Sára Zubinová, studentka 4. ročníku Všeobecného lékařství, strávila letní stáž na univerzitě v Beni Suef v Egyptě.
V září jsem vyjela na měsíční klinickou stáž do Egypta. Očekávání jsem žádná moc neměla, o Egyptě jsem věděla jen hrubé základy. Jela jsem tak trochu naslepo. A o to víc se mi pak zdál Egypt barevný a jedinečný.
Každý den byl pro mě dobrodružstvím. A tím nemyslím jen výlety, při kterých jsem tuto zemi na severovýchodě Afriky procestovala křížem krážem na všechny světové strany. Dobrodružství jsem stačila zažít už jen ve svém ubytovacím městě Beni Suef, které se nachází přibližně 115 kilometrů jižně od Káhiry u pobřeží Nilu. Cestování autem i přecházení silnice tu pro mě bylo adrenalinovým sportem. S místními jsem se každý den snažila domluvit pomocí své jazykové výbavy o pouhých třiceti arabských slovíčkách, což byl stále bohatší slovník než ten anglický průměrného Egypťana. O svých bojích se šváby, zběsilé jízdě na koni v Gíze s pohledem na pyramidy a zřídkakdy fungující elektřině na našem studentském bytě se nebudu radši ani rozepisovat, tohle moje povídání přece jen někde musí skončit. K těmto mírným egyptským výstřednostem ale patřili i místní velice pohostinní a vřelí lidé, které si prostě musíte zamilovat. I když jsem měsíc žila v konzervativním městě, ve kterém jsem například musela nosit dlouhé rukávy a kalhoty, považovala jsem Beni Suef za svůj druhý domov.
K mému výjimečnému měsíčnímu pobývání v Egyptě rozhodně přispěl můj tutor Attia Ashraf, specializací všeobecný chirurg, a jeho manželka doktorka Amany, anestezioložka na téže klinice. Doktor Ashraf si nás – mě a ještě další dvě stážistky a zároveň mé spolubydlící – vzal na celý měsíc pod svá křídla na své vlastní soukromé klinice všeobecné chirurgie. Každé dopoledne jsme sledovaly operace, které byly opravdu různorodé. Měly jsme možnost vidět širokou škálu zákroků od apendektomie, přes radiofrekvenční ablaci varikózních žil, až po amputaci gangrenózního prstce. Odpoledne jsme trávili s doktorem Ashrafem v jeho ordinaci. Zde nás bral ke svým případům, na kterých nám ukazoval své postupy vyšetření a diskutoval s námi o možnostech terapie. Hrubá většina pacientů se potýkala s komplikacemi DVT či diabetu (čemuž se člověk opravdu nediví, když vidí, kolik a co dokážou Egypťani za jeden den sníst). K tomu všemu nás neváhal doktor Ashraf učit základům chirurgického šití, když zbyl mezi operacemi a ordinací čas.
Významnou součástí mé stáže bylo i cestování. Jak už jsem naznačila na začátku, procestovala jsem Egypt od severu k jihu, od západu k východu. Všechny výlety – víkend v Káhiře, plavba po Nilu s návštěvou historicky významných měst Aswan a Luxor i výlet za Rudým mořem, potápěním v Dahabu a nočním výšlapem na nejvyšší horu Egypta St. Catherine byly ohromné a doporučila bych je každému. Ovšem s tím, že se ale musíte naučit rázně odmítat místní neoblomné pouliční prodavače a obchodníky. Nejvíce jsem si ale užila první víkend ve městě Siwa, které leží blízko u hranic s Libyí. Asi nikdy nezapomenu ten pocit, kdy jsme se – přiznávám, že trochu nezodpovědně – projížděli po nádherné poušti v džípech, sjížděli písečné duny na sand boardech a udělali si piknik při západu slunce. No neber to!
O své měsíční stáži v Egyptě bych mohla s pocitem nostalgie psát i mluvit do konce věků. Každopádně bych chtěla i zde vyjádřit svoji neskonalou vděčnost všem, kteří se o mně v Egyptě starali, i těm, díky kterým jsem se tam vůbec dostala. I když to může znít pateticky, místní lidé se postarali, abych se v Egyptě cítila jako doma a aby moje zkušenost byla naprosto jedinečná a nenahraditelná.
Na závěr bych ještě chtěla všechny ponouknout, pokud váhají, jestli se mají na stáž přihlásit, aby tak rozhodně učinili. Stáž nespočívá jen v tom, že se podíváte do cizí země. Setkáte se se zahraniční medicínou, ohromně si rozšíříte svoji zónu komfortu, oprášíte či se možná začnete učit novému cizímu jazyku, a pokud budete mít štěstí jako já, odvezete si nějaké suvenýry spolu s nejlepšími vzpomínkami na neuvěřitelný měsíc, který byste si nejradši zopakovali.
