Anna Círková, studentka 5. ročníku Všeobecného lékařství, strávila semestr na Erasmu v Norsku. Píše esej a posílá fotky.
O tom, že bych někdy chtěla vyjet na Erasmus, jsem měla jasno už na střední škole. V té době jsem totiž vycestovala na rok do USA a život v zahraničí (aspoň dočasný) mi zachutnal. Erasmus se tedy nabízel jako skvělá možnost tuhle zkušenost zopakovat. O tom, že bych chtěla do Norska, jsem měla jasno někdy od druháku, když jsem při pročítání článků starších studentů narazila na tento blog. Zbývalo tedy jen počkat do čtvrťáku, na jaře podat přihlášku a pak si v páťáku zabalit kufry a 2. ledna 2024 odletět na sever.
Univerzita (NTNU) pro nás, erasmáky, měla od 3. ledna totiž přichystaný Welcome week. Rozhodně všem, které severní vítr taky do Norska zavane, doporučuji, aby se téhle akce zúčastnili. Je to skvělá příležitost, jak se seznámit s dalšími studenty. A nejlepší na tom je, že je to akce univerzitní, nikoliv fakultní, takže má člověk možnost narazit i na někoho jiného, než je další medik. Anebo spíš během Welcome Weeku ani moc jinou možnost nemá. NTNU je totiž jedna z největších norských univerzit a její hlavní zaměření je technické. Pro představu – ročně sem přijede kolem 2000 erasmáků, z nichž je mediků jen asi 40–50. V letním semestru nás bylo jedenáct.
Asi nikoho nepřekvapí, že jsem během „seznamováku“ žádného dalšího medika nepotkala. Moje „Erasmus family“ tak sestávala ze strojaře, stavaře, biochemičky a dvou ajťáků. Logicky pak ve volném společně tráveném čase ani medicínu řešit nešlo, což bylo velmi osvěžující. Co se ale dělat dalo, bylo objevovat krásy Norska. A že jich je. Samotný Trondheim je třetím největším norským městem, leží na břehu jednoho z největších fjordů a jeho dominantou je jednoznačně Nidarosdomen, největší gotický chrám celé Skandinávie.
Univerzita pak disponuje celou řadou studenty provozovaných chatiček, které si můžete za malý poplatek na víkendy (nebo i jiné dny) pronajmout a vyrazit s batohem do norské divočiny. Výletit se dá samozřejmě i do vzdálenějších míst. Já jsem navštívila třeba Oslo, Ålesund, Røros, Lofoty nebo nedaleké Švédsko. Na své si tu přijde opravdu každý, o krásná místa tu doslova zakopaváte na každém kroku.
Co se samotné výuky týče, do Norska se jezdí v páťáku, protože rozvrh nejvíc odpovídá tomu našemu. Vzhledem k tomu, že Norové nemají (aspoň v Trondheimu) anglickou paralelku, výuku absolvujete přímo s norskými spolužáky. Ale nebojte, norsky se kvůli tomu učit nemusíte. Norové mají totiž takovou jednu vychytávku, a to, že místo předmětu Anglická lékařská terminologie mají prostě jeden semestr vyučovaný komplet v angličtině. Dopředu je tedy jasně dané i to, jaké předměty tam budete mít, protože se zapisujete právě do toho konkrétního semestru.
Norský systém výuky se od našeho liší především v organizaci. Tři dny v týdnu jsou přednáškové a účast na nich je dobrovolná. Zbylé dva dny je praktická výuka. Na ní jsme byli rozřazení do něčeho, jako jsou naše kruhy, jen s tím rozdílem, že maximum bylo osm lidí na skupinku, k pacientům jsme chodili na oddělení po dvou, na ambulancích jsme měli přiřazené i pacienty one on one.
V rámci praktické výuky jsme měli i „skills laby“, kde jsme jednotlivé úkony (např. gynekologické vyšetření, zavádění IUD, cévkování) nacvičovali nejdříve na figurínách. Každý týden jsme také měli PBL lekce (Problem based learning), kde jsme pod vedením lékaře ve skupinkách procházeli kazuistiky a snažili se přijít na správný postup, diagnózu i léčbu.
Zkouška je na konci semestru jen jedna. Ze všeho dohromady. Má písemnou a praktickou část, tzv. OSCE (Objective Structured Clinical Exam). Jinde ve světě je to docela běžná věc. Třebaže jsem před ní měla velký respekt, nakonec se to dalo v pohodě zvládnout a bylo fajn si to vyzkoušet. Celkově byli všichni velmi milí a vstřícní, systém výuky dopřává přes semestr více volného času a mně osobně vyhovoval.
Norsko je krásná země, kde se krajinou líbezně line vůně všemi milovaných skořicových šneků, kde snad každý plete svetry (ať už v autobuse, nebo na přednášce) a kde máte, tak jako na každém Erasmu, možnost zažít nezapomenutelný semestr, poznat skvělé lidi a vidět kus světa. A že budete muset prodlužovat studium o jednu, dvě státnice? Ono se to několikaměsíční zpoždění v součtu let ztratí, získáte prázdniny navíc a hlavně, zažijete něco, co vám už nikdy nikdo nevezme. Erasmus.
Jeďte. Stojí to za to. Fakt.
