Dr. Markéta Bloomfield a dr. Zuzana Paračková z Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol. Fotografie: Adam Hříbal (2. LF).
O kategorii Vědci, teoretici a experimentátoři: nejvýznamnější výsledek základního výzkumu Ceny Wernera von Siemense se mluví jako o královské. Letošní první místo putuje na 2. lékařskou fakultu, konkrétně MUDr. Markétě Bloomfield, Ph.D., a RNDr. Zuzaně Paračkové, Ph.D., na Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol.
Do zasedací místnosti motolského Ústavu imunologie se opírá dopolední slunce a z velkých oken přehlédnete celé údolí. Nad hrnkem kávy se tu potkává dr. Markéta Bloomfield se svojí kolegyní dr. Zuzanou Paračkovou. Obě pracují na imunologii, každá však se tímto oborem zabývá z jiného úhlu pohledu. Zatímco dr. Bloomfield líčí, jak tráví čas v ambulanci s malými pacienty, dr. Paračková, která pracuje jako výzkumnice v imunologické laboratoři o patro výš, se směje: „Já už netrpělivě čekám za dveřmi na vzorky.“
Obě se zabývají vzácnými onemocněními imunitního systému, která se vyskytují jen u několika málo pacientů nebo zatím nebyly přesně popsané. „Může jít například o genetickou mutaci, která není úplně známá, nebo není jasné, jak se projevuje a jakou způsobuje nemoc. Nebo zkoumáme onemocnění, kde se třeba ví, co ho způsobuje, ale úplně přesně neznáme jeho dopady na buněčné úrovni. A my popisujeme právě souvislost buněčného prostředí a toho, co se děje přímo u našich konkrétních pacientů,“ vysvětluje společný výzkum dr. Bloomfield. „Já jsem klinická lékařka a Zuzka přírodovědkyně. Našly jsme si k sobě cestu právě přes ty zvláštní případy, protože já jsem měla v ambulanci unikátní pacienty a byla jsem frustrovaná z toho, jak málo vím a že jim nemůžu efektivněji pomoci,“ doplňuje dr. Bloomfield. Jejich spolupráce trvá pět let a bádají spolu nad otázkami, na co vše je možné se u vzácných onemocněních ptát a následně si ověřit v laboratoři. „Chtěly jsme se někam posunout, a vytvořily si proto most mezi mou klinickou prací a výzkumem. Zuzka mě naučila hrozně moc věcí, ke kterým bych se jinak nedostala. A jsem jí za to moc vděčná.“
Taková spolupráce má několik velkých výhod: například čerstvost nabraných vzorků, které se nemusí nikam posílat, putují od pacienta do laboratoře jen o kousek dál v rámci jedné nemocnice. Kliničtí lékaři mají také často problém zapojit se do výzkumu, protože tráví hodně času na ambulanci, a není pro ně jednoduché najít si prostor do něčeho se „ponořit“, stejně jako vypořádat se v jednom člověku s nekonečným procesem papírování.
Právě unikátní přesah z výzkumu do praxe a přímý vliv na životy pacientů ocenila i komise Ceny Wernera von Siemense, složená z rektorů a prorektorů předních českých univerzit, ředitelů ústavů Akademie věd a předsedkyně Akademie věd. „To je moc hezký moment, když můžete základní výzkum hned ověřit v klinické praxi, jak třeba funguje nějaký konkrétní lék,“ vysvětluje dr. Paračková. Společným velkým úspěchem i překvapením bylo už publikování článku o pacientce s Blauovým syndromem. „Ozval se nám totiž sám profesor Blau, po kterém je toto onemocnění pojmenované, a pochválil nás za naši práci s tím, že jsme mu pomohly vyřešit jeho letité dilema,“ vypráví dr. Paračková. Dr. Bloomfield zase vzpomíná, že u dítěte se závažnou bakteriální infekcí přišly na vzácnou příčinu v imunitním systému, která u něj nedovoluje vytvářet CRP, jehož zvýšení avizuje infekční nákazu a řídí se podle něj do velké míry léčba antibiotiky. „Pro toto dítě je tedy životně důležité, aby jeho lékař věděl, že se u něj nemůže orientovat podle CRP a musí použít jiné testy. U pacientů se vzácnou geneticky podmíněnou zvýšenou náchylností ke kvasinkám jsme pak také vůbec poprvé popsaly buněčné změny v jejích vrozené imunitě a věnovaly se efektivitě a bezpečnosti nové léčby molekulou zasahující přímo do postižené dráhy v jejich buňkách,“ doplňuje dr. Bloomfield.
A jak obě imunoložky naloží s odměnou za svoji práci, kterou dostaly od nadace Wernera von Siemense a jež není vázána na další konkrétní výzkumné záměry? Zuzana Paračková uvažuje o potápění se žraloky nebo „zenování na Bali“. „Záleží, zda se budu potřebovat nabudit nebo uklidnit před dalšími projekty,“ vysvětluje se smíchem. Markéta Bloomfield by odměnu ráda využila na financování zahraniční stáže… „a permanentku do sauny. Na dlouho!“
Kde brát motivaci pro vědeckou (SPOLU)práci?
Zuzana: Možná je to trochu klišé, ale určitě neztrácejte svoji vědeckou zvědavost, bez ní to totiž nejde. Jestli máte možnosti, experimentujte co nejvíc, zkoušejte různé přístupy k problémům. Vznikne z toho plno slepých uliček, ale díky nim se toho naučíte víc, dojdete dál, získáte důvěru ve svoji práci a potřebnou pokoru vůči práci ostatních.
Markéta: Jedna ze základních podmínek a zároveň krásná součást úspěšné vědecké práce je SPOLUpráce. Snažte se obklopit spolehlivými lidmi, kteří vás budou inspirovat, vedle nichž budete sami přirozeně chtít být nejlepší možnou verzí sebe sama. Vzájemně se učte konstruktivně kritizovat a bez urážky kritiku přijímat – a co si budeme povídat, jednou za čas se, stejně jako my, zcela nekonstruktivně a emotivně pohádejte. Podporujte se v odvaze vyjít se svojí prací na trh a čerpejte radost nejen ze svého úspěchu, ale i z úspěchu druhých, pak se bude násobit. Nakonec, cíl je přece společný.
MUDr. Markéta Bloomfield, Ph.D.
Po promoci se věnovala pediatrii ve Fakultní Thomayerově nemocnici a na 1. LF UK v Praze, od roku 2016 pracuje na Ústavu imunologie FNM a 2. LF UK jako lékařka, od 2019 se se specializací v Alergologii a klinické imunologii zaměřuje především na problematiku vrozených poruch imunity. V roce 2023 získala Ph.D. v oboru Biologie a patologie buňky se zaměřením na genetické poruchy vrozené imunity. Pracuje jako pedagožka pregraduální a postgraduální výuky na 1. a 2. LF UK, je také členkou Expertní pracovní skupiny Národní imunizační komise MZČR, Evropské společnosti pro primární imunodeficience (ESID), České Pediatrické společnosti ČLS JEP a České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP.
RNDr. Zuzana Paračková, Ph.D.
Studovala fyziologii buňky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během Ph.D. studia v oboru imunologie se věnovala vrozené imunitě u dětí s diabetem mellitem 1. typu. Její disertační práce byla oceněna Cenou Josefa Hlávky, v mezičase se také věnovala výzkumu genetických poruch vrozené imunity, který byl oceněn Cenou Wernera von Siemense 2022. Je členkou České imunologické společnosti, nositelkou Ceny Jaroslava Šterzla a nadšený fanoušek a přispěvatel do iniciativy Zeptej se vědce.
