28. března 2007 uplynulo sto let od narození vynikajícího českého chirurga profesora Bohuslava Niederle, DrSc. Je nepochybně jednou z významných osobností české kultury 20. století, nejen ve vlastním oboru, ve sféře akademické, ale v jejím širším pojetí. Niederlovo jméno je dodnes s uznáním vyslovováno v chirurgickém světě, v celé medicíně a také sestrami. Je příkladným průkopníkem odborného vzdělávání chirurgických sester a instrumentářek. Za hranicemi byl profesor Niederle uznáván jako reprezentant české chirurgie i v málo příznivé době: byl členem Société Internationale de Chirurgie, International College of Surgeons, čestným členem International Board of Proctology, členem korespondentem Societa Italiana di Chirurgia a zakládajícím členem a národním delegátem Collegium Internationale Chirurgiae Digestivae.
V čele motolské chirurgie stál profesor Niederle bezmála 30 let, od roku 1945 do roku 1974. Skromně vybavené oddělení dokázal změnit na kliniku, poskytující chirurgickou péči v širokém rozsahu a na nejvyšší tehdy dosažitelné úrovni, dodnes vnímanou ve vědomí chirurgické obce kromě jiného jako místo vědeckých obhajob v chirurgických oborech. Jeho monografie, učebnice, překlady, články v časopisech a přednášky dokládají šíři a hloubku jeho zájmu. Jsou obdivuhodným publikačním odkazem, který je dobře čas od času znovu připomínat. Byl vždy a zůstal i nyní aktuální; vypovídají o tom nejen citace Niederleho v soudobých pracích, ale také nové publikace původně Niederlových témat. Odchod z aktivní chirurgické činnosti využil pan profesor k práci na svých vrcholných publikacích, dodnes v řadě ohledů nepřekonaných a nezastupitelných pro chirurgické vzdělání a myšlení. Psaní a publikování ho provázelo do posledních chvil.
Není snadné připomenout znovu dílo a osobnost profesora Niederleho. Jeho život, profesní dráha a soupis díla byly podrobně zaznamenány v dřívějších laudací a blahopřáních. Panu profesorovi dopřál osud skutečně dlouhý, plodný a bohatý život, který dokázal ku prospěchu všech využít. Zdravicí k padesátinám, prvému významnému životnímu jubileu, se k tehdejšímu docentovi hrdě přihlásil na stránkách Rozhledů v chirurgii akademik Arnold Jirásek, k šedesátinám s obdivem a úctou jeho žáci. K sedmdesátinám a osmdesátinám mu přál obsáhle profesor Zdeněk Šerý a současně podal opětovně doplněný přehled Niederlova díla. K dalším jubileím a při skonu pana profesora Niederleho psali další: profesoři Mařatka, Antoš, Hájek a Dvořák, do časopisu sester já. Devadesátiny pana profesora, jeho vyznamenání zlatou medailí Univerzity Karlovy a Purkyňovou cenou, byly příležitostí k dalším přáním i přehledům jeho díla také v jiných respektovaných periodicích. K nejrozsáhlejším, nejpodrobnějším a nejzasvěcenějším patří ty, které psal profesor Koutecký.
Ubývá pamětníků, kteří v blízkosti a pod vedením pana profesora pracovali, i těch, kteří se účastnili odborných setkání, především chirurgických nebo gastroenterologických, na nichž jako přednášející či diskutující pan profesor vystupoval. Byl jsem pravděpodobně poslední, koho profesor Niederle přijal na kliniku, tehdy jako „pomocnou vědeckou sílu“. Dodnes si s podrobnostmi pamatuji na atmosféru jeho pracovny, kde mne přivítal a na pozorný a zkoumavý pohled i na to, jak jsem okamžitě dostal první úkoly. Až časem jsem přicházel na to, že podobné pocity asi prožívali všichni, a že v důsledcích nás všechny vedly k vyšším nárokům na sebe samé. K tomu odpovědnost, mravnost, oddanost oboru a myšlence, vysoká profesionalita v praxi a v teorii, sečtělost a kultivovanost, jistota, že je v každé situaci nejlépe připraven, to vše činilo z pana profesora osobnost respektovanou na klinice, v nemocnici, na fakultě a také ve společnosti. K tomu přispěla nepochybně také rodina, která ho podporovala a jejíž úroveň ho předurčovala a zavazovala k pokračování chirurgické i společenské tradice. Pamětníci vysoko oceňují profesora Niederle jako učitele i examinátora, jako vynikajícího rétora i výborného debatéra, těžko překonatelného a kvalifikovaného protivníka při obhajobě nesouhlasného názoru. Ač šetřil chválou, všichni se shodují, jak se kteréhokoli člena týmu dokázal pan profesor zastat nebo projevit svůj souhlas a podporu. S dokonalou pamětí si nás uvědomoval i po létech, kdy byl mimo kliniku, věděl, co kdo z nás dělá a jak. To platilo i o sestrách, jimž byl oporou a které ho přízní provázely až do konce jeho života.
Profesor Niederle byl všestranně vzdělaným chirurgem praktikujícím v celé šíři oboru, tedy i v novějších chirurgických specializacích, např. v neurochirurgii, urologii či traumatologii. Méně již je známo, že se podílel na koncepci a budování pražského zdravotnictví a že významně přispěl k rozšíření kapacity fakultních pracovišť všestrannou podporou vzniku nové motolské nemocnice. Myšlenka nové nemocnice pro dospělé však byla naplněna až ve druhé polovině devadesátých let.
S vědomím chirurgické sounáležitosti a s hrdostí, že motolská chirurgická klinika má již čtyřiapadesátý rok své místo mezi předními českými chirurgickými pracovišti, považuji za čest i za povinnost připomenout jubileum pana profesora Niederle a přihlásit se k němu.
Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc.
Chirurgická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha
