Simona Trnková, studentka 5. ročníku Všeobecného lékařství, strávila semestr na Erasmu v Polsku. Píše esej a posílá fotky.
Polovinu pátého ročníku jsem se rozhodla strávit na zahraničním studijním pobytu a moje volba padla na malebný a vlastně celkem nedaleký Krakov. Hlavní motivací výjezdu do zahraničí pro mě bylo zlepšení komunikačních dovedností v angličtině. Když jsem toto své očekávání někomu sdělila, velice často se objevila otázka: „A proč zrovna do Polska, tam angličtinu ani nepotřebuješ, ne?“
Naopak, angličtina byla po celou dobu mým hlavním komunikačním jazykem, jelikož jsem se pohybovala převážně v mezinárodním prostředí – ať už je tvořili ostatní studenti, kteří přijeli na Erasmus, nebo moji spolužáci z anglické divize studia, již jsem navštěvovala. Při praktických cvičeních byla navíc podobnost polštiny a češtiny výhodou, a to ve chvílích, kdy jsem pacientům rámcově rozuměla, a nebyla tak odkázaná pouze na překlad do angličtiny od vyučujícího nebo polsky mluvícího kolegy.
Krakowska Akademia im. Andrzeja Frycza Modrzewskiego byla založena roku 2000, její lékařská fakulta dokonce až roku 2016, a já tak měla možnost vyzkoušet si studium v takto mladé instituci. Její kampus leží nedaleko městského centra a nachází se v něm všechny univerzitní budovy. Kromě učeben zde najdete i knihovnu se studovnou, kavárnu nebo menzu. Naše výuka probíhala částečně online, částečně na univerzitě a částečně v několika krakovských nemocnicích. Časové rozvržení jednotlivých přednášek a seminářů bylo spíše nesystematické, náš rozvrh vypadal každý týden jinak a přiznávám, že tento aspekt mi příliš nevyhovoval. Na druhou stranu musím vyzdvihnout praktickou výuku některých předmětů. Obzvláště semináře z hematologie nebo revmatologie, které byly velmi edukativní a vyučující se při nich snažili být co nejvíce nápomocní. A nechci opomenout ani dvoutýdenní stáž u rodinného lékaře, což je systém primární zdravotní péče, jenž v sobě slučuje praktického lékaře pro děti i pro dospělé a který je zaveden v některých evropských zemích včetně Polska. I zde jsem byla velmi spokojena se snahou lékařů nám zprostředkovat co nejvíce poznatků a co nejvíce praktických zkušeností. Zkoušky jsme skládali během zkouškového období v druhé polovině června a probíhaly převážně formou testů, pouze jeden předmět byl zakončen ústní variantou zkoušky.
Pokud bych se měla vrátit zpět k otázce, proč jsem si jako své dočasné studijní město vybrala zrovna Krakov (pominu-li praktické záležitosti, jako je možnost studia v angličtině nebo kompatibilita studijního plánu), v odpovědi by jistě nechyběla zmínka o jeho krásném historickém centru a celkově zajímavé a pestré historii. S částí krakovských dějin a památek jsme se seznámili během orientačního týdne, který si pro nás, přijíždějící studenty, univerzita přichystala.
Během prvních dní jsme tak prošli hlavní náměstí s Mariánským kostelem, galerii polských umělců 19. století, Wawel i nedaleký solný důl Wieliczka. Tímto týdnem ale objevování Krakova a jeho okolí samozřejmě nekončilo. S dalšími studenty jsme v průběhu celého semestru navštívili například jezero Zakrzówek, krakovské mohyly, čtvrť Kazimierz, některé z mnoha pěkných kostelů, parků nebo kaváren a ochutnali pierogy, żurek i zapiekanki. Z delších výletů mimo Krakov nemůžu nezmínit návštěvu Wroclawi, horského jezera Morskie Oko a koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.
Jednou z dalších motivací pro účast na programu Erasmus+ byla touha po zkušenosti s delším pobytem v zahraničí a zároveň snaha překonat strach s tím spojený. Strach byl překonán, pobyt vykonán, úkol splněn. Vzpomínek zůstává spousta a jednoznačně převažují ty pozitivní, vykročení ze své komfortní zóny tedy považuji za vydařené.
