Studentka 3. ročníku Všeobecného lékařství Anežka Marko (na titulní fotografii vpravo) strávila letní stáž v univerzitní nemocnici v Salamance ve Španělsku. Píše esej a posílá fotografie.
V srpnu 2019 jsem absolvovala klinickou stáž na dětské chirurgii v Univerzitní nemocnici v Salamance.
Univerzita v Salamance je čtvrtou nejstarší evropskou univerzitou a nejstarší univerzitou Španělska, byla založena v roce 1218 a studovali tady například Hernán Cortés (práva) nebo Miguel de Unamuno (filosofii a literaturu). Ve městě pobývali také spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra nebo třeba Kryštof Kolumbus.
Jistě si proto dovedete představit, že ulice středu města, které se sbíhají k nádherné gotické (původně románské) katedrále, původní historické prostory univerzity, působí stále kouzelným dojmem středověkého centra vědění. Večerní procházky uličkami jsme si proto velmi užívali.
Univerzitní nemocnice je oproti tomu poměrně moderní a nyní se dostavuje celé nové křídlo. V nemocnici se mi velmi věnovali, nechali mě umýt se téměř ke každé operaci a během dní, kdy nebyl obsazený operační sál, jsem se účastnila konzultací a mohla vyšetřovat děti. Bylo skvělé, že jsem téměř všemu rozuměla, a orientovala se tak v případech a v tom, o čem se v ordinaci mluvilo. Řekla bych, že mě i paní doktorka, co mě měla na starost, hrdě představovala jako studentku z Čech. Na oddělení byli čtyři chirurgové: dva lékaři a dvě lékařky, kteří se v letním provozu střídali po dvojicích. Všichni mi přišli sympatičtí, ale přístup mojí tutorky Carmen k dětem mi přišel nejlepší; někdy jim v ordinaci i zpívala, aby u vyšetření neplakaly.
V nemocnici jsme často bývali od osmi až do tří hodin odpoledne. Volný čas jsem se snažila trávit v La casa de las conchas, „Domě u mušlí“. Je v něm totiž městská knihovna a já se snažila, alespoň někdy, studovat na nesplněnou zkoušku z patologie.
Večery jsme většinou trávili s ostatními studenty v některém z tapas barů a následnými toulkami městem. Nejčastěji jsme došli ke katedrále a také nejstarším budovám univerzity. K hlavní fasádě univerzity se totiž váže legenda. Fasáda je nádherně zdobená a mezi různými ornamenty můžete najít také malou žabku, jež, pokud ji najdete, přináší štěstí (hlavně u zkoušek). Proto na náměstíčku před portálem postávají hloučky studentů nebo turistů, kteří ji hledají. I já ji našla!
Španělská gastronomie v čele s tradičním jamónem mi velmi chutná, a tak jsem alespoň nabrala ztracená kila po náročném zkouškovém období třetího ročníku. Ochutnali jsme různé španělské sýry i nejtradičnější tapa, která se dělá z býčího ocasu. A díky Josému, spolubydlícímu ze Španělska, jsme se naučili sangríu připravovat doma.
Celkově jsem si stáž v tomto klenotu Španělska moc užila. Sešla se nás výborná parta lidí z Čech, Turecka, Srbska, Číny, Jordánska i Španělska. Měli jsme pěkný byt a v nemocnici se mi také líbilo. Jedině bych vytkla, že španělská pobočka IFMSA neměla v srpnu v Salamance žádného člena, který by se nám mohl věnovat, ale i tak jsme si program udělali pestrý a o víkendech cestovali do španělského i portugalského okolí. Stáž ve španělské Salamance bych doporučila hlavně všem, kteří již mají nějaké základy španělštiny, a mohou se tedy dobře domluvit s lékaři i pacienty. Ale ostatním, kteří mají rádi výzvy, ji doporučuji také, protože je to opravdu kouzelné město.
