Student 5. ročníku Všeobecného lékařství René Novysedlák strávil letní stáž v Atlantic General Hospital v Berlině ve Spojených státech. Píše esej a posílá fotografie.
Titulní fotografie: Pohled na budovy Hudson Yards, Manhattan.
Fotografie na této stránce: Archiv autora.
Je čtvrtek čtvrt na osm ráno, sedím v autě vedoucího lékaře místní chirurgie. Pěšky mi cesta trvá třicet minut, a tak se nabídl, že mě vyzvedne. Za chvíli začíná pravidelná multidisciplinární „tumor konference“, kterou vede. Během 45 minut lékaři příslušných oborů prodiskutují, jak pokračovat v léčbě pěti pacientů. První tříselní kýla se operuje v půl deváté, takže zbude čas zkontrolovat několik ležících pacientů. Ranní hlášení není. Není potřeba. Na oddělení pracují jenom dva všeobecní chirurgové.
Pohled na jednu ze tří televizních obrazovek říká, že je dnes naplánovaných dvacet operačních výkonů na čtyřech sálech. Lékař, který mě má na starosti, z toho dělá skoro polovinu. V 8.25 se operační tým myje k první kýle. Na další operace stačí vydezinfikovat ruce roztokem a vklouznout do sterilního superlehkého pláště, který v kombinaci s klimatizací zajistí, že se téměř nepotíte ani při fyzicky náročnějších výkonech. Po vstupu lékaře na sál pověřená sestra všem sdělí potřebné informace o pacientovi včetně zkrácené anamnézy, alergií apod. Poté začíná samotná operace.
„Moje“ nemocnice je centrem bariatrické chirurgie, proto jsem měl možnost detailněji se seznámit s průběhem celého procesu chirurgické léčby obezity: od první návštěvy pacienta v ordinaci po pravidelné kontroly léta po výkonu, vidět několik velice zajímavých případů a dozvědět se praktické rady, které v učebnicích nepíšou. Velkou část operačního programu tvoří žaludeční bypass, tubulizace žaludku, další střevní operace a také cholecystektomie. Těch je opravdu bohatě, můj mentor patří do top 10 lékařů ve Spojených státech podle počtu vyoperovaných žlučníků za poslední rok. Devadesát procent všech operačních výkonů je zde provedeno laparoskopicky.
U operačního stolu je jenom jeden lékař-operatér. Kameru drží technik, který taky šije, punktuje, všechno připravuje a uklízí. Než došije poslední kožní steh, operatér stihne napsat protokol. Tedy spíš nadiktovat, software mluvené slovo totiž okamžitě převede na psaný text. Pak směřuje o místnost vedle, kde čeká rodina operovaného. Tam stručně sdělí informace o průběhu operace a následném postupu. Než začne další operace, krátce navštíví pacienta, který ji má podstoupit, a zodpoví dotazy jeho a rodinných příslušníků. Převážná většina pacientů jde domů v den výkonu nebo druhý den po operaci, na delší dobu v nemocnici zůstávají jen komplikovanější pacienti (asi 20 procent).
Operační výkony jsou běžně plánované od osmi ráno a poslední začínají v pět odpoledne. Ve službách se střídají dva lékaři, ti jsou ale doma a v případě potřeby zkonzultují pacienta telefonicky nebo přijedou. Tzv. „on-call“ je lékař někdy i čtyři dny za sebou.
Technická vybavenost nemocnice připomíná spíš velkou univerzitní nemocnici než malou regionální. V kombinaci s vysokou odborností a nasazením lékařů umožňuje provést i složitější výkony. Výkony jako třeba TURP jsou tady považované za zastaralé a nahrazovány operací laserem.
Na chirurgické ambulanci potkáte v čekárně jenom objednané pacienty. Po registraci u okénka jsou odvedeni do jedné ze sedmi vyšetřovacích místností, kde čekají na příchod lékaře, PA (physician assistant) nebo NP (nurse practitioner). Vyšetření trvá většinou pár minut, lékař si udělá jen několik málo poznámek na papír, který pak s pokyny odevzdá sestrám. K dokumentaci, která je jen elektronická a zadává se do počítače pomocí hlasového softwaru, se vrací většinou až poté, co jsou všichni pacienti téhož dne ošetřeni.
Pokud zbude čas, a ten většinou zbude, mohou všichni zaměstnanci oddělení relaxovat v místnostech s pohovkami a lednicí vždycky plnou čerstvých sendvičů různých druhů, zákusků, salátů, kávy a nealkoholických nápojů. Všechno jako benefit pro zaměstnance. Oblíbené jsou také promo akce firem, které přinesou jídlo nebo zaplatí večeři pro celé oddělení a během toho prezentují svoje produkty. To poslední se občas vynechává.
Město Berlin (ne, není to v Německu), ve kterém jsem bydlel, má jen několik tisíc obyvatel, malé centrum s vynikající kavárnou, lokálním pivovarem a dobrými restauracemi. Ve dne i v noci je to velice klidná lokalita, což je v kontrastu s nedalekým velice populárním a v létě přelidněným Ocean City. Volný čas jsem trávil většinou procházkami po okolí, při dobré kávě nebo jídle s místními zdravotníky.
Tuto stáž hodnotím jako nejlepší a nejpřínosnější během mého studia. Každý den jsem byl v nemocnici minimálně deset hodin a večer po odchodu dobrovolně k dispozici „on-call“. Věřím, že získané znalosti a zručnosti se mi v profesním životě budou víc než hodit. Moc děkuji dr. Zarifovi a všem, kteří mi tuto stáž umožnili. Nesmírně si cením, že jsem měl možnost učit se od profesionála, který velikou odbornou zdatnost kombinuje s nesmírně laskavým přístupem k pacientům.
