fakultní nemocnici v Motole. Moc si vážím toho, že mi byla nabídnuta možnost se sem vrátit a jsem rád, že tu mohu být. Je to pro mě čest.
Potkáváte tady známé tváře? Své mentory?
Zcela určitě. Se spoustou lidí z Motola dlouhodobě udržujeme přátelské vztahy. Dokonce bych řadu z nich označil za velmi blízké kamarády. Jsem rád, že se zase můžeme potkávat víc. Stejně tak jsem rád, že mohu opět sdílet jedno pracoviště s panem doktorem Alanem, který je v současné době vedoucím lékařem koronární jednotky. Právě on mi byl učitelem, když jsem jako student začal na koronární jednotku docházet. Byl to on, kdo mě učil, jak se zavádí katetry a jak se dělají základní invazivní výkony v kardiologii. Čili za všechno, co udělám špatně, se obracejte na něj ?. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit.
Není tajemstvím, že Motol má ambici vybudovat dospělé kardiocentrum po vzoru úspěšného dětského kardiocentra. Jaká v tom bude vaše role?
V každém případě bych si přál, aby v tom moje role byla co nejaktivnější. Aktuálně se očekává i příchod nového přednosty Kliniky kardiovaskulární chirurgie pana doktora Černého, což je jeden z nejlepších současných kardiochirurgů v České republice. Věřím, že ve spolupráci právě s Klinikou kardiovaskulární chirurgie a s novým přednostou se nám podaří kardiocentrum podle zadání vybudovat. To, co nabízí FN v Motole nenabízí žádná jiná nemocnice v České republice. Možnost návaznosti péče pro nemocné, o které se do dosažení dospělosti stará dětské kardiocentrum, je obrovská příležitost k vybudování zcela unikátního programu. Nicméně FN v Motole nabízí možnosti spolupráce i s dalšími obory v bezkonkurenčním rozsahu. Vybudování kardiocentra totiž vyžaduje těsnou kooperaci s jinými pracovišti, mimo jiné s Klinikou zobrazovacích metod, Klinikou anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Neurologickou kliniku či Interní klinikou. Těch oblastí, kde je potřeba navázat a podporovat spolupráci je celá řada, já se o to jistě budu snažit. Bez téhle součinnosti určitě nepůjde dobré kardiocentrum vystavět. Nicméně věřím tomu, že se nám podaří vytvořit Kardiocentrum, které bude na špičkové úrovni nejen v rámci České republiky, ale i ve srovnání se světem, a udělám pro to vše.
Co kardiocentrum přinese pro fakultní, respektive vědecký směr?
Zastoupení nejrůznějších oborů a špičkových odborníků v rámci 2. lékařské fakulty nabízí velké možnosti mezioborového výzkumu. Já už v tuto chvíli můžu zmínit spolupráci s Neurologickou klinikou, stejně tak spolupráci s Ústavem lékařské chemie a klinické biochemie. Za tu krátkou dobu, co jsem zpátky v Motole, jsme stihli o konkrétní spolupráci diskutovat. Možnosti, které se tu nabízí, jsou skutečně obrovské. Dokonce bych považoval za zcela zásadní chybu, kdyby nebyly využity. Věřím, že se mi toto podaří a že i po té vědecké stránce bude kardiocentrum jak pro 2. lékařskou fakultu, tak pro fakultní nemocnici v Motole jednoznačným přínosem.
Kromě jiného jste i předsedou České kardiologické společnosti, nabízí Česká kardiologická společnost něco vysloveně pro studenty, doktorandy nebo mladé lékaře?
Česká kardiologická společnost má skupinu Kardio 35, jež je zaměřená na lékaře do 35 let. Pro tyto lékaře pomáhá pořádat celou řadu aktivit, které jim ve vzdělávání mohou pomoci, ať už se jedná o konference, sympozia či vzdělávací bloky, které si tato skupina sama navrhuje a Česká kardiologická společnost osloví odborníky, kteří informace předávají. Pomáhá ale také mladým lékařům kardiologie zajistit cestovní granty na konference či kongresy. Teď koncem srpna bude sjezd Evropské kardiologické společnosti v Amsterodamu, kam Česká kardiologická společnost vysílá přes 40 lékařů, což je skutečně velké číslo. Není to záležitost úplně levná, nicméně se podařilo zajistit prostředky pro tolik cestovních grantů. Já jsem za to rád, protože možnost takového vzdělávání je určitě potřebná a Česká kardiologická společnost v tom bude pomáhat i nadále.
Jste přednostou, budete učit, jste předsedou České kardiologické společnosti. To je velký pracovní zápřah, předpokládám, že i hodně stresu. Jak ho kompenzujete?
Jak jen můžu. (směje se) Už se nevěnuji žádnému sportu na výkonnostní úrovni, ale pořád mám pohyb rád. Dělá mi v tomto ohledu velmi dobře. Když to jde, jdu si zaběhat, rád jezdím na kole. Už jsem si našel cestu, jak se dostat do nemocnice s kolem a několikrát jsem tak přijel na kole do práce. Zahraju si tenis. Takže pohyb určitě! Pomáhá mi i práce na zahradě, to je jeden z nejlepších léků na hlavu.
Čím to, že vás v mládí oslovil víc volejbal než basketbal. Nebudeme zastírat, že jste poměrně vysoký...
Já jsem k volejbalu měl blízko, protože můj táta byl volejbalista. Od školních let jsem potom hrál volejbal závodně a ještě jako dospělý jsem nějakou dobu působil v nižších soutěžích. Letos jsme si na dovolené pinkli plážový volejbal. Tomu už v mém podání volejbal nejde říkat, ale tu hru mám pořád rád.
Byla někdy fáze, kdy jste si myslel, že by právě volejbal mohl být vaše životní dráha?
Ne, to určitě ne. Volejbal jsem měl vždycky rád, ale jen jako sport. Nikdy jsem si nemyslel, že se sportem budu živit.
Související články:
Novým přednostou Kardiologické kliniky je Petr Ošťádal
Dětské kardiocentrum má teprve čtvrtého a zároveň nejmladšího šéfa ve své historii
